Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sbírka "52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida" vyšla na přelomu roku 1936 a 1937 a okamžitě po svém vydání se stala doslova senzací literárního světa. Básně vyznačující se lehkostí a hravým rýmem byly vždy podepisovány pseudonymem Robert David a teprve Karel Čapek učinil přítrž mnoha dohadům a spekulacím o původu básní ve sloupku "Zatykač na věčného studenta Roberta Davida", kde díky přísné jazykové analýze odhalil pravého autora.
Doba, kdy byly básně vydány, spadá do Nezvalova surrealistického období, a traduje se, že Nezval vydal básně anonymně proto, že cítil, že zrazuje surrealismus, kterému se natolik upsal, právě tím, že se neřídí jeho pravidly týkajícími se literární tvorby (žádný rým, metoda asociace, atd.) jako to ortodoxně dělal v předchozích sbírkách (Absolutní hrobař, Žena v množném čísle, Praha s prsty deště atd.).

Básně z této sbírky mají charakter tzv. "villonské balady", tzn. 7-12 veršů v prvních třech slokách (konkrétně 8 u těchto básní), k čemuž se přidává ještě jedna konečná sloka, která má rozsah poloviny předchozích třech strof (tzn. 4 verše v tomto případě, Nezval navíc opatřil tuto čtvrtou sloku hlavičkou "Poslání"). Každá strofa je navíc ukončena refrénem v podobě jednoho verše, který se vždy opakuje.
Téma jednotlivých balad je vcelku monotónní - básník zde čtenářům nevypráví žádné příběhy s tragickým koncem, nýbrž jim předkládá realitu světa tak, jak ji vidí svýma očima chudý student Robert David. Jednotlivé balady mají sociální charakter - Nezval líčí rozdíly mezi chudými a bohatými, mluví o hladu, lidech bez domova, žebrácích atd. I přesto, že hlavní téma balad je takto pochmurné, můžeme z jednotlivých veršů vycítit sžíravou ironii a šibeniční humor, který je tak příznačný pro zoufalé lidi, kteří už nemají co ztratit.
Některé zajímavé básně:

Balada první oslovující Francoise Villona
Úvodní báseň sbírky, kde autor přímo oslovuje tohoto francouzského básníka a vypráví mu, jak těžký vede život (Robert David) - nemá děti, nemá domov, věčně ho trápí hlad a nedostatek. Nicméně Robert David zde také dává všem na vědomí, že už déle nehodlá mlčet a že celému světu poví o nespravedlnosti a bezpráví, kvůli kterému trpí tisíce chudých lidí.

Balada pátá o chudobě, která cti netratí
Básník zde poukazuje na fakt, že chudí lidé, i když jsou někdy nutností dohnáni až k zločinu, jsou paradoxně mravně čistší a slušnější než boháči.

Poslání:
Ne, nechci zakrývat své vady,
a ač mám tisíc nectností,
ač plazím se též občas s hady,
jsem přesto dobrák od kosti.

Balada devátá o vůni chudoby
Hlavní myšlenkou je to, že chudoba dokáže člověkem prosáknout skrz na skrz a úplně ho změnit. Z hezkých dívek se potom stávají žalostné stíny, všichni chudí se spojují, protože díky charakteristické vůni se vždycky poznají.

Znám hezkou dívku. Byla z Vídně
a měla, jak se říká, raçu.
Na všecko pohlížela klidně.
Ta uměla mi dodat jasu!
Vždyť rty měla jak z ananasu...
Dnes trochu jinak zavání.
Tak trochu po nahnilém masu
jak všichni nezaměstnaní.

Balada dvacátá třetí o nedospělé hříšnici
Tato báseň se trochu vymyká z jednotného stylu, jakým jsou psány ostatní balady, a to především kvůli svému obsahu. Nezval zde nehovoří o špatné sociální situaci, nýbrž o velmi mladé dívce, skoro ještě dítěti, které daly drsné podmínky chudinské čtvrti dospět nemírně rychle a do které je Robert David naprosto zblázněný.

Balada třicátá pátá o papírové lodičce
Ona papírová lodička zde figuruje jako symbol chatrné naděje, se kterou si osud zahrává jak chce. Papírová lodička je znamení, které dává chudákům sílu doufat, které ale postrkuje rozvířená voda zcela náhodně a které nelze ovládat.

Balada třicátá devátá o jednotné frontě
Velmi silně politicky orientovaná báseň, kde Nezval oslovuje přímo socialisty a vyčítá jim, že je jejich strana rozdrobená a tím pádem slabá, neschopná bojovat za práva chudých. Jako refrén se zde objevuje verš "Spojte se, socialisté!".

Balada čtyřicátá třetí o labutím zpěvu
Zde můžeme sledovat milostný motiv, který je ale opředen jistou hořkostí, protože milenka Roberta Davida je bohatá žena, která mu dává almužny. Robert si je navíc dobře vědom toho, že ženu na něm přitahuje pouze jeho mládí a divokost, což jsou ale pomíjivé věci.

Balada čtyřicátá devátá o nevěstkách
Robert zde vypráví o době, kdy se velmi rád chodil bavit za ženami. Prostitutky byly prostředkem, který ho vždycky dokázal utěšit. Jenže jejich krása časem uvadla a z něj samotného vyprchala vášeň, takže tyto vzpomínky jsou dnes naplněny už jen trpkostí.

POZNÁMKA:

Kvůli velkému úspěchu vydal Nezval ještě dvě pokračování této sbírky s názvy "100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida" (zde podobně jako v této sbírce najdeme básně pouze ve formě sonetů) a "70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida", což byla sbírka, kterou Nezval dával sbohem postavičce Roberta Davida, která se pro něj stala zdrojem velké inspirace. Druhá zmiňovaná sbírka obsahuje básně mnoha forem - rondely, balady, sonety, sborové zpěvy, rispetty, chansony, madrigaly, atd. Žádná z těchto knih už ale nedosáhla takového úspěchu a ohlasu jako první sbírka.

Čtenářský deník	-	52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (2)
	-	Básně noci, Básně noci (2), Básně noci (3)
	-	Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (2)
	-	Dolce far niente
	-	Edison (Básně noci), Edison (Básně noci) (2), Edison (Básně noci) (3), Edison (Básně noci) (4), Edison (Básně noci) (5)
	-	Edison (rozbor), Edison (rozbor) (2)
	-	Edison, Signál času (Básně noci)
	-	Karneval
	-	Loretka
	-	Manon Lescaut, Manon Lescaut (2), Manon Lescaut (3), Manon Lescaut (4), Manon Lescaut (5), Manon Lescaut (6), Manon Lescaut (7), Manon Lescaut (8)
	-	Pan Marat
	-	Podivuhodný kouzelník (Básně noci)
	-	Praha s prsty deště
	-	Sbohem a šáteček
	-	Valerie a týden divů, Valerie a týden divů (2)
	-	Žena v množném čísle

Čítanka	-	Abeceda (Pantomima)
	-	Čím to že já Manon tak šťastna jsem (Manon Lescaut)
	-	Čísla (Skleněný havelok)
	-	Edison (Básně noci), Edison (Básně noci) (2)
	-	Havelok (Skleněný havelok)
	-	Kořím se Manon vaší kráse (Manon Lescaut)
	-	Láska není omyl
	-	Manon Lescaut
	-	Oči milenek (Veliký orloj)
	-	Poetika (Pantomima)
	-	Probuzení v dáli
	-	Psací stroj
	-	Sbohem a šáteček (Sbohem a šáteček)
	-	Sen
	-	Slovník lásky
	-	Sonet padesátý sedmý: O slasti beze jména (100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida)
	-	Stalin
	-	Stesk (Křídla)
	-	Telefony (Blíženci)
	-	Tvé oči věrné
	-	Týden v barvách (Pantomima)
	-	Vteřina (Veliký orloj)
	-	Žárlivý