Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

VŠIMNĚTE SI VNITŘNÍHO ČLENĚNÍ HRY (EXPOZICE, KOLIZE, KRIZE, PERIPETIE, KATASTROFA).

Dramatická divadelní hra Maryša je dílem moravských autorů Aloise a Viléma Mrštíkových. Vznikla v roce 1894. Celá hra je rozdělena podle stavby klasického dramatu do pěti jednání.

V úvodní části - expozici - popisují autoři náves typické moravské vesnice, kde výrazně vyniká statek sedláka Lízala. Podkladem k napsání byla pro tehdejší venkov typická situace, kdy děvče je nuceno do sňatku s nemilovaným mužem, často starším, ale bohatým.

Sedlák Lízal slíbil mlynáři Vávrovi, že se jeho dcera Maryša stane jeho ženou. Pro Lízala je Maryšin sňatek jen obchodní záležitostí, doufá, že na něm vydělá. Zapomíná, že rozhoduje o životě své dcery bez ohledu na ni, jen kvůli peněžnímu prospěchu.

Dochází ke kolizi, protože Maryša má ráda chudého chalupníka Francka a Vávru odmítá. Dostává se do sporu s otcem i s matkou, kteří nechtějí ustoupit a přesvědčují dceru, že se bude mít s mlynářem dobře. Maryša nejprve prosí, aby ji do sňatku nenutili, prozradí i svoji lásku k Franckovi, ale nakonec v zoufalství a působení náboženské výchovy k poslušnosti rodičům souhlasí.

Vynucené manželství bez lásky je nešťastné. Maryša se stará o tři Vávrovy děti, o hospodářství, Vávra pije, ubližuje Maryše, dochází ke krizovým situacím. Lízal nechce dát Vávrovi peníze, které mu slíbil jako dceřino věno, protože už poznal, že udělal chybu. Z vojny se po dvou letech vrací Francek, začne chodit za Maryšou a přemlouvá ji, aby s ním utekla do Brna.

V předposlední fázi děje, peripetii, dochází k náhlému obratu v dějových okamžicích. Lízal prosí dceru, aby se nenechala trápit a vrátila se domů. Ale je pozdě, Maryša otupěla vedle zlostného a věčně podnapilého Vávry. Francek se v hospodě vysmívá Vávrovi a slibuje, že za Maryšou do mlýna chodit bude. Vávra vyhrožuje, že Francka zastřelí. Ve mlýně potom opravdu vezme pušku, o kterou se s ním Maryša přetahuje a ve strachu o Francka slibuje Vávrovi poslušnost. Ten přece jen po Franckovi vystřelí, ale netrefí se. V té chvíli se Maryša rozhodne, že se svým trápením skončí.

Pátá část dramatu už podává obraz katastrofického závěru. Vávra poroučí Maryše, aby mu připravila snídani a jde si připravit povoz, aby mohl zajet pro dříví. Maryša už pevně rozhodnutá připraví černou kávu a vysype do ní jed. Počká, až Vávra dopije, podá mu kožich a potom zůstane stát pod křížem. Ze dvora se ozývají ustrašené hlasy a muži přinesou do světnice Vávru. Maryša přede všemi přiznává, že muže otrávila.

CHARAKTERIZUJTE HLAVNÍ POSTAVY (MARYŠA, VÁVRA, FRANCEK, LÍZAL, LÍZALKA).

Maryša je ústřední postavou dramatu, který je obrazem tehdejšího vesnického života. Maryša představuje obyčejnou mladou venkovskou dívku, která patří k vrstvě zámožnějších venkovanů. Zamiluje se do chudého chalupníka Francka a svoji lásku dlouho brání před otcovým plánem, jenž dceru slíbil mlynáři Vávrovi. Zpočátku otce prosí, aby ji do manželství se stárnoucím vdovcem nenutil, že ho nemiluje, že bude nešťastná, slibuje, že se i s Franckem rozejde, jen když si nebude muset vzít Vávru. Narazí ale na neústupnost otce i matky, a protože je až příliš svázaná náboženskými tradicemi a předsudky vesnice, které ukládají dětem bezmeznou poslušnost k rodičům, přemožena zoufalstvím nakonec se sňatkem s Vávrou souhlasí.
Maryša je vykreslena jako pracovitá poslušná dcera, která ale žije v atmosféře nespokojenosti, nelásky, nesoucitu, zoufalství. Nenachází oporu v rodičích, poznává i Franckovo furiantství, trápí ji otcova lakota i matčina podřízenost otci. Její mírná povaha se mění vlivem okolností, sňatek s Vávrou bere jako povinnost, ale projevuje svůj odpor nad jednáním otce i Vávry.

