Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hůrka byl velice bohatý muž a nikdo nevěděl, odkud svůj kapitál čerpá. Zřejmé bylo jen to, že podnikal v mnoha oborech, účastnil se všech významných společenských akcí, ale na druhou stranu měl zalíbení v hazardní hře v karty. Usmyslil si, že si vezme za ženu slečnu Karolínu. Ač byla zamilovaná do sládka Havla, rodiče ji přinutili vzít si bohatého Hůrku. Na první pohled se mohlo zdát, že spolu žili šťastně, ale nebylo tomu tak. Karla jako by ztratila duši, neměla zájem o nic, jen bezmyšlenkovitě dělala to, co dělali ostatní nebo co po ní ostatní chtěli. Přesto však žila v luxusu a porodila Hůrkovi dceru. Až jednou se Hůrka velice zadlužil, byl zatknut, všechen jeho majetek obestaven a Karla i s dcerou v náručí byly vyhnány do chladného odpoledne. Na prahu dveří přečkala i celou noc. Ráno ji však domovnice šla vyhodit, lidé se kolem ní sbíhali a opovrženě na ní hleděli, děti se jí posmívaly. Proto se rozhodla, že odejde pryč, daleko od míst, kde ji znají. Druhý den přečkala v nějaké postranní uličce, nasycena jen švestkami, co rostly na blízké zahradě. Třetí den bylo sychravo, a tak hledala, kde by se skryla před deštěm. Našla průjezd, po schodech vystoupala do prvního patra a tam uviděla pootevřené dveře do kuchyně, kde byla matka s dětmi. Při tomto pohledu zatoužila také po rodinném blahu, konečně v sobě probudila cit, o který se však neměla s kým podělit, kde ho realizovat. Když ji ona matka zbystřila, zabouchla dveře a Karla se i se svou dcerkou uchýlila do chrámu. Poznala tam další žebračky, které ji na noc přivedly do žebráckého doupěte. Protože na sobě měla stále hezké šaty, jeden z žebráků je z ní strhl, a proto utekla a přenocovala na prahu nejbližšího domu, který měl pootevřené dveře. Ráno se probudila, spatřila mrtvou dcerku a poznala, že nocovala v Havlově domě. Tato komůrka se pak stala žebraččiným útočištěm po celá léta. Když Havel skonal a již i její manžel byl po smrti, přestěhovala se na Olšanský hřbitov a často kladla na jejich hroby věnce a nejen na jejich, ale i její dcerky a na hroby jiných dětí. Odtud pak vznikla přezdívka "věncová bába". Hrob Havlův byl ze všech nejhezčí a nejupravenější. Až jednou se jí nad jeho hrobem zastavilo srdce. Ač spolu nemohli žít, byla šťastná, že spolu mohli alespoň zemřít. Přestože byla ke konci života chudá penězi, byla bohatá, a to citem, kterým se povznesla velmi vysoko.