Edison - rozlehlá polytematická báseň oslavující aktivní život, tvůrčí činnost člověka. Poněkud v rozporu se zásadami poetismu klade Nezval závažné otázky nejen o významu tvorby, ale i o dvou základních pólech lidského života. Filozofická reflexe je propojena s poetistickou polytematičností a obrazností.
ANALÝZA UMĚLECKÉHO DÍLA:
Obsah, hlavní myšlenky, motivy
Postavou uvádějící do příběhu je mluvčí (znázorňující nejspíše samotného autora), který vypráví o své cestě z herny domů. Na mostě Legií uvidí ve Vltavě svůj odraz, se kterým rozmlouvá a dojde k závěru, že tento "přízrak" vypadá jako sebevrah. Když se mluvčí dostane domů, najde zde noviny, v nichž je podobizna Edisona a článek o jeho úspěších a novém vynálezu.
Ve druhé části básně se dozvídáme útržkovité informace z života Edisonova. Zjišťujeme, že Edisonův otec byl krejčím, ševcem a dřevorubcem, je zde i zmínka o otci autora. Z textu vyplývá, že Edison pracoval jako průvodčí a že zachránil chlapce před srážkou s autem.
Třetí zpěv je věnován obdivu pokroku, techniky a Edisonových vynálezů. Edison je předkládán jako člověk, který svých úspěchů docílil tvrdou prací; pokud chtěl něčeho docílit, nevzdal se. Začátek závěrečné strofy popisuje objev žárovky. Na to navazuje čtvrtý zpěv, který ukazuje význam patentů i to, že svému objeviteli přinesly slávu.
Závěrečný zpěv nás přenáší zpět do bytu mluvčího, jenž zjistí, že rozmlouval se svým stínem. Přechází k balkonu, odkud si prohlíží noční Prahu. Ta je stavena se svými "padlými" obyvateli (lehkými dívkami, žebráky) do kontrastu s tím, co znamenají vynálezy pro svět - činí ho lepším, přestože s některými negativními fenomény nezmohou nic (nemoci, vraždy).
Hlavní myšlenkou je především přiblížit život Thomase Alvy Edisona a jeho vynálezy. Není to však jediné důležité poselství básně. Autor se zamýšlí nad smyslem života a nad tím, co po našem odchodu zůstane. Dochází k závěru, že je to právě to, co vykonáme, naše dílo je zároveň naším odkazem, který podle své důležitosti buď přetrvá navěky, nebo dříve či později zmizí. A co se smyslu života týká, nejspíš nikdo jej doopravdy nenalezne, ale co si myslím já, je to, že pokud chceme být šťastní, nesmíme se zabývat otázkami, na které stejně nenalezneme odpověď. Nejspíš právě proto se v básni objevují pesimistické motivy sebevraha.
Je použit motiv žárovky (jejího vlákna), která symbolizuje důležitost pokroku a vynálezů. S tím souvisí motiv bambusového vějíře. Po sobě jdoucí verše
"struny na viole" a
"bambus japonského vějíře" mi, nevím proč, vyvolaly představu nesmyslného a do žárovky zcela jistě nepoužitelného bambusového vlákna - nicméně, když jsem si zjistil některá fakta o prvních žárovkách, dozvěděl jsem se, že Edison experimentoval se zuhelnatělými bambusovými vlákny při hledání toho správného. Zmíněný vějíř je odkazem na ples, jehož se Edison zúčastnil a dostal zde od neznámé ženy japonský vějíř. Samozřejmě se zde objevují i další motivy, například věhlas získaný nespočtem patentů.
V textu jsou použity dva refrény, jeden působící pesimisticky:
"Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života i smrti," a druhý optimistický:
"Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti." První, pesimistický refrén, se objevuje v prvním zpěvu, kde se objevuje motiv hráče - sebevraha, který je vyvolán pocitem deprese. Oproti tomu refrén optimistický se vyskytuje ve druhém až čtvrtém verši, kde se autor přesvědčuje o tom, že život není zbytečný, že je pouze třeba trochu trvalého a cíleného úsilí. I vyznívání básně se zcela v posledních čtyřech zpěvech změní.
