Pohádka pro dospělé o sedmnáctileté Valérii a jejich snech. O tom, že je to všechno jen sen, se ale dozvídáme až úplně na konec.
Valerie žije jen s babičkou v malém městě a výchova babičky je velmi přísná. Jednou přijde Valerie v noci do kurníku, kde z úkrytu slyší hlasy - mladého chlapce, kterého nazývají Orlík a staršího muže nazývaného Tchoř. Povídají si o zardoušení slepic a Tchoř v podpaží odnáší její oblíbenou slepici.
Ráno jí babička u snídaně vypráví, že její matka zemřela po té, co vstoupila do kláštera a jejím otcem byl biskup, plukovník byl pouze nevlastním otcem. Dědeček koupil náušnice (v dalším ději mají velký význam) od konstábla, co mu tento dům patřil. Kolem oken prochází svatební průvod, mladá chudá žena si bere starého statkáře. Babička se ulekne, když uvidí v průvodu muže, kterého viděla Valerie v kurníku a kterého Orlík nazýval Tchořem.
Druhý den dostala Valerie dopis od Orlíka, ve kterém chlapec popisuje, že jeho otec byl pomocníkem konstábla, který žije 120 let a zná tajemství života a smrti, miluje, saje zvířecí a lidskou krev, umořil jeho matku, která k němu jednou do měsíce chodila a vracela se velmi bledá a zesláblá. Orlík má o Valerii strach a má strach ze sebe samého, aby neměl stejné sklony jako konstábl. Chce, aby mu půjčila svoje šaty, ve kterých by šel na mši, kterou smějí navštívit jen panny z městečka a tak se s Valerii setkat. To také Valérie udělá a na smluvené místo mu šaty přinese.
Do kostela však Orlík nepřijde, Valerie ho marně čeká a zdá se jí, že konstábl na mši mluví jen k ní. Po mši našla Valerie Orlíka na ulici spoutaného v roztrhaných šatech a když ho osvobodila, Orlík jí vyprávěl, že ho nechal přepadnout konstábl, aby překazil jeho plány zúčastnit se mše. Orlík si svlékl roztrhané šaty a stoupl si mezi antické sousoší, aby jeho nahota nepohoršovala kolemjdoucí. Neviditelné ruce po něm chňaply a začaly ho bít, musel se spasit útěkem, aniž si mohl s Valerií promluvit.
Než se Valerie stačila vzpamatovat, oslovil ji konstábl a chtěl, aby ho doprovodila do chudobince, což nemohla odmítnout. Chudobinec byl prázdný, sklepem prošli až do místnosti, která zdí sousedila s babiččiným pokojem. Odtud viděla Valerie babičku, která mluvila s mužem nazývaným Gracián, bičovala se, litovala, že není mladá, až najednou zhaslo světlo a něčí ruce odnášely Valerii pryč.
Ze sklepa ji vysvobodil Orlík a vysvětlil jí, že konstábl byl na ni hodný, protože chtěl, aby se do něj zamilovala. Schovali se a čekali, jak se bude v jejich nepřítomnosti konstábl chovat. Viděli babičku Elzu, která oslovovala konstábla Richardem a oba vzpomínali na dobu před 43 lety, kdy jí bylo 17 let a jemu 50 let, ale on je nyní stejný, zatímco ona je stará. Elza slíbila konstáblovi cokoliv, jen aby byla zase mladá a znovu poznala rozkoš. Konstábl za to chce zpátky svůj dům. Za podpis na kupní smlouvě dostala Elza slib, že bude zase mladá a proměna se má uskutečnit na venkovské svatbě. Touhu po věčném mládí Elza odůvodnila svou láskou k misionáři Graciánovi.
