Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nakladatelství Československý spisovatel, Praha, 1968, 112 stran, ilustrace Václav Sivko; sbírka vyšla 1936-1937

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Robert David - nešťastný student, chudý, zklamaný, kritizuje, ironizuje

ZNAKY:

• 52 villonských balad: 4 sloky
• první tři sloky 7-12 veršů, zde: 8 veršů
• poslední sloka "Poslání" - 4 verše (polovina předchozích)
• pravidelný rým: první tři sloky: a b a b a c a c; poslání: střídavý rým a b a b
• na konci každé sloky refrén
• každá balada má název
• ich-forma, autor se vžil do postavy Roberta Davida
• častá apostrofa: Než budu, Mistře, viseti...; spojte se, socialisté!

TÉMATA:

• Chudoba, špatná povaha lidí, bezmocnost, prchlivost života, smutek, nezaměstnanost
• Některé balady mají optimistický nádech, řešení krize, skrývají vyhlídku do budoucnosti, např. Balada šestnáctá o naději v lidské zmoudření; Balada čtyřicátá čtvrtá o budoucím štěstí
• Balada s revolučním charakterem: Balada třicátá devátá o jednotné frontě

OBSAH:

Balada první oslovující Francoise Villiona
Robert David oslovuje básníka; chce zkusit jeho baladu, cítí se zatracen a nešťastný, nemá práci, nemá děti, je oběť své doby.

Než budu, Mistře, viseti
a než si hodím pod bradu
tu smyčkum jež vše zpečetí,
chci zkusit též tvou baladu.
Mé knoflíčky jsou z perleti.
Ó, kdysi uměl jsem se bavit.
Jsem oběť svého století,
Já, věčný student Robert David.

Balada pátá o chudobě, která cti netratí
Robert David mluví o chudácích, sám je chudý, mívá někdy chuť vraždit a páchat zločiny, přesto to neudělá, říká si "dobrák od kosti".

Ne, nechci zakrývat své vady,
a ač mám tisíc nectností,
ač plazím se též občas s hady,
jsem přesto dobrák od kosti.

Balada desátá o almužně
Téma je opět chudoba, Robert David popisuje rozdíl mezi chudými a bohatými, popisuje smutný a opuštěný život chudáků, avšak stále má velkou hrdost a odmítá almužnu od bohatých lidí.

Smrt kreslí vrásky na čele.
Ty nelze ničím vymazat.
Titam jsou staří přátelé,
Tatam je žena, již měls rád!
Ba, člověk naučí se lhát.
Jak žebrák ohání se holí
a žebrá: Račte něco dát...
Pryč s almužnou. Ta strašně bolí.

Balada třicátá třetí v něžném slohu
Velmi lyrická báseň, motiv Popelky - trpící, skromné, nešťastné chudé venkovanky.

Miluji oči Popelky.
Má divotvorný střevíček
a bývá bita od selky.
Nenosí mnoho spodniček.
Nezamyká se na klíček.
Je hezká? Hezká? Ne, to není.
Rozžehni, milá, ohníček -
já čekám na vysvobození.

Balada třicátá devátá o jednotné frontě
Robert David popisuje krizi ve světě, mezi socialisty došlo k hádce, vyzývá je, aby společnými silami zachránili svět.

Vůdcové, což jsou vaše ruce
Tak beznadějně nečisté?
Spojte se, děti revoluce!
Spojte se, socialisté!

Balada čtyřicátá sedmá o sobě
Velmi hořká balada, Robert David charakterizuje sebe - hladového, rozedraného tuláka.
Refrén: pochybný člověk - umělec

VLASTNÍ NÁZOR:

Docela hezké, čtivé, jednoduché, poutavé.