Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I. DÍL:

Příběh začíná v roce 1859 ve Vídeňských kasárnách. V císařových službách je tam jako dobrovolník český voják, syn formana z Rokycan, Martin Nedobyl. Když jeho nadřízený zabije jednoho vojáka, je místo trestu poslán na dovolenou. Martin se o tom zmínil v dopise rodičům, čímž se provinil proti rozkazu a je mu nařízena 10krát ulička, což je vlastně trest smrti. Ale jeho nový velitel - nadporučík Háfner, je v jiné věci pozván k císaři a tak se mu zmíní i o této nespravedlnosti. A císař dává Martinovi milost a posílá ho domů. Zároveň se ale Háfner znelíbí pro své řeči a je poslán do penze.
Jakmile se Martin vrátí domů, v horečce se zhroutí. Při horečném blouznění se mu vybavují útrapy z vojny. Mezitím umře jeho starší bratr Lojzík, který se od něj nakazil tyfem. Martinovi tak připadne převzít po otci formanskou živnost. Ale je tu budovaná železná dráha z Prahy do Plzně, která sebere formanovi práci. Martin se proto zajímá o otcovi úspory, chce je výhodně investovat. Radí mu koupit pozemek za pražskými hradbami, které jsou nyní levné, ale za pár let, až se hradby zboří, budou mít cenu o hodně dražší a on tak vydělá. Otec to ale odmítá a synovi nevěří. V září roku 1862 lidé v Rokycanech vítají první vlak jedoucí z Plzně do Prahy. Pro rodinu Nedobylů to ale znamená ztráta zaměstnání. Martin znova otce přesvědčuje o výhodnosti už dříve nabízené investice, protože již teď cena pozemků stoupla o čtyři zlaté. Zároveň by se rád přestěhoval do Prahy a tam dělal špeditéra (jezdil by pouze od vlaků na kratší vzdálenosti než jako forman). Otec mu nakonec dá své životní úspory a Martin koupí pozemky na Žižkově a odchází do Prahy.
Z Vídně přichází do Prahy i další mladík - pan prokurista Jan Born, obchodní zástupce vídeňské filiálky. Jeho kroky vedou do domu v Perlové ulici, kde navštěvuje paní Tollarovou, od které chce pronajmout její krámek, aby tam otevřel obchod s galanterií. Mnohem více než krámek se mu ale líbí dcera paní Tollarové, slečna Líza. Informuje se proto na rodinu Tollarovou a dozvídá se, že paní Valentina Tollarová je vdovou po obchodím radovi. Dcera Eliška je její nevlastní dcera a oběma zesnulý pan rada odkázal přibližně 50 tisíc. Ale i paní Tollarové se pan Born líbí a jde se na něj zeptat. Dozvídá se na něj dobré věci a je spokojena, i když se nedoví nic o jeho politické orientaci. To ale pozná, když ho pozve na oběd a shledává, že je stejně tak jako ona a Líza vlastencem, nebo alespoň autonomistou. Zanedlouho požádá pan Jan o ruku slečny Elišky a ta s radostí souhlasí.
S její matkou se shodují, že Praha je poněkud zapadlé město a galanterní krámek v Perlové ulici by nebyl moc výnosný. S pomocí Eliščina věna koupí krámek na rohu Příkopů u Prašné brány. Lidi ohromí svým "slovanským obchodem" se štíty v šesti jazycích, mimo jiné i v ruštině a polštině. Obchod díky jeho šikovnosti prosperuje. Naopak Líza je nespokojená, že se více než jí věnuje obchodům a vlasteneckým záležitostem a často stoná.
U Tollarů se scházejí vlastenci a významní podnikatelé, přichází i vlastenec Nedobyl. I na něj se Tollarová informuje. Protože se jí zalíbí, netrvá to dlouho a v roce 1864 se v chrámu sv. Havla vezmou.

II. DÍL:

Martin Nedobyl si na Senovážném náměstí otvírá 1. české zasílatelství a zprostředkovatelství. Jeho firma je prosperující a z Martina se stává velký šéf a pán, Valentině nechává říkat jemnost paní. Když k nim přijde paní Pecoldová, která bydlí na Chomotovce, o kterou se se svou rodinou stará a udržují ji a její syn jezdí s Nedobylovými vozy, protože dostali výpověď a nemají kam jít, paní Valentina přemluví Martina, aby si to ještě rozmyslel.
U Bornů se pravidelně pořádají salóny. Lízu ale život s Bornem a jeho nudnými přáteli nudí. O jejich syna Míšu se stará vychovatelka a místo češtiny ho učí němčinu, což před vlasteneckými přáteli ze salonu nevypadá nejlépe. Jan Líze vyčítá, že zanedbává své mateřské povinnosti. Jediný, kdo z účastníků besed paní Bornovou zajímá, je plzeňský básník píšící pod pseudonymem Bolemír Noc - Oskar Dimbír. V té době pruský král podepisuje příkaz k mobilizaci a očekává se válka na českém území. Jan obléká uniformu a po Martinovi chce, aby dal jeden ze svých vozů k dispozici pro vojenské účely. Ten to ale striktně odmítá.
V Hradci Králové žije rodina zemského rady Mojmíra Váchy. Má dvě dospělé dcery, které chodí na bály a snaží se najít ženichy, což se jim ale moc nedaří a jejich otec je nešťastný, že mu pořád zůstávají na krku. Na posledních třech bálech se ale kolem Hany a Běty motají dva oficíři. O Hanku se zajímá lajtmant hrabě Tongrác a o Bětu lajtmant Mezuna. Otec si ale nemyslí, že by zájem hraběte o jeho dceru byl míněn vážně. Protože brzo nastoupí na místo těžce nemocného presidenta krajského soudu. A rodina Váchů se bude stěhovat do Chrudimi. Hančina učitelka francouzštiny Anna Semilovna Hance zprostředkuje setkání s Tongrácem. Ten jí řekne, že ji miluje a že odchází do boje. Hana mu slibuje, že na něj ty tři roky počká. Když se vrátí domů, nachází rodinu v oslavách zásnub její sestry a jejího oficíra. I ten odchází do boje. Váchovi se stěhují do Chrudimi. Tam zve budoucí pan president na oběd jednoho ze svých spolupracovníků - Ferdinanda Josku. Chtěl by mu dát Hanu, ale ta ho nechce a vzpomíná na Tongráce. Josku odmítá a otec jí vynadá, že nic neznamená a jedinou její předností je, že je dcerou presidenta. Zničená Hanka si nůžkami podřezává žíly, ale přežije to. Nejtěžší bitva s Prusy se konala u Sadové. Tongrác v ní padne, Mezuna přežije.
Lidé ve strachu před blížícími se boji utíkají z Prahy k Plzni a Benešovu. I Bornová s dítětem a chůvou chtějí jet do Plzně. Martin na Janovu žádost slibuje odvést je jedním ze svých vozů. Bere si za to 200 zlatých. V Plzni se Líza opět setkává s Oskarem, který je vezme k sobě domů. Jeho teta se svými přáteli se chystá vyvolávat ducha vojáka padlého v bitvě u Hradce Králové. Zprvu odvážná Líza se tohoto jejich rituálu zúčastní, ale potom ji přemůže strach a Oskar ji odvádí pryč. Zůstávají spolu ve vedlejší místnosti a už nedokážou udržet své city a končí v objetí.

