Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dílo Srpnovští páni je obsáhlý historický román, který se skládá z předmluvy a čtyř kapitol, jež jsou dále členěny na podkapitoly. Děj se odehrává za doby vlády Přemysla Otakara II. až do první poloviny 14. století. Úvodní část pojednává o rodech na Srpnovsku. Jednotlivé kapitoly (Městečko Kostohryzy; Petr Pudivous; Ortlieb Geunarunge; Praskolův syn) se zabývají konkrétními postavami.

První důležitou postavou je Odolen. Ve dvanácti letech potkal náhodou dívku pracující na louce a podařilo se mu s ní zplodit syna. Tento levoboček dostal jméno Petr a vyrůstal u správce kostohryzského dvorce - Utěcha. Utěch byl nepoctivý člověk, od lidí si bral více peněz a zboží, než měl předepsáno, týral svou ženu, nikdo ho neměl rád. Jednou ho Petr zbil kvůli tomu, že týral jeho matku. Utěch si šel stěžovat Odolenovi, ale dostal ještě přidáno. Odolen jmenoval Petra svým zbrojnošem.

Za Odolenovy nepřítomnosti se o hospodářství stará jeho žena Anežka. Jednou byl Odolen opět mimo panství a Anežka se rozhodla navštívit svého švagra. Během jejich nepřítomnosti se poddaní vzbouří, zabijí Utěcha a rozkradou kostohryzský majetek. Když si uvědomili, co udělali, očekávali trest, avšak Odolen je po svém návratu nepotrestal. Naopak. Na přání paní Anežky povýšil Kostohryzy na město. Anežka chce zavést peněžní hospodářství místo naturálního, zreformovat statky a přilehlá území. Tento nápad nepochází od ní, nýbrž od jejího švagra, u něhož se inspirovala. Půda je tedy rozdělena, nevolným sedlákům je sebrán domov. Pokud zde chtějí zůstat, musejí se vykoupit za stříbro, nebo sloužit majetnějším občanům.

Pán tak získal finance na stavbu hradu, který si Anežka vysnila. Petra jmenoval rychtářem. Ten si byl vědom svého postavení, s otcem si docela rozuměli, i když ten nedával příliš najevo jejich příbuzenský vztah. Petr začal kázat lidem, zužitkoval tak vzdělání, které získal od faráře Čeňka Kojaty. Církvi se jeho kázání nelíbí. Nový farář Aladár, syn opata Ingebranda, proti němu ostře vystupuje, což Petra nenechá klidným a faráře v návalu vzteku zabije. Anežka kvůli tomuto činu zčerná, zalkne se zlostí a zemře. Odolen trestá Petra uvrhnutím do hladomorny. Poté si uvědomí, že si jeho smrt nepřeje, avšak opat se postará, aby Petr z vězení nevyšel po svých. Nakonec se ukáže, že byl Petr spravedlivější než sám farář - jeho názory neměly postranní úmysly, kdežto farář myslel na peníze, přepych, požitek a slávu. Po smrti Petra se Odolen mění. Lidé tvrdí, že do něj vstoupil ďábel.

Mezitím je Odolenův manželský syn Epík u dvora, slouží tam jako panoš a snaží se vypracovat až do rytířského postavení, což se mu pílí podaří. Pak dostane od krále důležitý úkol: přivézt mu z ciziny nevěstu. Nemá však potřebné finance na koupi reprezentativního brnění. Dříve si půjčoval od Ortlieba Geunarungeho, ale ten není v tuto dobu přítomen u dvora. Epíkovi nezbývá nic jiného než odjet na Srpnovsko a poprosit otce o peníze. Když se vrátil domů, zjistil, že je všechno jiné, než když naposledy odjížděl. Dozvídá se, že jeho matka i obě sestry jsou mrtvé. Odolen je opravdu ztělesněný ďábel. Týrá své poddané, příliš mluvným občanům nechává vyříznout jazyk, nepohodlné dává věšet za žebro. Epík se potkává se Svědirožkou, což je dcera bylinkářky, která dříve sloužila Odolenovi. Seznamuje se s ní na stejné louce, na níž před lety Odolen zplodil Petra. Otec se synem se nezapře a Epík udělá stejný čin jako Odolen. Svědirožka mu poté vypráví, co se za jeho nepřítomnosti dělo. Dá mu jed, jímž má zabít otce. Epík si to v poslední chvíli rozmyslí a Odolen ho za to drží až do své smrti zamčeného v pokoji.

Epík chce vládnout jinak než otec. Odolen mu zanechal spoustu dluhů. Aby se jich zbavil, prodává jednotlivé části Srpnovska Geunarungovi, jenž se nastěhoval do sousedství a kritizuje jeho způsob hospodaření. Lstí ho připravuje o značnou část pozemků. Podaří se mu také odloudit Epíkovu nevěstu Katuši a přinutí ho oženit se s Geunarungovou dcerou.

Poslední kapitola pojednává především o vzniku náboženských sekt v okolí Kostohryz. Děj se točí kolem postav šafáře Praskoly, jeho syna Petra, Ortlieba Geunarungeho, Epíka, jeho syna Křišťana a Katuše. Důležité je povstání lidu na panstvích, které potlačí přivolané vojsko. Křišťan a Katuše potrestají poddané exemplárními tresty pověšením za žebro, oslavují vítězství a nechají se oddat. V závěru knihy je zmínka o vzpouře valdenských z roku 1338 v Jindřichově Hradci.