Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nezval se nechává unášet proudem svých myšlenek, vzpomíná si po letech. Píše, aby se dostal z deprese, hrozné tak, že ji nesnese. Zpovídá se z hazardní obsese. Vítězslav již není otrok, velebí za to vědecký pokrok. Ve vynálezech své doby vidí světlo, co všechny jeho chmury smetlo. Dále v básni dojde pro otce, po Americe nám průvodce. Otec jež dal synovi do vínku chemii, obsáhlou Aristotelovu antologii. Když jak rýmy skládat neví, refrénem básnickým je stmelí. Bylo tu však něco těžkého, co drtí, smutek, stesk z života i smrti. Místo těžkého užije v další sloce krásného. Občas problesknou básní hvězdy zářící, patosem báseň tížící. Atd.

SYNTÉZA:

Nezval sepsal Edisona jako volně rýmovaný sled asociací, které nám ve svém díle předkládá. Celá báseň se nese v podobném duchu jako text výše. Nemohl jsem se však ubránit dojmu, že báseň mohla být sepsána lépe. Na druhou stranu Nezval upozaďuje formu před svobodou projevu. Autenticita je přímo hmatatelná a při četbě Edisona mi vyvstal obraz Nezvala, jenž po příchodu bere do ruky pero a papír, aby sepsal svou vizi. Snad báseň ani původně nebyla určena k publikování, ale spíše sloužila jako sebe regulační mechanismus.