Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kosmas - byl to kanovní, jeho největší láskou byly různé latinské spisy a knihy, byl vzdělaný, zajímal se o různé příběhy, přísloví a slovní hříčky. Byl výřečný a nebojácný.
Božetěcha - Kosmova manželka byla hádavá, ale v nitru hodná žena. Přestože byla se svým mužem neustále v rozepři, velmi se milovali.
Šebíř - Kosmův přítel. Člověk bez ctižádosti, který se zajímá o ušlechtilé spisy. Byl dobrosrdečný, veselý a společenský.
Bruno - tento malý, hubený suchý člověk byl také Kosmovým přítelem. Čas trávil opisováním latinských legend. Narozdíl od svých dvou přátel byl tichý a nenápadný.

DĚJ:

Kanovník Kosmas rád poslouchal a zapisoval příběhy, které mu lidé vyprávěli. Tak se seznámil se čtyřmi starci. S pohanem, chromým zbrojencem, chasníkem s nemocnýma nohama a otrokem. Později se k nim připojil ještě chudý mnich ze Sázavského kláštera. Tito muži chodili ke Kosmovi domů a za penízek nebo za večeři mu vyprávěli příběhy. To se však nelíbilo jeho ženě Božetěše a písaři Brunovi, kteří s ním v domě bydleli. Když jeho žena smrtelně onemocněla, rozhodl se Kosmas starce vyhnat, aby ženu jejich návštěvy dál nerozrušovaly. Když začali mít starci velký hlad, vydali se na pohanský hřbitov, o kterém jim pověděl pohan, jeden z nich, těsně před svou smrtí. Doufali, že tam najdou poklad, ale našli jen starou pohanskou modlu. Nakonec ji zahrabali společně s mrtvým pohanem na jedno pole, z čehož měli později nepříjemnosti oni, i majitel pole a Kosmas jim musel pomoci. Ten se pak po smrti své ženy udobřil se svými přáteli Brunem a Šebířem a ti ho přemluvili, aby sepsal všechny své příběhy do kroniky. A tak také udělal...