Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Lužinova obrana. Pozvání na popravu. Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1990 (1. vydání). Z ruských originálů Zaščita Lužina a Priglašenije na kazň přeložila Ludmila Dušková. Doslov napsal Vladimír Novotný. ISBN: 80-207-0197-4.

HISTORICKÉ POZADÍ:

Vladimír Nabokov pocházel z dobré šlechtické rodiny, dostalo mu vynikajícího vzdělání, důsledku čehož uměl plynně anglicky i francouzsky. S vypuknutím říjnové revoluce a následné občanské války emigroval do západní Evropy a právě v této době napsal jeden z posledních rusky psaných románů - Pozvání na popravu. V knize je tedy velmi dobře zachycena atmosféra nastupujících totalitních režimů (nacismu a bolševismu).

INSPIRACE FRANZEM KAFKOU:

Celým dílem prosakuje jasná inspirace českým spisovatelem Franzem Kafkou a jeho dílem Proces. Obě hlavní postavy mají nedokončené jméno (Cincinnatus C. a Josef K.) a oba jsou odsouzeni, aniž vědí proč. Velmi podobné je také absurdní a blíže neurčené prostředí (avšak je jasné, že se jedná o 30. léta 20. století, protože autor zaznamenává nastupující totalitní moc).

JAZYK:

V díle se objevuje kontrast mezi vyjadřováním Cincinnata C. (lakonické, úsečné) a Pierra (bohatý, krásný, květnatý jazyk). Projev Cincinnata je jiný pouze v zápiscích, které si pravidelně vede, ale přesto není schopen pomocí slov předat dál smysl svých hlavních myšlenek.

HLAVNÍ POSTAVY:

Cincinnatus C. - manželka ani matka pro něj neměly zájem; Cincinnatus učil ve školce pro postižené děti, což představovalo nejnižší úroveň práce; nicméně, již od dětství vyniká ve společnosti, není stádový, projevuje se u něj takzvaná neprůhlednost; zpočátku se mu to jakž takž dařilo skrývat, ale spolužáci na něj donášeli a měl problémy se začleněním do společnosti; navíc vyrůstal bez matky a jako by si dětství přenesl do dospělosti; je zranitelný a nemá sílu se bouřit, revoltovat, jenom chce, aby ho ostatní nechali na pokoji
Pierre - Cincinnatův spoluvězeň; má se stát jeho důvěrníkem, ale nakonec je jeho popravčím

DĚJOVÁ LINIE:

Hlavní postavou díla je Cincinnatus C., jenž se ožení s přelétavou a nevěrnou Marfinkou. Mají spolu dvě postižené děti a Cincinnatus upadá do letargie, do jakési neprůhlednosti, což je jediný zločin, kterým se provinil vůči společnosti. Za to jej zavřou.

Prostředí věznice je však přívětivé, všichni jsou na něj milí, jako spoluvězně navíc dostane extrovertního Pierra, který jej baví vtipy a snaží se ho rozveselit. Po tom, co se naposledy uvidí se svou ženou, mu ředitel věznice řekne, že bude popraven hned následující den a popravčím bude sám Pierre.

Cincinnatus si uvědomuje, jak moc chce žít, potřebuje zaznamenat spoustu myšlenek, které má už dlouho v hlavě...

V den popravy Cincinnatus pociťuje trapnost celé situace. K popravišti prakticky běží, sám položí hlavu na špalek, nicméně pak se zvedne (vystoupí ze svého těla) a odejde za hlasy, které se zdají být jemu podobné.

ABSURDNÍ SITUACE:

• výhled z okna je pouze namalovaný; Cincinnatus krmí pavouka atrapu
• útěk většinou znamená svobodu, ale Cincinnatus nevidí rozdíl mezi životem v a mimo věznici
• z reality vystupuje pomocí snů, nicméně ve věznici platí přísný zákaz snění
• když za ním naposledy přijde jeho manželka Marfinka, tak pláče, avšak nikoli slzy, ale vodu z kohoutku
• dozorci na hodiny malují ručičky