"Já vás teda poslechnu, abyste mě proklínat nemuseli, že su nezdárná vaša dcera." (otci)
"Já si vás teda vezmu, pane Vávro, ale máte vy vědět, koho si berete." (Vávrovi)

Život s Vávrou, jeho surovost, nevlídnost, nadřazenost, byl pro Maryšu jen velkým trápením. V závěru dramatu se Maryša mění v tragickou postavu, ve vykonavatelku jakési vyšší spravedlnosti, ve kterou věří jako všichni vesničané. I za cenu toho, že bude muset pykat za svůj čin ve vězení, osvobozuje se od člověka, jenž způsobil její utrpení a sype Vávrovi jed do kávy.

Vávra je proti Maryše starší člověk, asi čtyřicátník se třemi dětmi, říká se o něm, že svojí hrubostí první ženu utrápil, že měl pletky s jinými ženami. Maryšina kamarádka Stázka, která ve mlýně sloužila, před Vávrovou dotěrností ze služby utekla. Svoji první ženu bil a bil i služku Rozárku. Vávrovi nešlo o sňatek z lásky k Maryše, jak pokrytecky tvrdil, ale byla to pro něho jen finanční záležitost, jež mu měla pomoci z peněžních nesnází a také potřeba získat do mlýna pracovní sílu, hospodyni a opatrovatelku dětí.

Francek je chudý vesnický chasník. Jeho matka se živí prací u sedláků. Nemá otce, jeho poručníkem je hospodský. Francek je dvacetiletým rekrutem, který má Maryšu rád, ví, že musí odejít na vojnu a chce se s ní rozloučit. Vystupuje s mladickým furiantstvím, v chování je smělý, prudký a hrdý. Je odvážný, ale jeho paličatost a unáhlenost zhoršuje postavení Maryši. Vávrovi a Lízalovi slibuje pomstu, pokud donutí Maryšu ke sňatku.

"Ale za tři léta mě pustijó a potem běda vám - kocóři oba dva - bude-li po vašem!"

Lízal je zámožný lakomý sedlák, asi šedesátník, v chůzi kulhá, opírá se o hůl, ustrojen chodí v selském kroji. V rodině uplatňuje nadutost a moc ovládat ostatní. Vyžaduje poslušnost členů rodiny. V jeho chování se předsudky a bezcitná moc peněz projevují. Zpočátku se řadí k záporným postavám dramatu, ale když si uvědomí své chyby je možné nejít v jeho jednání i kladné rysy. Například: Když vidí zoufalost Maryši v manželství, prosí dceru, aby se vrátila domů. Vávru obviňuje z těžkého života dcery a v hospodě přede všemi prohlásí: "Radši sem ju Franckovi měl dát a ne tobě."

Lízalka, Maryšina matka, je venkovská pracovitá selka, která je zvyklá poslouchat svého muže a pod jeho vlivem se stává tvrdou a umíněnou ke své dceři i k okolí. I ona nutí dceru do sňatku s Vávrou, je nepřístupná ke všem Maryšiným prosbám, i ona vyžaduje dceřinu poslušnost pro otcovo rozhodnutí.

"Néni ti haňba před lidima? Užs odhodila všechen stud a vážnost k rodičům?"
"My jsme poslóchali rodičů, a to nese požehnání."
"Zpropadený děvčisko! Pořád budeš odmlóvat? Budeš se oblíkat?!"
"Že se pod ňó zem neslehne."
"Tak budeš dělat, jak já poróčím!"

CO JE VE HŘE KONKRÉTNĚ KRITIZOVÁNO? VŠIMNĚTE SI VŠECH KRITIZOVANÝCH JEVŮ A POKUSTE SE JE V ZÁVĚRU ZOBECNIT.

Autoři v díle kritizují vliv předsudků na život lidí.

Francek paří k vesnické chudině a jeho chudoba je mu stále připomínána. Maryšin otec mu dává na srozuměnou, že on rozhodne o ženichovi své dcery a Maryša musí poslechnout. Maryšina matka jedná s dcerou tvrdě, bez citu, uznává manželovu autoritu a s Maryšou jedná podle jeho přání, později i hruběji než Lízal. Kritizovaným jevem v dramatu je především bezcitná moc peněz. Vávra usiluje, aby dostal Maryšu za ženu, ale nejde mu o sňatek z lásky, ale je to pro něho jen finanční záležitost, která mu má pomoci z peněžních nesnází. Lízal chce zabránit, aby si Maryša vzala Francka, vidí ve Vávrovi majitele mlýna, slíbí mu dceřino věno, ale po svatbě poznává Maryšino trápení a odmítne Vávrovi peníze dát.