III. DÍL:

Hanka je nešťastná a truchlí pro svého padlého Tongráce. Matka jí vyčítá, že už by se mohla vdát. Běta dostává dopis od Mezunova přítele, že Mezuna leží v Hradci Králové v nemocnici. Pan Vácha si stěžuje, že ještě nepřišlo jeho jmenování do funkce a že Hanka pořád nic nedělá, trápí ho i finanční situace rodiny, protože kvůli válce vše podražilo. V noci se matka baví s Hanou o lásce. Tvrdí jí, že láska jako taková neexistuje, že v manželství jde jen o zvyk. Přemlouvá dceru, aby si Josku vzala, že jí s ním bude dobře. Po úpěnlivém naléhání Hanka souhlasí. Jsou zásnuby a matka Haně chystá věno. Jednoho dne se ale vrátí pan Vácha domů dřív a omámen alkoholem. Je zdrcen, protože se jeho nadřízený vrátil zpátky do funkce. On teď bude celému městu pro smích, protože už ho všichni oslovovali "pane prezidente". Protože je naštvaný, rozhodne se napsat žádost o odchod do důchodu, protože se domnívá, že nadřízení si jsou vědomi jeho kvalit a žádost zamítnou a naopak ho povýší. I s Joskou je podle něj konec, protože ten se nezasnoubil s Hankou, ale s jeho funkcí. Na nedělní oběd se ale Joska dostavuje a Hanka je ráda, že její budoucí manžel má charakter. Joska ale pod záminkou hry na klavír vyloudí z Hany snubní prstýnek a odchází od ní. Zrušení zásnub zdůvodňuje tím, že si měl vzít dceru prezidenta krajského soudu a tou ona není. Mezitím Meduna umírá na choleru a i Váchova žádost o penzi je vyřízena kladně. Stěhují se proto do Prahy, do Poštovské ulice.
Z Rakouska se v té době stalo Rakousko-uhersko a slovanským národům začínají špatné časy. Čechové se proti tomu bouří a pořádají demonstrace. Born je jedním z táborových řečníků. Ze svého obchodu má odstranit slovanské tabule. Tento akt pojme jako proti Rakouskou demonstraci a dostane se při tom do konfliktu se strážníkem. Sklidí ale obdiv přihlížejících, kteří neváhají v jeho krámě nechat velké peněžní částky.
U Náprstka se schází Americký klub žen usilující o emancipaci. Mezi posluchačkami přednášek jsou i mladé Váchové, které si v Praze vydělávají šitím. Náprstek všem dámám představuje novinku z Anglie - elektrický šicí stroj. A Born, který se této předváděcí akce zúčastní, se rozhodne tento stroj prodávat ve svém obchodě.
Hanka a Běta si šitím vydělávají téměř tolik, kolik činí tatínkova penze. Vdávat se nechtějí. Hana se chce osvobodit od závislosti na mužích, zatímco Bětu už nebaví pomáhat Hance se šitím a chce se začít učit účetnictví, v čemž ji Hana podporuje.
Borna zatkli za jeho aktivity. Martin Nedobyl je oproti němu smířený se současnou situací a zajímá ho jen jeho podnik. Valentina odjíždí za Lízou. Ta se k zprávě o manželově zatčení staví chladně a klidně chodí vyvolávat duchy. Všichni dělníci se mají sejít a stará Pecoldová Matoušovi zabaví boty, aby nemohl nikam jít a do ničeho se nenamočil. On je ale najde a jde tam. Po potyčce s komisařem je zatčen a dostává se do cely s Bornem. S tím je zacházeno velice slušně. Za Matoušem přichází jeho matka a vynadá mu. Vyslýchající chtějí, aby jim řekl, kdo to na shromáždění přednášel, on ale urputně zapírá.
Nedobylovi navštěvují Martinovi rodiče. Martin jim tam chce Valentinu nechat, protože je těhotná. Born je po dvou měsících propuštěn. Matouše navštěvuje nadporučík Háfner.
Když přijde Born domů, nikoho tam nenajde. Objeví ale deník své manželky, kde se dočte o jejím románku s Oskarem. Nešťastná Líza pak odjíždí za matkou a prosí ji, aby jí pomohla, protože Oskar ji opustil a Born se na ni hněvá. Jedou tedy vlakem zpátky do Prahy, ale vlak má nehodu a obě umírají.
Háfner přichází za Martinem, aby se u něj přimluvil za Matoušovu rodinu, kterou nechal teď v zimě vyhodit na ulici. Martin ho ale vyhodí a neobměkčí ho ani připomínka toho, co před lety udělal Háfner pro něj.