Orlík dal Valerii lahvičku s lektvarem a chce, aby ho vypila, Valerie se ale zdráhá. Doma čeká na Valerii babička s obědem, na návštěvě je i konstábl, který vypráví různé příběhy, nutí Valerii víno, které ji omámí. Večer za ní přijde do ložnice, nutí ji, aby se svlékla a v nouzi nejvyšší si Valerie vzpomene na nápoj od Orlíka a vypije ho. Padne mrtvá k zemi a z lahvičky se line její duch. To konstábla velmi vyděsí. Od konstábla se Valerie dozvěděla, že Orlík je její bratr.
Babička podepsala smlouvu na dům a čeká na svou proměnu, která se má uskutečnit v ložnici novomanželů. Na svatební hostině se všichni opili, uráželi ženicha a ten všechny hosty z domu vyhodil. Na počátku svatební noci se novomanželé k sobě přiblížili, ale na novomanželku padl stín, přisál se jí k rameni a když se konečně od sebe odtrhli, vidí manžel na jejím rameni krůpěj krve. Manželka zestárla o mnoho let.
Valerie se vzbudila ve svém pokoji nahá, šla se projít v noci po parku, došla k potůčku, ve kterém viděla spoutaného Orlíka, vysvobodila ho a dovedla k sobě domů. Tam visel oběšený misionář. Valerie s Orlíkem ho odnesli do sklepení, kde byly rakve a v nich mnoho slepičích kostí, misionáře uložili do krypty. Valerie odvedla Orlíka do hostinského pokoje, ze kterého vycházela neznámá velmi mladá a krásná dívka. Představila se jako sestřenice Elza, která přijela na návštěvu, přenechala Orlíkovi hostinský pokoj a s dovolením Valerie se nastěhovala do babiččina pokoje, protože babička prý na pár dní odjela. Valerie ulehla a temný stín ji unášel pryč.
Vzbudila se na půdě a slyšela Elzu, o které věděla, že to je omládlá babička a kočího Ondřeje, jak spolu laškují. Potom Elza odešla do pokoje, kde byl Orlík a pokusila se ho svést, když se jí to nepodařilo, odešla do pokoje, kde Valerie dělala, že spí a zapálila tam slámu. Před uhořením zachránil Valerii Orlík a když mu svěřila, že jsou sourozenci, nevěřil jí, protože podle jeho názoru jeho otcem byl Tchoř. Orlík vyznal Valerii lásku, ona mu nevěřila a utekla. Chtěla zachránit Tchoře, o kterém jí Orlík řekl, že pomalu umírá, protože ji nedostal, ukradla slepici a nesla ji do chudobince, kde uviděla Elzu s umírajícím starcem. Elza mu nechtěla dát napít a on se jí svěřil, že je otcem Valerie, při početí se vydával za biskupa a umučil její matku. Orlík ale není jeho syn, protože jeho matka ho měla se svým skutečným manželem. Jakmile Elza odešla pro víno, vylezla Valerie z úkrytu a podávala Tchořovi slepici, on byl však slabý a nedokázal ji vysát. Proto ji sama zakousla a on pil krev slepice z jejích rtů. Tchoř získal zpátky svoji sílu, ale v tom, aby Valerii zneuctil, mu zabránila Elza, která mu přinesla víno. Než vstoupila, spolkla Valerie kuličku, kterou dostala od Orlíka. Vypadala jako mrtvá, ale všechno, co se kolem ní dělo, vnímala. Tchoř i Elza potřebovali získat věčné mládí a k tomu potřebovali Valeriino a Orlíkovo srdce. Tchoř se chtěl převtělit do těla misionáře, kterému by dal srdce Orlíka a Elza se chtěla o mládí podělil s Valerii, o co by Valerie zestárla, o to by Elza omládla.
