Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Borek Trojan, mladý, ambiciózní inženýr; Jana Rybářová, jeho žena
Evžen Gráf, Gráf = hrabě, chová se noblesně, má vzdělání, moc, nesnižuje se k agresivitě, své zájmy hájí elegantní intrikou; Zita Gráfová, jeho neurotická žena; Roman, jejich syn
Madda, Alex a Julda Serafinovi, serafin = anděl

DĚJ:

Milenci a vrazi jsou satiricky laděným společenským románem. Příběh se odehrává v Ústí nad Labem. Má podtitul - Magazín ukájení před rokem 2000. Páral v "modrých" a "červených" představil zástupce dvou rozdílných společenských tříd. "Modří", o kterých se dozvídáme z kapitol s názvem Obležení, jsou společensky dobře postavení, zajištění a majetní. "Červení", které autor popisuje v kapitolách s názvem Dobyvatelé, jsou chudí, ale draví, expanzivní a dobyvační. Páral se netají s názorem, že každý "červený" postupně "modrá" a přichází k druhé společenské třídě. Celý vzorek společnosti vtěsnal autor do domu č.p. 2000.
Román má množství postav, z nichž centrální je inženýr chemie Borek Trojan. Pracuje v chemickém závodě Kotex. Z obyčejného laboranta, kdy se jeho život skládá z osmihodinové pracovní doby a přespání v montércimře, se postupně vypracuje na lepší postavení - "modrá". "Modré" představuje ředitel Kotexu Evžen Gráf se svojí ženou Zitou a synem Romanem, kteří bydlí také v domě č.p. 2000, v nejlepším bytě v 1. patře (berou ostatním bytům vodu).
"Červené" představují další obyvatelé domu, kteří žijí ve svobodárnách nad Gráfovými. Manželé Jolana a Bogan Tušlovi čekají dítě, a proto také žádají o lepší bydlení. Jsou schopni pro to udělat vše, dokonce i naschvály řediteli Gráfovi.
"Červené" zastupuje dále Madda Serafinová a její bratr Alex, kteří spolu spí. To se nelíbí jejich nábožensky založenému bratru Juldovi. Naléhavě žádá Gráfovi, aby se o osmnáctiletou Maddu postarali a nechali ji u sebe bydlet. Madda nestoudně využívá jejich pohostinství. Zvláště se to projeví, když se do Maddy zamiluje šestnáctiletý Roman Gráf, který kvůli penězům pro ní rozprodává věci z domácnosti. Madda tak rozvrací Gráfovu rodinu. Ředitelova žena Zita se dokonce zamiluje do inženýra Borka Trojana. Maddu brzy dětinský Roman omrzí a zamiluje se do jiného muže z montércimry. Když však zničí téměř celý Gráfův byt, Zita ji vyžene. Romana trápí, že o něj Madda nemá zájem. Ta mu nalhává, že stýkat se s ním jí zakazuje Julda, a tak se Roman rozhodne Juldu zabít. Při modlitbě vrazí Juldovi nůž do zad a je pak odsouzen k několika letům vězení.
Mezitím se Zita tajně schází s Borkem Trojanem, který se do ní také zamiluje. Stárnoucí ředitel Gráf dělá, že nevidí jejich tajné schůzky v chatě u řeky. Zita v mladším Borkovi vidí chlapce, o kterého se může starat, zvláště když jí Roman utíká za Maddou a když později končí ve vězení. Romanův odchod do vězení velmi naruší lásku Zity a Borka, ale tragický konec způsobí nová laborantka Jana Rybářová, která se nastěhuje místo Juldy. Jeví velký zájem o Borka a ten jí ho opětuje. Borek se tedy rozejde se Zitou. Ta se kvůli tomu oběsí.
Jana začíná chodit s Borkem. Bydlí s Maddou, zatímco Borek s Alexem. Alex se seznámí s Dášou Zíbrtovou, lékařkou z Kotexu. Udělá si z ní milenku a později domácího otroka. Bije ji a rozverně jí říká "Evropo". Borek se žení s Janou, čekají dítě a hledají lepší byt. Narodí se jim dcera Yveta. Po několika letech naruší manželství Borkova nevěra s devatenáctiletou Niky. Jana vyhodí Borka z bytu, ale nakonec se k sobě vrátí. V závodě se rozehrávají zajímavé šachy. Borek postupuje na místo ředitele Gráfa. Kupuje říční plachetnici, k ní chatu u řeky. Borek je však vystaven týmž útokům, jaké dříve podnikali "červení" na Gráfa. Časový stres způsobí, že mají málo času pro svou dceru Yvetu. Ta se na podnikovém plese seznámí s mladým inženýrem Dominikem Neumanem, zatímco její otec Borek Trojan, ředitel Kotexu, tančí se svou sekretářkou Broňou Berkovou.
Broňa svádí Borka hlavně v práci. Pak se spolu scházejí v chatě u řeky, o čemž Jana ale ví. Borek jako ředitel Kotexu dosáhne velkých úspěchů. On, ale i jeho žena jsou z práce velice vyčerpaní. Janě už ani nevadí manželova nevěra, přesto přemlouvá Borka, aby už na chatu k řece nejezdil. On však stráví nejprve několik dní s Broňou v Praze a později se s ní odstěhuje k řece. Skotačení s mladou Broňou plnou elánu Borka ale vyčerpává docela.
Yveta se se svými unavenými rodiči nudí, přesto jich lituje. Rozchází se s Dominikem, který na ni nemá čas pro svou práci, a seznamuje se s mladým montérem Limonem, který už po ní dlouho toužil. Když její otec opustí rodinu, uspořádá Yveta večírek pro celý dům, aby se s mamkou necítily samy. "Kdopak by se Kafky bál! - vykřikoval opile Dominik (který však vůbec opilý nebyl, zato systematicky a tvrdě najížděl na Janu Trojanovou) a společnost přijala s jásotem jeho návrh hrát "nějaký hezký společenský hry", napřed pro zahřátí slavnou Albeeho "Hupky hupky na hostitelku" a Dominik žertovně povalil hostitelku Janu na pohovku, Evropa Zíbrtová ječela smíchy a šla podržet Janě hlavu, Stěpa však stále nepouštěl Janiny nohy, Alex trochu zapálil ubrus a jedním z posledních modrých ptačích talířků se konečně strefil do rozhoupaného lustru, v rohu sténala Yveta pod Limonem a do tmy pokoje zalehl ještě z kuchyně Břeťův hlas: "Všecko vysyp, tady mají uherák!", přerušený cinkotem skla, jak si Valtr otvíral zamčený příborník, a pak už bylo slyšet všecko možné, jenže už nikdo nic neposlouchal. ... Pokračování příště."
Borek už se k rodině nevrátí. Umírá na selhání srdce v důsledku celkového vyčerpání.