IV. DÍL:

Born učí ve svém obchodě ženy zacházet s šicím strojem. Navštěvuje ho Náprstek, který podpořil Bětku v jejím nápadu studovat účetnictví a doporučuje Bornovi, aby ji zaměstnal u sebe v obchodě. Tomu se zprvu moc nechce, protože pracující žena je v té době něco neobvyklého. Nakonec se ale nechá přesvědčit, chce být zase v něčem první a šokovat, a Bětu od nového roku zaměstnává na místo účetní. Běta nejprve dostává plat o dvacet zlatých méně než muži, což se nelíbí její sestře. Born jejich rozhovor omylem vyslechnul a rozhodl se Bětě plat zvýšit. Seznámí se s její sestrou Hanou, která se mu velmi zalíbí. Informuje se na její rodinu a když zjistí, že pochází z dobré, i když chudé rodiny, požádá o Hančinu ruku. V dubnu 1870 se koná svatba. Na svatební cestu odjíždějí do Paříže. Zjišťují, že to, co je u nich doma bráno jako přepych, je ve Francii samozřejmostí. Závidí francouzům samozřejmost jejich národa. Jsou pozváni na večeři k Oloronům. Hostitelka Hanu považuje za rodačku z Vídně, Prahu neznají, stejně tak i České království, nechápou Bornovo vlastenecké cítění. U večeře se řeší politika i to, jestli může Prusko napadnout Francii. Po čase Prusko skutečně napadne Francii a začíná válka.
Po dvou letech propouštějí Pecolda z vězení. Jeho žena Fanka musela začít pracovat v octárně, aby uživila děti, i když má slabé zdraví. Matouš jde za Nedobylem žádat o místo, ale ten ho vyhodí. V noci mu Matouš rozmlátí okna.
Francie vítězí, Prušáci jsou na ústupu. Born se z toho však neraduje, protože vsadil všechen svůj majetek (90000) na burze na to, že Francie prohraje. Pak se ale situace obrací a 1. září 1870 je Francie poražena a Napoleon III. zajat. Janovi přichází dopis z banky, že mu bylo na účet připsáno 122 000 zlatých. Born kupuje své ženě piano a platí jí učitele hudby. Tím je na doporučení Náprstka Antonín Dvořák - mladý a nadějný hudebník. Když se vystěhuje Bornův soused, Jan koupí jeho byt a svůj tak zvětší. Pořádají se u něj nyní větší sešlosti, kterých se zúčastňují i noví významní lidé. Pak, 8. května, přichází zpráva, že policie uzavírá berlínskou burzu, což způsobuje krach bank. Jeden ze starých přátel pana Borna umírá, protože ho tato zpráva velmi zasáhla - měl v jedné ze zkrachovalých bank všechen svůj kapitál. Ale není sám, kdo přišel o majetek. I pan docent ztratil velké jmění. Je proto nucen prodat zděděný pozemek (Preclíkářku), i přestože pozemky nyní velmi zlevnily, protože potřebuje peníze na věno pro svou dceru Lauru. Pozemky od něj kupuje Martin Nedobyl za 35000.
Když si Martin jde obhlédnout svůj nový pozemek, nachází tam rodinu Pecoldovu. Dozvídá se, že Matouš i Fanka zemřeli a o všechny děti se nyní stará babička. Nejprve je chce vyhodit, ale díky Matoušově nejmladší dceři Valentýnce, které byla kmotrou jeho zesnulá manželka Valentýna, je tam bydlet nechá.

