Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autorka knihy, Virginia Woolfová, neměla lehký život. Již od dětství trpěla silnými depresemi, které ji nakonec dohnaly až k sebevraždě. Její kniha Orlando je fiktivní životopis anglického šlechtice, jehož život je neobyčejně dlouhý a plný zajímavých proměn. Občas jsem měla při čtení pocit, že autorka by si také přála prožít takovýhle život a zažít to, co její hrdinka. Popravdě řečeno, také jsem občas hlavní postavě záviděla její svobodu a spontánnost.
Orlandův (nebo Orlandin) život trvá neobyčejně dlouho, skoro čtyři sta let. Za tu dobu Orlando poznává různé historické epochy, místa, lidi a události. Sama hlavní postava prochází v průběhu knihy několika zásadními proměnami. Mění se její náhled na svět, na literaturu, na lidi, dokonce se z Orlanda muže stane žena. Ale stále je to tatáž osoba, má tytéž povahové vlastnosti, dívá se na svět těma stejnýma očima, ale jenom to všechno vnímá jinak, jako kdyby vyměnila jedny brýle za druhé.
Orlandova první velká proměna přichází po jedné nešťastné lásce, kterou on si vykládá jako zradu všech žen. Po několikadenním transu se najednou začíná stranit lidí, uchyluje se k přírodě a k literatuře, žije samotářsky. Poté, co je obtěžován vévodkyní Henriettou, odchází na východ, kde nějaký čas dělá velvyslance v Cařihradu. A právě zde dochází k jeho přeměně na ženu. Opět se po dlouhém transu probere, aby zjistil, že se stal ženou. Nějaký čas se toulá po Turecku s bandou cikánů, ale - přestože se jí takový život velmi zamlouvá - cítí, že mezi ně nepatří a tak se posléze vrací zpět do Anglie.
Vnímá, že je teď ženou a postupně si uvědomuje jaké to má výhody i nevýhody. Zde se objevuje opět feministické téma, které je pro Virginii Woolfovou typické. Orlanado má totiž možnost přímého srovnání života muže a ženy.
Poté se několik let potlouká po různých večírcích a literárních sedáncích, ale ze všeho cítí povrchnost a přetvářku. Také se znovu objeví vévodkyně Henrietta, ukáže se, že je ve skutečnosti muž a nabídne Orlandě sňatek. Ta odmítne a je velmi znechucena chováním společnosti, ve které se octla. Touží se opět oddat přírodě a oprostit se od lidské společnosti, ve které nikdy nenašla zalíbení.
Po celou dobu se Orlando setkává s těmi stejnými lidmi, respektive s jinými lidmi, ve kterých však objevuje osobnosti a povahové vlastnosti lidí, se kterými se setkala někdy v minulosti.
Práce s časem v tomto díle také určitě stojí za poznámku. Někdy uběhne padesát let během jediné stránky a někdy naopak autorka daný okamžik velmi natahuje a prokládá různými úvahami, aby zdůraznila jeho důležitost nebo jedinečnost. Kromě toho to také činí celou knížku neobyčejně čtivou a zajímavou.
Po celou dobu, kdy se s Orlandem (Orlandou) setkáváme, píše svoji báseň Dub. Začíná ji psát jako mladý šlechtic na svých vycházkách ke košatému dubu a pokračuje v jejím psaní po celý další život. Zachycuje, jak se za ta dlouhá staletí mění lidská společnost kolem ní, i jak se mění ona sama. Nakonec - ve 20. století - její báseň Dub vydali. Prodávala se velmi dobře, Orlando (již jako žena) za ní dostala několik ocenění, ale uvědomuje si, jak je zájem lidí povrchní. Uvědomuje si, že nikdo, kdo nežil tak dlouho a neprožil to, co ona, nemůže báseň úplně pochopit a vyčíst z ní to, co do ní ona sama vložila. Zdá se mi, že přesně takový pocit měla i samotná Virginia o svých dílech, že je nikdo nemůže pochopit, dokud si neprožije to, co ona.

Čtenářský deník	-	Flush: příběh lásky a přátelství, Flush: příběh lásky a přátelství (2), Flush: příběh lásky a přátelství (3), Flush: příběh lásky a přátelství (4)
	-	K majáku, K majáku (2)
	-	Orlando, Orlando (2), Orlando (3)
	-	Paní Dallowayová, Paní Dallowayová (2)

Čítanka	-	Mezi akty
	-	Paní Dallowayová
	-	Vlny