Jakmile na Valerii přestalo působit kouzlo, přečetla si dopis od Orlíka, ve kterém se s ní loučil, neunesl, že ho Valerie nemiluje a je stále pod větším vlivem Tchoře. Valerie velmi lituje, že ji Orlík opustil rozhodne se opustit strašidelný dům, ale nemá kam jít. Rozhodne se jít ke statkářce Hedvice, která se před nedávnem vdávala. Statkář není doma a Hedvika je zestárlá a slabá. Na statek přijde baba zaříkávačka a ta najde na rameni novomanželky znamení upíra, které je velmi hluboké, zatímco na prsou Valerie je znamení několik, ale hluboké nejsou. Baba přiloží lektvar a znamení z Valerie zmizí, zatímco u Hedviky lektvar vůbec neučinkuje. Baba to vysvětlila tím, že do Valerie se zamiloval upír, ale rány ještě nebyly tak hluboké, proto šly vyléčit, Hedvice mohla pomoci jen tím, že jí dala škapulíř. Valerie zůstala u Hedviky přes noc a ráno se Hedvika vzbudila jako mladá, krásná žena a rána na rameni zmizela.
Jakmile viděla Valerie přicházet statkáře, odešla, aby nepřekážela a jakmile přišla na náměstí, viděla srocení lidu, ke kterým promlouval misionář, označil Valerii za čarodějnici, která ho uhranula a chtěla ho zabít. Spletl si ji s Elzou. Zfanatizovaný dav se rozhodl Valerii na hranici upálit. Když plameny šlehaly až k dívce, polkla druhou kuličku od Orlíka a z ohně se vyvalil černý dým, který kryl její útěk. Jako neviditelná došla do hostince, kde byli lidé-loutky. Mezi nimi byl i Tchoř, namlouval si mladé dívky, ale úspěch u nich neměl, vysmáli se mu a dali přednost mladým mužům. Jeden z mladíků chtěl Tchoře zapíchnout, Valerii cítila potřebu ho zachránit, proto mu dala do vína zbytek kuličky a jakmile se tchoř napil, zbily na zemi jen jeho šaty a z hostince utíkala zvířátko - tchoř. Valerie zmizela také.
Farář se s misionářem rozloučil, protože pálení čarodějnice nakonec vyvolalo v lidech pobouření a postavili se proti misionáři. Ve skleníku uviděla spícího Orlíka, ale byla příliš unavená, nebudila ho a sama se šla do pokoje vyspat.
Druhý den přišla Valerie do jídelny, tam už na ni babička čekala a nic nevěděla o misionáři, svatbě Hedviky ani slepičím moru. Babička jí vyprávěla, že několik dní hostuje v městečku kočovná herecká společnost a herec Orlík jí prodal 2 lístky na představení. Valerie zjistila, že na lístku je tajným písmem pro ni vzkaz, aby se sešli v lese. Jakmile dala zapřáhnout, přiběhla služka, že babičce se náhle přitížilo a umírá. Vtom uslyšela Valerie z kurníku kdákat slepice, ale Ondřej jí vysvětlil, že se do kurníku dostal tchoř, vzal pušku a zastřelil ho. Na uchu zastřeleného zvířete viděla viset stejnou náušnici, kterou měla babička. Babiččin zdravotní stav se výrazně zlepšil, jakmile Valerie uviděla odjíždět kočár bez kočího. Babička jí vyprávěla, že jako vdova měla milence Richarda, který ji trýznil a jakmile uviděl její dceru - matku Valerie - zamiloval se do ní a babička ji umístila do kláštera. Tam se dcera stýkala s myslivcem a narodila se jí dvojčata Valerie a Orlík. Dcera neměla kam jít, proto babičce děti přinesla, ta si je ponechala, ale dceru vyhnala. Orlíka si Richard vzal. Jakmile příběh babička dovyprávěla, usnula a Valerie uviděla venku kočár, v něm Orlíka, svou matku a otce, vyběhla ven a se všemi se přivítala. Babičce všichni odpustili. Všichni nasedli do kočáru i babička, tchořova kůže na vratech začala hořet a dům se zbořil. Dál žili v loveckém zámečku a Valerie s Orlíkem se připravují na nový život.
Pohádka je opravdu pro dospělé a děj je ještě více spletitý, než jsem vylíčila, ale velmi dobře se knížka četla.