V. DÍL:

Konečně byly v roce 1874 zbourány pražské hradby a očekává se, že cena pozemků za nimi stoupne a lidé se budou stěhovat do nových domů. Martin Nedobyl, který vlastní Komotovku a Opařilku, chce na svých parcelách postavit nový Žižkov s nejkrásnějšími zahradami a třípatrovými činžáky vedle. Teprve pak plánuje své pozemky prodávat.
Born ve svém salonu představuje novinku z cest po Rusku - samovar. V jeho salonu jsou jako vždy významní lidé - malíř, básník, doktor, dcera docenta Marie i třeba redaktor Háfner. Přichází i Nedobyl a je společnosti představen. Háfner nedá najevo, že by se znali, ale chová se k němu chladně. Probírají osud Pecoldovi rodiny, odsuzují jednání Matoušova šéfa. Háfner nejprve neprozrazuje o koho jde, ale když se Martin dozvídá, že se Pecold po té, co byl znovu vězněn, oběsil, prozradí se a své jednání plameně hájí. Háfner požádá Bětu o ruku, obdivuje se její emancipovanosti a řadí ji k ostatním pracujícím ženám - dělnicím, služkám. To Bětu velmi urazí a z plánovaného sňatku sejde.
Nedobyl, kterého při návštěvě u Borna zaujala mladičká Marie, navštěvuje jejího otce. Ten ho žádá, aby mu za pozemek, který mu prodal před lety, doplatil ještě 10000 zlatých. Nedobyl má však pro něj jinou nabídku - nabízí mu doživotní apanáž 40 zlatých měsíčně, když si bude moci vzít Marii. Ta se tomu zprvu brání, Nedobyl jí není ani trochu sympatický. Otec jí teprve teď poví o jejich tíživé finanční situaci a nabízí se, že začne pracovat. Marie přijímá Nedobylovu nabídku. Nejprve se ale jede přesvědčit, jestli nevyhnal Pecoldovi z Preclíkářky. Setkává se s babí Pecoldovou, přiveze jí nějaké věci pro děti a ptá se na Nedobyla. Stará Pecoldová ho chválí, že je to hodný člověk. V roce 1875 se koná svatba Marie a Martina. Za devět měsíců se jim narodí syn Metoděj. Martin si stěžuje, že obchody nejdou, koně stárnou a vozy zastarávají, cena pozemků nestoupla. Marie od něj na chod domácnosti dostává málo peněz, už nemůže chodit k Bornům a jedinou její radostí je syn Martin.
U Borna má Antonín Dvořák představit svou upravenou verzi Moravských dvojzpěvů - zpívat mají Hana a Bětuše. Zároveň se Jan dozvídá, že Hana je těhotná a má z toho velkou radost. Na hudební produkci se dostavuje i Martin, kterého ale zajímají vlivní lidé a budoucnost jeho pozemku. S Janem se velmi pohádá, protože mu vyčítá jeho vlastenecké angažování.
Bornův starší syn Míša z prvního manželství vyrůstal sám. Ve čtyřech letech se stal sirotkem, otec se více než jemu věnoval obchodům a přátelům a o něj se staraly vychovatelky. V srpnu 1877 se Haně narodil syn Ivan a Míša byl ještě více odsunut. Když si Marie stěžuje na finanční situaci, dá jí Hana 20 zlatých. Ty si ale Marie zapomene na židli a Míša je vezme. Hanka jí je pak dá znova, ale je jí jasné, kdo je ukradl. Jde za manželem a poví mu, co Míša provedl. Otec je šokován a jde Míšu prohledat. Ten se ale okamžitě přiznává. Při následující debatě se otec dozví, že mu jeho syn již delší čas bere z kapes drobnější peníze, aby pak mohl ohromovat své přátele a platit za ně. Zklamaný Born nabízí synovi na výběr ze dvou trestů - buď bude celé léto pracovat na statku, aby si vážil peněz, nebo s nimi nepůjde na slavností otevření Národního divadla. Syn radši obětuje návštěvu divadla. To otce velmi rozzlobí, protože zjišťuje, že to, za co celý život bojoval, je pro jeho syna bezcenné. Míšovi již přijde samozřejmé, že patří k českému národu a mluví česky. Born ho posílá do polepšovny.
11. června 1881 se v Národním divadle při slavnostním otevření hraje Smetanova Libuše. Jsou přítomni všichni významní lidé a vlastenci. Pro Borna je toto odměnou a dokončením jeho dlouholetého vlasteneckého snažení.