Žánr, kompozice
Jedná se o
lyrickoepickou báseň rozdělenou na pět zpěvů. Užit je rým sdružený (podle struktury AABB). Verše mají jedenáctislabičný a dvanáctislabičný verš s trochejskou stopou. Pravděpodobně by se mohlo jednat o poemu (biografické prvky) a pokud bych nebral v
úvahu děj (hleděl bych na báseň jako na lyriku), dala by se hodnotit jako lyrika intimní. Vzhledem k volnému, asociativnímu navazování veršů je báseň velmi podobná pásmům. Vzhledem k tomu, že jsem báseň celou vnímal spíše v lyrické rovině, považoval bych ji spíše za pásmo než za poemu. První a poslední zpěv působí svým obsahem jako orámování celého díla.
Jazykové prostředky, instrumentace
Typické je opakování anafor (
...jako akrobat jenž přešel po lanu, jako matka která porodila dítě, jako rybář který vytáh plné sítě...) působí tak, že jsou tyto verše na sebe vázány asociativně a vyvolávají celé obrazce představ. Velmi časté jsou metafory (
...Tisíc vynálezců udělalo krach... - Edison údajně použil tisíc vláken, než našel to správné;
...už zas vyráběti nové vypínače... - Vytváření vynálezů, které už byly jednou vymyšleny; světlo, které Edisonovy žárovky vytváří, vnáší světlo do duší lidí). Použitá je zde i personifikace (
...sebevrahův stín odvětil nikdo hráč...)
Zvukomalba se projevuje například v pasáži
...Velký Věstník ve voze! Sázíš! Tiskneš! Válka! Srážky! Eroze!..., kde opakující se sykavky vyvolávají pocit událostí odehrávajících se v rychlém sledu.
OBECNĚ KULTURNÍ A LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT DÍLA:
Zasazení do Nezvalovy tvorby, Nezval v rámci české a světové tvorby
Dílo Edison vzniklo roku 1928 a je řazeno k poetistické tvorbě Vítězslava Nezvala. Byla sepsána během čtyř dnů a byla zahrnuta do sbírky
Básně noci (1930), kde jsou všechny Nezvalovy poetistické básně a která byla vydána na konci poetistického období.
Nezval v začátcích své tvorby psal proletářskou poezii, např. sbírka
Most. Prvním poetistickým dílem je sbírka
Pantomima (1924), kde jsou vyjádřeny zásadní znaky poetismu - hravost (kniha je doplněná o fotografie, ilustrace). V roce 1937 byla vydána sbírka
Absolutní hrobař, která je surrealistickým dílem, byla napsána na konci Nezvalova surrealistického období. Od této doby je zastáncem socialistického
realismu.
Od roku 1922 byl Nezval členem Devětsilu, angažoval se v KSČ. Zakládá Skupinu surrealistů v ČSR (existovala v letech 1934 až 1938), kterou později sám rozpouští kvůli ideologickým rozporům. V roce 1953 byl jmenován národním umělcem. Svým způsobem pokračuje v Neumannově civilistické poezii a završuje ji, jeho dílo je ale modernější.
Poetistické rysy
Asi nejvýraznějším rysem je to, že je celá báseň úplně zbavena interpunkce. Vyznění celé básně je spíše optimistické, to by se také dalo považovat za znak poetismu. Začátek básně je emotivní a trochu fantaskní.
ČTENÁŘSKÉ ZHODNOCENÍ DÍLA:
Edison je báseň, která je velmi čtivá. Přestože je bez interpunkčních znamének, četla se mi velmi snadno a dle mého názoru je psána tak, že některé pasáže si čtenář může vyložit do jisté míry podle svého. K dobré orientaci v textu přispělo svým způsobem i rozdělení básně do zpěvů, přičemž každý se věnuje jinému tématu. Toto rozdělení mi připadá velmi podobné kapitolám v próze.
Zdroj:
Coo, 29.03.2010