V románě jsou začleněny také kapitoly "Kdo je kdo", novinové a filozofické texty. Je zde zřejmá návaznost na Stendhalův román Červený a černý. Román nese také mytologické prvky, čímž se autor obrací k Bibli. Děj je spjat s domem se symbolickým popisným číslem 2000. Dům s jeho obyvateli a jejich příběhy alegorizuje svět a společnost. Hned v úvodu knihy stojí, že ten, kdo ho kdysi postavil, v něm sídlí dosud. Má čitelné jméno, a to Teo (čili Bůh). Ačkoli je označen za správce a je "vybaven i k přímým zásahům do venkovních dějů", lidem se nezjevuje.
K biblické parabole se autor vrací až v okamžiku, když už dotvořil obraz života jako zmechanizovaného, omezeného na ukájení potřeb. V jedné ze závěrečných kapitol románu, nazvané Kristus v domě č.p. 2000, nechává k postavám promlouvat Teova syna Išu. Parabolický příběh o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista spisovatel dovypráví. Iša, představující mesiáše, je z domu vyhnán a přibodnut ke vstupním dveřím ("Iša se asi tři hodiny svíjel v agónii, až se slovy 'dokonáno jest' zemřel před našima očima."). K Išově příběhu je ještě připojen odkaz k symbolickému obrazu vzkříšení ("V neděli dopoledne pak přiběhla Madda Serafinová, Išova zbožňovatelka, … a fanaticky tvrdila, že prý Iša vstal z hrobu a mluvil s ní.").