Drama ukazuje také bezmocnost vztahu dvou mladých lidí. Rodiče vybrali Maryše vdovce Vávru a nepřipouštějí jiné řešení. Francek je pro ně jen "žebrota". Na cit, štěstí a vztah mezi Franckem a Maryšou ohled neberou. Prohlašují, že jejich dcera rodiče poslechne. Mladí lidé se mají rádi, ale Maryša podlehne nátlaku rodičů a Francek, který musel jít na vojnu, nemůže Maryše pomoci.

Náboženské a společenské zábrany jsou v povaze Maryši tak silné, že chápe manželství s Vávrou jako povinnost, ze které není úniku. I když v manželství trpí, odmítá Franckovy návrhy, aby opustila muže, odmítá i pozdní lítost svého otce, který ji vyzývá, aby se vrátila domů, protože je svázaná náboženstvím, jež nepřipouští porušení manželského slibu.

Kritizována je i faleš v jednání postav. Lízal slíbil Vávrovi peníze, ale předem už věděl, že mu je nedá hned a že si dobře rozmyslí, co mu dá.

Vávra: "Chceš-li Maryšu, máš ju mět - ale s penězma si poradím já, hospodář, které s nima umí zacházet."

Falešně jedná s Maryšou i teta Strouhalka, která se chce Lízalové zavděčit a přemlouvá Maryšu, aby si vzala Vávru.

Drama Maryša mělo divadelní premiéru v roce 1894. Podává pravdivou charakteristiku tehdejší moravské vesnice, kde platí určitý řád venkovského života, jenž umožňuje krutě ovlivňovat osudy mladých lidí. Nucený sňatek byl na vesnici té doby běžný. Mladí se sice vzpírali splnit vůli rodičů, ale neměli dost síly své postoje proti autoritě rodičů prosadit. A ti, kteří byli na jejich straně, nedovolili si otevřeně vystoupit proti zámožnějším a namyšleným. V chování lidí se projevuje vlastnické právo člověka nad člověkem. Jednající postavy patří k různým sociálním vrstvám a v takovém prostředí vždy majetnější měli právo rozhodovat.

JAK SE VE HŘE PROJEVUJE REALISMUS? VŠIMNĚTE SI JAZYKA A SCÉNICKÝCH POZNÁMEK.

Drama Maryša podává nezkreslené zobrazení prostředí české vesnice. Jde o realistické přiblížení skutečnosti života lidí, o přesné vykreslení jednajících postav, jejich charakterů, způsobu života i vyjadřování, temperamentu, třídního rozdělení. Autoři uvedli v knize velmi přesné poznámky ke scénáři i k postavám.

První jednání je realistickým obrazem venkovského života v době říjnového loučení s rekruty. Autoři charakterizují ruch a dění při loučení mladých mužů, kteří odcházejí na vojnu.

Druhé jednání se odehrává ve světnici u Lízalů. Jde o obyčejnou selskou místnost s bytelným stolem a lavicí, malovanou truhlou, postelí s vysoko nastlanými peřinami, kachlovými kamny, s policemi plnými malovaných talířů a džbánků a s takzvaným "svatým koutem", kde býval kříž, obrazy svatých a klekátko. Autoři podrobně určili, jak má místnost vypadat, aby odpovídala realitě doby.

Třetí jednání se odehrává ve venkovské hospodě, kde byly masivní stoly a židle, nálevna s nálevním okénkem a většinou nechybělo jeviště.

Čtvrté jednání je zasazeno do selsky zařízené světnice ve mlýně. Podle autorů je světnice podobná jako u Lízalů, ale působí ponurým dojmem. Na stěnách visí tmavé obrazy, na lavici je plno prádla.

Poslední jednání se odehrává u Vávrů v prostorné kuchyni s obyčejným sporákem a bílou pecí. Po stěnách jsou police s kuchyňským nádobím a uprostřed místnosti stojí dlouhý stůl.

Jednotlivé postavy mají přesně určené oblečení, většinou venkovské kroje obyčejné i sváteční. Jazyk postav užívá ve velké míře nářečních slov hanáckého, slováckého a brněnského dialektu. Například Lízalova řeč je rychlá, trhaná. Maryša využívá nářečních výrazů méně. Autoři ukazují na postupné vytlačování dialektu školním jazykem u mladších postav.