Jeden z prvních románů slavného českého spisovatele Vladimíra Párala je satirickým podobenstvím o lidské existenci. Odehrává se v Ústí nad Labem, v prostředí místních chemických závodů, jež autor, původem chemický inženýr a vědecký pracovník, ze své vlastní praxe velmi dobře zná. Příběh, jehož hlavními tématy jsou životní stereotypy a sexuální "praxe" (za zmínku stojí, že Páral se v ústecké chemičce podílel na vývoji sexuálních hormonů), ztvárnil formou ironicky zabarveného vyprávění. Jeho dějovou linku pomáhají rozvíjet vnitřní monology, "slovníkové" portréty postav a citace zdánlivě nesouvisejících zpráv ze světa. Koneckonců, tuto až kolážovou pestrost své knihy Vladimír Páral sám zdůraznil, když román v podtitulu označil jako "magazín". Ale navzdory svému vnějšímu uspořádání jsou Milenci a vrazi hutným a živým literárním textem, který si čtenáři vychutnají dodnes. Kromě čtenářů mají Páralovy prózy v oblibě též filmoví tvůrci. Na celou řadu adaptací, vznikajících již od šedesátých let (Soukromá vichřice, Radost až do rána, Katapult, Playgirls ad.), navázal v roce 2004 režisér Viktor Polesný se svým snímkem inspirovaným právě touto knihou.
Milenci a vrazi je modelový společenský román, zobrazující dějinný vývoj jako nezměnitelný sled automatismů a stereotypů - žánrovou stavbu naznačuje podtitul
Magazín ukájení před rokem 2000.
Na straně "červených" tvoří pole postav obyvatelé mužské a dívčí svobodárny a montércimry v domě č.p. 2000 - zejména Borek Trojan a sourozenci Madda a Alex Serafínovi. Z vyšší vrstvy jsou to manželé Gráfovi, jejich syn Roman a prostoduchý bratr Maddy a Alexe Julda. Největší prostor patří inženýru chemie Borkovi Trojanovi, který postupně zdolává společenskou hierarchii od nejnižších příček až do vedení fabriky. Každá z postav je v průběhu textu charakterizována životopisným sloupkem, v němž se opakují stejné a podobné motivy, takže lidský charakter se ve výsledku jeví jako odhadnutelná varianta té které série.
Život je představen jako věčný a uzavřený koloběh předznamenaný sexuální touhou a touhou vlastnit. V textu se pravidelně střídá líčení životů příslušníků dvou společenských tříd - chudých a bohatých - označovaných také jako "divocí" a "apatičtí" nebo symbolicky jako "červení" a "modří". Tomu odpovídají série kapitol nazvané
Dobyvatelé a
Obležení. Děj se odehrává ve fiktivní chemičce Kotex v Ústí nad Labem (známé už z Páralových předchozích děl) a v domě symbolického č.p. 2000. Na příkladu Borka Trojana, který se ze sexuálně neukojeného laboranta vyšplhal na post ředitele Kotexu, je názorně zachycen ústřední společenský princip postupného "modrání červených" a jejich vytlačování novými "červenými". Tento koloběh je prezentován jako nevratný a vědomí o jeho existenci jako frustrující. Román zachycuje bludných kruhů několik, každá postava představuje jednu z vývojových fází. Pozitivní východisko Páral nenabízí. V závěru zobecňuje individuální lidské osudy v abstraktní koncepci dějin lidstva.
Páralův styl je založen na důmyslné stavbě plné kompozičních i jazykových hříček, nadhledu, ironii a humoru. Tradiční vyprávění prokládají řečené životopisné pasáže, agenturní zprávy ze světa, útržky snů jednotlivých postav atd. Nesourodé pasáže jsou graficky odlišeny. Většina jmen prozrazuje jasnou symbolickou motivaci, například Gráf a Šlechtová na straně "modrých". Významnou roli hrají intertextové souvislosti, parodování literárních předloh (třeba osudový vztah Stendhalovy paní Renal a Juliána Sorela z románu
Červený a černý, zde v podání Zity Gráfové a Borka Trojana) a tendence k mytologizaci podle biblické předlohy. I zde čtenáři napomáhají jména postav - stařec Teo, jeho syn Iša, ďábelský Alex Serafín a jeho andělský bratr Julda, prostitutka Madda.