Menu
Nezval Vítězslav (*26.05.1900 - †06.04.1958)
Sbohem a šáteček
Verše jsou charakteristické jiskřivou melodií a magicky působivými záběry, v nichž se zážitky z ciziny prolínají s ohlasy z domova. BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE: Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1975 (11. vydání). Počet stran: 173. OBSAH: Básník zde líčí své dojmy z cesty po Francii. Cestou pozoruje alpské turisty, květenu, hradní zříceniny a je podmaněn nádherou pravěké přírody. Na francouzských hranicích sleduje zvědavého celníka a pak vjíždí do Paříže, kterou chce vidět bez masky, ve své pravé podobě. Zajímá jej usměrněný dopravní ruch, chválí si růžové víno, ale už se mu také zastesklo po domově.
Vidí Montparnas s květinářskými obchody, obydlí skladatele Martinů, prodavačky květin, bary s černoškami, bulváry za noci s jejich restauranty, kiny, ženami, Apači i policisty.
Mnoho času věnuje Louvru, glosuje zde díla slavných mistrů. Na Montmartru jej zajímá proslulá bazilika i její okolí s drobnými hospůdkami.
Nakonec se smutně loučí s městem: "Sbohem a na shledanou, i kdybych se měl plazit po kolenou k tvé lásce, o niž se dělím s tisíci básníků, kteří tě měli." Ve vlaku obdivuje marseilleské námořníky, drsné a tetované: "Namodralí jak rybina a šel z nich trochu strach. Za chvíli spatřím moře, námořníci mají jeho pach."
Nadšeně zdraví Středozemní moře, jeho něhu, sílu, trpkost, hrozby a hřebeny vln. V Monte Carlu ho zajímají typy hráčů, kteří nevidí, že "odejít v pravý čas, toť všecko."
V Beausoleil zahlédl chuďasy pod kvetoucími oranžovníky. "Měli by v tomto světě vše, až na ten chléb. To chybí ještě světu, a až z něho bude střep, pak ať už toho nikdo nelituje!... Zavinil to nerozum těch, kdož bezstarostně žijí, nepochopivše historii."
V Mentonu se loučí s Francií s přáním, aby český básník po jejím vzoru naučil se milovat prostý a barevný život. Letmou vzpomínku věnuje poté autor Janovu a Milánu.
V Benátkách ho zajímají portály, loubí a černé gondoly. A již pomalu zase cítí vůni domova. "Lavice v kupé je nízká a vlak se batolí... Jediná babka tu chrupe, je to jak venkovská síň." Je radostně dojatý kouzlem rodné řeči. "Což nejsi z lidského rodu? Tvá rodná řeč je lež? Já zpívám bez důvodu, ó, zpívej, zpívej též!"
Zdroj: Grully, 28.01.2022
Související odkazy
Diskuse k výpisku
Vítězslav Nezval - Sbohem a šáteček
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
twilight mezi tupci Městem chodí mikuláš narkissos světla severu facebook nezbytnost tautologie vodáci lescaut Satanismus hřbitov filozofická povídka cesta k babičce Třetí muž Kolárová nora brutalita královna margot vědomosti motiv strom a člověk panelák menšiny plyšák posledni den Karolina Omyl křeček příšera útěk do egypta
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 705 955 748
Odezva: 0.02 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí