Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Kosmas rád poslouchá vyprávění příběhů i od chudých lidí, příběhy sepisuje. Lidé mu vypravují, aby se nějak uživili.

DĚJ:

Kosmas, kanovník ve svatovítském kostele, se nemusel o živobytí nijak starat. Ve sklepech a sýpkách bylo všeho dostatek. Kosmas byl ženat, jeho paní se jmenovala Božetěcha. Měli syna Jindřicha. Jednou se Kosmas vypravil k řece. Potkal tam čtyři starce. Byli chudí, neměli co do úst. Kosmas jim dal peníze za vyprávění o válce mužů a žen. Tito starci pak za Kosmou docházeli a za povídání příběhů z dob minulých dostávali vždy jídlo nebo peníze. Jedním starcem byl pohan, všichni jeho blízcí zemřeli na mor. Druhý byl bojovník, ale ve válce mu byla useknuta ruka, proto nemohl pracovat. Třetí kdysi proslul jako lučištník, ale dnes mu dělalo problémy i jít. Čtvrtým starcem byl otrok, který od svého pána utekl. S jejich návštěvami u Kosmy v kapitulním domě nesouhlasila paní Božetěcha ani magistr Bruno. Starci tropili hluk. Kosmas a Bruno byli znesvářeni. Kdysi dávno se totiž vybíral nový probošt. Jedním kandidátem byl Šebíř, knihomol, jenž uctíval i spisy staroslovanské. Mimoto měl rád víno. Druhým kandidátem byl Bruno, člověk rovněž velmi sečtělý. Kněží a velmožové se rozdělili, takže část stála za Brunem, část za Šebířem. Kvůli nejrůznějším pomluvám se pohádali. Kosmas stál zprvu za Brunem, ale když se proboštem nestal ani on, ani Šebír, zanevřel na něj. Od té doby se nenáviděli.
Když jednou vyprávěli starci Kosmovi příběhy, na chodbě v kapitulním domě stál sázavský mnich. Mniši sázavského kláštera totiž sloužili mše jazykem staroslověnským, byli ovšem rozpuštěni a od těch dob živořili. Duchovenstvo se jim vyhýbalo, v této době se mše již v jazyce staroslověnském nesloužili. Na chodbě ho našel Bruno, po chvíli přiběhl i Kosmas. Viděli v něm ďábla a spisy, které jim přinesl, si Kosma ponechal a dal mu tři penízky.
Kosmas se rozhodl, že se s Šebířem usmíří a rukopisy mu vrátí.
Brunovi stále více vadilo, že starci docházejí za Kosmou, a tak řekl služebnictvu, že až budou chtít zase přijít, mají je zmlátit. Když tedy šli starci opět ke Kosmovi, uprchlý otrok uviděl služebnictvo s obušky v ruce, a tak společně se zbrojencem s uťatou rukou utekl. Zůstal tam ale pohanský stařec se zbrojencem, který nemohl chodit. Na jejich záda dopadala jedna rána za druhou. Zbrojenec jim prozradil, že stařec není křesťan a služebnictvo začalo bít pohana ještě více. Byl tak zbit, že pomalu umíral. Před smrtí ho potkal sázavský mnich, který ho pokřtil. Když pohan umíral, ležel na poli, které neprávem náleželo Židovi. Pohan ho proklel a zanedlouho umřel. Ostatní chudí lidé ho pohřbili na tomto poli.
V létě 1116 byla strašlivá sucha a paní Božetěcha stonala. Tak Kosmas nepouštěl starce do kapitulního domu a těm nastaly kruté časy, neměli co jíst. Mnich se zbrojencem se vydali do míst, kde měl být podle vyprávění mrtvého starce pohanský oltář, neboť se říkalo, že na těchto místech bývá poklad. Nenašli tam ovšem nic, jen modlu. Modlu šli odevzdat Kosmovi, ale ten je vyhodil, s pohanskou sochou nechtěl mít nic společného. Tak ji starci zakopali na pole, které patří Židovi.
Paní Božetěcha zemřela, Kosmas velmi truchlil. Po čase se rozhodl, že navštíví Šebíře. Později se společně usmířili i s magistrem Brunem. V době, kdy všichni tři seděli nad kronikou a dohadovali se, zdali by bylo vhodné přidat i kapitoly o Sázavském kláštěře, vtrhl do dveří mnich. Pověděl jim, že Žida čeká poprava, protože vlastnil půdu neprávem, ale také protože se na poli našel pohřbený člověk, kterého možná zabil, a protože ukrýval modlu.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Kosmas - dobrotivý, nestojí pevně za svými názory, kanovník, rád poslouchá vyprávění různých příběhů
Božetěcha - Kosmova manželka, uštěpačná, svého manžela má ráda, hádavá
magistr Bruno - rád čte, nejprve není s Kosmou za dobře, nakonec se ale usmíří, hodný, naivní, smysl života vidí především v knihách
Šebíř - probošt mělnického kostela, knihomol, nejvíce si váží knih, vína a světla u krbu

CHARAKTERISTIKA DOBY:

Příběh se odehrává na počátku 12. století v Praze. Hlavním církevním jazykem je opět latina, Sázavský klášter byl rozpuštěn, život lidí silně ovlivňuje křesťanství, společnost je výrazně diferencovaná.

JAZYK:

Autor čerpá ze spisovné vrstvy jazyka, objevují se knižní výrazy (vyprávěti, cítiti), často přechodníky (přejíce).