Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sbírka "Na sotnách" je soubor básní z let 1961-1965, tedy veršů, jež Holan napsal téměř na sklonku svého života. Jednotlivé básně spojuje existencionální a úzkostný ráz - autor se hluboce zamýšlí nad smyslem lidského života, snaží se najít odpovědi na otázky štěstí, smrti, pomíjivosti a času.
Holanovy verše z této sbírky jsou ponuré, velkou roli zde hraje určitá tajemnost až zašifrovanost, která básně posunuje až za hranice lidského vnímání. Verše jsou velmi komplikované, skličující a pochmurné, přesto se dá pod zdánlivou rouškou laciného pesimismu a složitosti najít hluboký smysl.
Některé zajímavé básně:

KDYBYCHOM
Silným motivem je zde pokoření a ponížení jednotlivce společností. Jedinec je podle Holana potlačován, takže nakonec má pocit, že na jakoukoliv změnu ve svém životě nebo názorech nemá ani sílu, ani právo.

NESTAČÍME
V této básni je výrazným básnickým prostředkem paronomázie zkombinovaná s oxymóronem, čímž básník dosahuje zvláštního efektu. Jako východisko z nepovedeného života zde Holan uvádí sebevraždu, která vždy může vyřešit všechny problémy.

Aby se večer setkal s jitrem,
nestoudný stud s nemilující láskou,
neslepnoucí slepota s viděním zoufalství-
bylo by potřebí, aby vzal za své sebeklam.

JISTĚ
Krátká báseň psaná formou absurdního dialogu, kdy se dvě neznámé osoby baví o ztrátě čehosi cenného, co pozbyly během procházky kolem jezera, ale za nic na světě si nemohou vzpomenout, co to bylo, protože ihned poté ztratily vědomí.

NEVĚSTKA
Eroticky zaměřená báseň, která odsuzuje nadměrnou rozkoš, protože právě ta s sebou přináší rozklad a zkázu, a tím pádem i onu obávanou smrt.

Od pupku dolů nalíčená sebezáštím
a dojmům přístupna oběma stehny,
bezděky k rozkoši a úmyslně k smrti-
...

TREST
Zde Holan hovoří o psychickém utrpení, jež ho stihlo za to, že se snažil najít smysl života a proniknout hlouběji k podstatě bytí.

SOULOŽ
Klasická otázka, jež si milenci navzájem kladou, "Milujete mne?", je zde odsouzena jako absurdní, protože odpověď na tak nesmyslnou otázku musí být zákonitě nepravdivá a povrchní. Zajímavé je, že zde Holan bere odpověď "ne" za méně krutou a za menší zlo.

PÝCHA ŽENY
Pýcha je zde popisována jako prvopočátek všeho zlého, protože žena, jež je pyšná na svůj zevnějšek, musí být logicky i vilná, a tudíž její hlad po rozkoši jí přináší pouze zkázu a rychlejší smrt.

Pýcha ženy, ať němá nebo sdílná,
má vždycky ústa v pohlaví.
Také v povaze ticha není to mlčení,
nýbrž slovo střežené a potom popřené
vagínou smrti...

K LÍBÁNÍ
V této básni odsuzuje Holan ženy a říká, že nejsou hodny toho, aby je muž miloval, protože jsou velmi povrchní a proměnlivé. Jako předměty lásky zde naopak uvádí knihy, jež mají opravdovou hodnotu.

ŠÍLENÁ
Dívka z blázince, kterou odsoudila společnost proto, že jí nerozuměla, nám představuje svoje výroky, ve kterých se vyjadřuje k jednotlivým situacím v životě. Zdánlivé nesmysly v sobě ale skrývají mnoho zajímavých myšlenek a navíc metafor, protože jazyk, jakým se dívka vyjadřuje, je opravdu unikátní.

Svěrací kazajka, to jsou jen jiné svatební šaty na radnici
a jiné do kostela,
řekla šílená.

Vlasy na noc a hrom skořápky
odhalí mozkovou jemnost ořechového jádra,
řekla šílená.

DNESKA
Holan pln smutku konstatuje, že lidé ztrácí víru v Boha. Ve ztrátě víry vidí příčinu lidského zmatení a neschopnosti najít správnou životní stezku. Člověk bez víry je zoufalý, ztracený a plný beznaděje.

NEPLAČ
Velmi zajímavý verš "láska je rána usmrcující samu sebe" poukazuje především na to, že tím, že milujeme, sami sebe v podstatě zabíjíme a přibližujeme smrti.

UŽ ZASE
Zde básník zdůvodňuje, proč se tolik věnuje problematice smrti - život beze smrti nemá pro žádného člověka cenu, nikdy nemůžeme žít plnohodnotně bez vědomí, že zemřeme, smrt je totiž hnací silou, bez níž všechno lidské bytí ztrácí smysl.

