Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato sbírka byla poprvé uveřejněna roku 1935 a řadíme ji do Nezvalova surrealistického období. Hned na první straně si můžeme přečíst věnování "Památce Paula Elluarda", což je dedikace celé sbírky jednomu ze zakladatelů surrealismu a blízkému Nezvalovu příteli.
Hlavním motivem celé sbírky je Nezvalův vztah k ženám. V různých básních je popisuje různě - jednou jako božská stvoření hodna uctívání, podruhé jako zrádné bestie, potřetí jako bezduché loutky. Nicméně jedno je jisté, Nezvala ženy fascinovaly tak, že jim dovedl věnovat jednu celou sbírku básní. Někdy až trochu morbidním způsobem se zde vyznává ze své fascinace ženami.
Sbírka obsahuje tyto básně:

ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLE
Úvodní báseň sbírky, autor zde popisuje, kolik různých podob na sebe žena může vzít. Líčí zde také, jak různé druhy žen lze na ulici potkat - od rafinovaných svůdnic až po mladé matky.

PÍSEŇ PÍSNÍ
V této básni hledá Nezval mnoho přirovnání pro jednotlivé části těla jeho milenky. Velmi příznačný je zde tzv. anaforický verš (opakování téhož slova na začátku po sobě jdoucích veršů). Jednotlivá přirovnání jsou velmi originální, místy až šokující - Nezval si zde hraje se slovy a využívá metody asociace, kdy připodobňuje části ženského těla k různým věcem.

...Tvá ústa jsou cukřenka
Ale také pole vlčích máků v němž rozestavili sochy
Tvá ústa jsou zlatý kolovrat
Mořské dno kráter na Měsíci
Tvá ústa jsou schránka na perly
Zapečetěná poslední vůle...

...Tvá ňadra jsou hadi vyhřívající se na výsluní
Dva korky na vodě
Dvě osamělé houby
Tvá ňadra vztyčená jak dikobraz
Tvá odlétající ňadra
Tvá ňadra jsou dvě kamélie v rukou noci
Dva holubi v prstech zloděje...

KOŠILE
Básník prochází s prázdnou hlavou kolem Luxemburské zahrady na sklonku června roku 1935. Nakonec ho však ale přece jen něco upoutá (nevzpomíná si co) a začne si ve vzpomínkách asociovat tři města - Prahu, Moskvu a Paříž. Celá báseň končí opěvováním krásy dívčích ňader.

METEOR
V této básni jsou ženy přirovnávány k meteoru, čili symbolu světla, nespoutané energie a síly.

ŽENY Z PŘEDMĚSTÍ
Zde Nezval vykresluje chudé ženy z předměstí, které se večer vydávají do víru města, aby zapomněly na všechny denní trable a těžkosti.

...Jejich prsty jsou zvyklé na náprstek
Jak prsty jiných žen na zlato...

Jejich nohy jsou zvyklé pohánět šicí stroje
A pohybují se jak kolébka
Jak rád bych svěřil jejich mámivé ukolébavce
Své bezesné noci křečovité horečky

PAMĚŤ
Velmi zvláštní báseň, kde autor kombinuje různé předměty, jež způsobily utrpení nejmenované dívce. V závěrečné sloce básník všechny tyto předměty zničí a vysměje se kominíkovi, který přišel k němu do domu.

4.
Shýbala se v ostružinách
Nechávajíc růsti ve svém těle trn
Byl to trn růže
Hledal jsem ji na všech mezích

5.
Kominík přišel znova
Ó jak jsem se mu smál
Rozbil jsem kartáčem vosí hnízdo
A oloupal všecky trny v zahradě

FANTOMY
Autor zde popisuje ženy pouze jako prázdné schránky, jako tzv. "fantomy", které mohou být vším a zároveň ničím. Líčí také, jakou moc nad ním mají právě kvůli své "fantomatičnosti", která je činí neskutečně éterickými a neuchopitelnými.

VĚŠTBA
Básník sní o dokonalé ženě, kterou jednoho dne musí potkat. Tento přelud je pro něj skutečný, autor si do detailů vykresluje jejich první společný večer, po kterém tato záhadná žena zmizí z jeho života. On na ni však nikdy nezapomene.

Přijďte konečně
Nejskutečnější ženo a nejskutečnější přelude
Vy pro kterou jsem psal všecku svou poezii

VÝKLADNÍ SKŘÍNĚ
Zde jsou ženy, které básník dennodenně míjí na ulici, připodobňovány k výkladním skříním, které vystavují na odiv tisíceré zboží. Nezval tak trochu ospravedlňuje chování mužů, kteří se musí za pěknou ženou na ulici otočit, i když už jsou třeba sami zadaní.

MALÉ DÍVCE
Kratičká báseň pojednávající o mladé dívce.

