Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vylítly z hnízda pěnkavy
a drobné děti z chýše
a pestré kvítí na lukách
přesladkou vůni dýše.

Tato sbírka vyšla poprvé roku 1858 a sám autor ji sestavil z milostných vyznání, které psal pro svoji manželku Dorotku Horáčkovou. Večerní písně byly protikladem k autorově tragické prvotině Alfred (která mimochodem nedosáhla ani zdaleka takového úspěchu a ohlasu jako Večerní písně) a básně vznikly v době, kdy se Bachova krutovláda v českých zemích chýlila ke konci a dusná atmosféra a tvrdé poměry se alespoň trochu uvolnily.
Hálek hledal svou inspiraci především ve verších Heinricha Heina, za což se mu dostalo pouze pochybovačného pokárání od kritiky. Hned po vydání sbírky se začalo ostře diskutovat o původnosti díla a především kritik Machar vytýkal Hálkovi neoriginalitu. Machar soudil, že Večerní písně jsou "ochočenou poezií Heinovou zbavenou příchuti ironie", což podle něj z Hálkových veršů dělalo velmi průměrné básničky. Širší vrstvy obyvatel ale sbírku přijaly velmi vlídně, především proto, že oproti uznávané poezii své doby byly verše radostné, lehce srozumitelné, jásavé a plné příjemných obrazů, což bylo přesně to, co utlačovaný národ potřeboval - povzbuzení.

Večerní písně se skládají ze 65 básní s převážně milostnou tématikou, které nemají názvy, ale jsou označeny pouze čísly. Jako časté motivy se objevuje například jaro, květiny, probouzející se příroda, rodina atd. Hálek opěvuje lásku a přírodu jako dvě největší hodnoty jeho světa a zdůrazňuje, že je mnohem lepší zemřít než žít život bez lásky.

...Kdo lásce doved zlořečit,
ten nepoznal ji ani,
neb láska umí odpustit
a nezná proklínání.

Básně mají písňovou formu, kterou jim předurčuje už jejich obsah (verše o lásce, jaru atd.). Za ústřední myšlenku díla bychom mohli označit víru, že láska a utrpení z ní pramenící jsou pravým lidským štěstím a opravdovým smyslem našeho života.

Co se formy básní týče, je důležité říct, že Hálek dosáhl efektu především díky práci s intonací, která se opakuje většinou na 1. a 3., a ve 2. a 4. verši. Typický pro tuto sbírku je gramatický rým (rýmují se stejné mluvnické tvary) - např. vadne-padne, druhu-kruhu, pouhá-dlouhá atd. Často se ve verších vyskytuje také personifikace a básnický přívlastek.

I přesto, že básně ve Večerních písních jsou značně naivní, jedná se o příjemné a odlehčené verše, které se dobře čtou. Kritika Hálkovy sbírky ve své době byla oprávněná, protože básně opravdu nemají "jiný" hlubší význam, než potěšit a osvěžit duše lidí, které utiskoval krutý a bezohledný režim. Ale že i takovýto smysl je nedocenitelný, můžeme odhalit až d odstupem času.

...Nevíte, milé hvězdičky,
ba netušíte ani,
jak krásné nebe na zemi
v sladkém objímání.