TAKÉ
Velmi syrové a kruté verše, kdy syn napíše naléhající matce vyznání lásky na papír a nutí ji, aby ho přečetla. Stará žena je však slepá. Holan poukazuje na zaslepenost a krutost, jež s sebou láska bezpodmínečně přináší.

Také taková je láska k těm, jež milujem:
že napsal několik vroucích slov své matce,
a třebaže dobře věděl, že je slepá,
řekl jí: "Tady máš a čti!"

TAK ŽÁRLÍ
V této básni se vyskytuje zajímavá myšlenka - Holan tvrdí, že smrt by měla být mužského rodu, protože ženský rod nikdy nemůže vystihnout něco tak vášnivého, hlubokého a nezkrotného jako je smrt.

Z MUŽE
Opět báseň, jež je svým laděním silně namířená proti ženám. Holan znovu odsuzuje slabé pohlaví a poukazuje na to, že veškeré umění a hodnoty pochází od muže, a to proto, že v ženě dřímá ničivý démon vilnosti, který nedovoluje jejím citům, aby se vymanily z mělkosti a povrchnosti.

EVA
Zde je popisována ideální žena, kterou by byl Holan schopen milovat, respektovat a pokládat za rovnoprávnou bytost. Tato dokonalá žena je charakterizována jako bytost, jíž se nedotýká ani čas, ani život.

Většina básní z této sbírky je krátká, většinou se jedná pouze o čtyři až šest řádků, které jsou charakteristické volným veršem a žádným rýmováním. Zajímavé je také to, jak Holan volil pro jednotlivé básně názvy - většinou se jedná o krátká a jednoduchá slova, která čtenáři nenapovídají nic o obsahu básně. Typické je, že autor používá různé slovesné tvary, např. "Nestačíme", "Nemohli", "Vyhnouti se", "Maje naději", nebo spojky či jednotlivá slova přímo z básně, které zdánlivě nemají klíčový význam, např. "Však také", "Jenom", "A přec", "Až", "Možná" atd.
Jednotlivé básně mají melancholický a meditativní charakter - hovoří se o smrti, zkáze, víře, životu, smyslu bytí atd. Silnými motivy provázejícími nás celou sbírkou je smrt, rozkoš spojená s touhou, poušť atd. Holanovy verše mají i erotický podtext, který se v jednotlivých básních projevuje v různé míře, nicméně jisté je to, že pro mnoho metafor si Holan skočil do oblasti erotiky - např. "nestoudně rozevřená stehna knihy pro tříloketní mužství Gilgamešovo", "boky mdlejšího pohlaví v mužské rakvi", "ženy věnčí naběhlý falus" atd.
Velmi příznačná je i zvláštní hra se slovy - Holan spojuje na první pohled neslučitelné výrazy a dostává tím verše do jiného, nového rozměru, kde je místo pro fantazii. Zvuk a tvar slova, stejně jako jeho význam, který se s každou metaforou mění, jsou pro básníka velmi důležité. Do popředí je také stavěna imaginace, nadrealita a jakýsi vlastní svět, kde všechno, co důvěrně známe, dostává nový smysl, mění se a stává se cizím a novým, např. "ušaté zvuky cizoložství", "závity pohlavního hada" atd.
Charakteru básní je také přizpůsoben použitý jazyk, který je velmi expresívní a kreativní - Holan používá vulgární slova stejně jako vytváří novotvary, např. "lejna předcházejí věčnost", "město zkurvené k poplivání", "pozvracená zeď palírny", "slunce jako kuří řiť" atd.

POZNÁMKA:

Holan má určité "oblíbené verše", motivy, jež se opakují v několika básních a pokaždé dotahují započatou myšlenky z předchozí básně ještě dále. Takto se opakuje např. verš "Byl to Adam, který podal jablko Evě (básně Možná a Jsou vyšší)", "I duše souloží (Však také, Jsou)".

ZÁVĚR:

Sbírka "Na sotnách" je soubor velmi zajímavých existencionalisticky laděných veršů, jež díky svému osobitému nakládání se slovy vyznívá velmi dráždivě a přitažlivě. Motiv tajemství a jakési šifry, jež má být čtenářem rozluštěna, nenechá naše smysly odpočívat. Holanova poezie je rozhodně zajímavá, i když si k ní většina lidí nenajde cestu právě proto, že verše jsou značně spletité a složité.

Čtenářský deník	-	Na sotnách
	-	Noc s Hamletem
	-	Terezka Planetová

Čítanka	-	Banality (Kameni, přicházíš...)
	-	Listopadová vichřice (Kameni, přicházíš...)
	-	Náměsíčný (Vanutí)
	-	Předjarní svítání (Záhřmotí)