Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Román Pozvání na popravu byl naspán ještě v době, kdy už Nabokov sice emigroval z rodného Ruska do západní části Evropy, kde pobýval především ve Francii a Německu, ale stále ještě se nerozhodl utéct před přicházejícím nacismem do USA. Tento román byl napsán roku 1938 a právě jeho prostřednictvím se Nabokov nadobro rozžehnává s Berlínem a Německem vůbec.

DĚJ:

Hlavním hrdinou románu je mladý Cincinnatus C., který čeká v jednom blíže neurčeném vězení na svou popravu. Zločinem, kterého se dopustil, je blíže nespecifikovaná "neprůhlednost", jakási vlastnost, která ho radikálně odlišuje od uniformní většiny. Zdrcený Cincinnatus sedí ve vězení, kde se k němu ředitel i všichni zaměstnanci snaží chovat až nezvykle přívětivě a mile, ale on sám ví, že všechno, co se kolem něj děje, není skutečnost, ale jakási fraška zesměšňující a parodující svět. Každý den se ptá zřízence, kdy už bude konečně popraven, ale všichni mu upírají toto základní lidské právo a chovají se, jako by se ptal na něco naprosto nepřístojného a nevhodného. Po několika dnech přijíždí do vězení nový obyvatel, záhadný M.Pierre. Ze všech sil se snaží stát Cincinnatovým přítelem a důvěrníkem a veškerý personál se mu v jeho úsilí snaží pomáhat. Po tom, co se naposled uvidí se svou ženou, přelétavou a nevěrnou Marfinkou, mu ředitel věznice oznámí, že jeho katem je M.Pierre a poprava se bude konat už následující den. Cincinnatus pociťuje nespoutanou touhu žít, protože ve své hlavě nosí myšlenky, které by rád prostřednictvím literární činnosti sdělil světu, nicméně na sobě nedává nic znát. Když konečně přijde den D, Cincinnatus pociťuje neskonalou trapnost celé situace tak tíživě, že mu nezbývá, než ze své popravy odejít, čehož dosáhne tím, že vystoupí ze svého těla.

Naprosto nesporný je vliv Franze Kafky a jeho díla na Nabokova. Pozvání na popravu je nápadně podobné Kafkovu Procesu - oba hlavní protagonisté mají nedokončené jméno, oba jsou odsouzeni, aniž v podstatě vědí proč a zač, prostředí je blíže neurčené a lehce absurdní... Nabokov tak vytvořil klasický kafkovský román ruské literatury, aniž by jeho dílo postrádalo nápaditost nebo výpovědní hodnotu.

Hlavním motivem díla je pranýřování společnosti a soudobé situace. Nabokov si naplno uvědomoval, jaké hrůzy musí zákonitě s druhou světovou válkou přijít, a proto vykreslil přízrak nacismu i stalinistického režimu ve svém díle. Cincinnatus poukazuje na nesmyslnost civilizační hry, kterou všichni označují jako realitu, na její lacinost a průhlednost. Jediným zločinem, který spáchal, je to, že se provinil proti právu většiny a dovolil si být jiným než všichni ostatní.
V úzkém vztahu, který si personál věznice snaží vybudovat se svým jediným vězněm, demonstruje Nabokov fakt, že společnost vyžadovala přátelství kata a odsouzeného, protože totalitarismus nastupující v tehdejším Německu a hrůzy stalinistického režimu, kdy milióny lidí byly v podstatě bez důvodně odklizeny (aniž se provinili právě oním odlišným smýšlením), omlouvaly svoje činy právě tím, že obyvatelé (odsouzenci) slouží státu a vládě (katovi).

Na první pohled je Pozvání na popravu situováno do blíže neurčeného nadčasového teritoria umístěného mimo reálný prostor, ale jeho reálie naprosto jednoznačně odpovídají třicátým létům našeho věku. Po několika stránkách začíná z textu vystupovat novopečený německý totalitní vládní systém se všemi svými ústrky a zlem, které je člověk nucen páchat ostatním. Všechno, co bylo ve své době, je zde zprzněno a zmarněno, Cincinnatus není schopen najít hodnoty naprosto v ničem, dokonce ani v tak vykupitelském symbolu, jakým je jeho vlastní matka, pohrdá vším a všemi. Ani on sám není bez poskvrny, chápe, jak nicotný byl jeho život před tím, ale alespoň pro něj měl nějakou cenu. To, že ví, jak strojená realita je, vykupuje strádáním a ztrátou smyslu života.

Jazyk románu je velmi rozmanitý, v dialozích se staví především na kontrastu mezi M.Pierrem a Cincinnatem - Pierre se snaží vyjadřovat květnatě a opřádat jednoduchá slova, v nichž se skrývá pravda, zatímco Cincinnatus je velmi úsečný a odpovídá vždy jednoduše, až lakonicky. Cincinnatův projev se mění pouze pokud čteme jeho zápisky, které si pravidelně vede - zde se snaží vyjádřit, co cítí a sdělit ostatním lidem, jaká je pravda, kterou právě pochopil. I přes veškeré úsilí mu však uniká pravý smysl myšlenky, která mu bloudí po mysli, a není schopen ji pomocí slov popsat.

Velmi zajímavý román, který sice může zpočátku odrazovat pro svou abstraktnost, nicméně je velmi dobře napsaný. Nabokov se zde hlásí k odkazu Kafky a vytváří dílo, které ne úplně docela zapadá do linie jeho ostatní tvorby.

Čtenářský deník	-	Král, dáma a kluk
	-	Lolita, Lolita (2), Lolita (3), Lolita (4), Lolita (5), Lolita (6), Lolita (7), Lolita (8), Lolita (9), Lolita (10), Lolita (11), Lolita (12)
	-	Lolita (rozbor)
	-	Lužinova obrana, Lužinova obrana (2)
	-	Pozvání na popravu, Pozvání na popravu (2)
	-	Smích ve tmě
	-	Ve znamení levobočka

Čítanka	-	Lolita
	-	Pnin