LITANIE
Óda na kolemjdoucí ženu, která básníkovi učaruje.

Ženo plamene
Ženo jež se mi vracíš v kartách
Ženo mých Tantalových muk
Ženo s očima kolovrátku
Ženo s větrným mlýnem perletí
Ženo ukrutná jak malárie
Ženo s vlečkou rozvodněných potoků
Ženo s kostnatými prsty jež zatlačíš naposled má víčka

PŘÍRODA

ODPOLEDNE BEZ PAMĚTI

Druhou částí sbírky je oddíl nazvaný Most kolotoče. Básně patřící sem už nemají jako ústřední motiv ženu a lásku k nim, ale zabývají se více básníkovými pocity a reakcemi na události. Některé zajímavé básně z této sekce:

MOST KOLOTOČE
Odvíjí se zde fantaskní příběh, kdy slepý hrnčíř jezdí od města k městu se zázračným kolotočem, který dokáže uzdravit všechny lidské neduhy a navrátit starcům a stařenám elán a chuť do života.

MERLIN
Autor popisuje své setkání s tímto legendárním kouzelníkem, který sám sobě zaručil nekonečný život. Lidé přičítají Merlinovi obrovskou moc, on sám je ale ve skutečnosti slabý a trpí. Svůj život ale neukončí sebevraždou, čímž by se vysvobodil z prokletí nesmrtelnosti, protože se rád dívá, jak se mění životní styl společně se stoletími, a také zbožňuje ženy, do kterých se často a bez rozmyslu zamilovává.

DUCH ZKÁZY
Závěrečná báseň, kde se autor zpovídá z nechuti k politickému systému a mravům, které ve světě vládnou.

Hnusí se mi ten svět ve kterém vládne člověk nad člověkem
A ještě víc se mi hnusí lidstvo které s ním nechce zúčtovat
Ale ze všeho nejvíc se mi hnusí hlupák který se směje této mé zoufalé básni
Kterou bych měl končit všecky své knihy

ZÁVĚR:

"Žena v množném čísle" je velmi zajímavá sbírka, která striktně dodržuje všechna pravidla surrealistického textu - chybí zde interpunkce, verše se nerýmují, protože se jedná o soubor myšlenek, které tryskají z autorova nitra a zdánlivě mezi sebou nemají žádné pojítko. Traduje se, že prý Nezval své básně v tomto období psal zeleným inkoustem, což byl symbol okouzlení nevědomím a surrealismem.
I přes tyto všechny znaky si Nezvalovy básně zachovávají svůj klasický a velmi osobitý ráz - velmi často se zde vyskytují anaforické verše, tak typické pro Nezvalovu tvorbu, verše se hemží spoustou metafor, přirovnání a spojení slov, která jsou velmi originální a zvukomalebná (hřbitov kočičích očí, larvy zármutku jenž hledá smuteční lak na nehty atd.).
Velmi zajímavé, určitě to stojí za přečtení.

Čtenářský deník	-	52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (2)
	-	Básně noci, Básně noci (2), Básně noci (3)
	-	Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (2)
	-	Dolce far niente
	-	Edison (Básně noci), Edison (Básně noci) (2), Edison (Básně noci) (3), Edison (Básně noci) (4), Edison (Básně noci) (5)
	-	Edison (rozbor), Edison (rozbor) (2)
	-	Edison, Signál času (Básně noci)
	-	Karneval
	-	Loretka
	-	Manon Lescaut, Manon Lescaut (2), Manon Lescaut (3), Manon Lescaut (4), Manon Lescaut (5), Manon Lescaut (6), Manon Lescaut (7), Manon Lescaut (8)
	-	Pan Marat
	-	Podivuhodný kouzelník (Básně noci)
	-	Praha s prsty deště
	-	Sbohem a šáteček
	-	Valerie a týden divů, Valerie a týden divů (2)
	-	Žena v množném čísle

Čítanka	-	Abeceda (Pantomima)
	-	Čím to že já Manon tak šťastna jsem (Manon Lescaut)
	-	Čísla (Skleněný havelok)
	-	Edison (Básně noci), Edison (Básně noci) (2)
	-	Havelok (Skleněný havelok)
	-	Kořím se Manon vaší kráse (Manon Lescaut)
	-	Láska není omyl
	-	Manon Lescaut
	-	Oči milenek (Veliký orloj)
	-	Poetika (Pantomima)
	-	Probuzení v dáli
	-	Psací stroj
	-	Sbohem a šáteček (Sbohem a šáteček)
	-	Sen
	-	Slovník lásky
	-	Sonet padesátý sedmý: O slasti beze jména (100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida)
	-	Stalin
	-	Stesk (Křídla)
	-	Telefony (Blíženci)
	-	Tvé oči věrné
	-	Týden v barvách (Pantomima)
	-	Vteřina (Veliký orloj)
	-	Žárlivý