Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1953 (6. vydání). K tisku připravil a poznámkami opatřil Rudolf Havel. Počet stran: 178.

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Pole orná a válečná je druhý román Vladislava Vančury. V tomto díle se začíná projevovat autorova hra s jazykem, která se pro něj stala typickou. Kniha tak postrádá celistvý příběh a skládá se pouze z několika epizod (12 hlav), jež nemají věcnou ani jinou souvislost. Vytváří dva světy, které staví do protikladu - mírový vesnický a válečný. Ukazuje, že i zlodějíček a vrah (František Řeka) se může stát ve válce hrdinou - neoslavuje jeho hrdinství, naopak je vyzdvihován fakt, že je oslavován ničema.
Děj je tím pádem potlačován, důležitou roli má vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění, oslovuje čtenáře a hodnotí chování postav.

Vančura knihou projevuje svůj protiválečný postoj.
Kniha je psána v er-formě, jazyk je většinou spisovný. Objevují se zde často archaismy, knižní výrazy, přechodníky a infinitivy slovesa končící na -ti. Užívá složitá souvětí, zdůrazňuje jimi důležitost daného okamžiku.

Vančurovo prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny.

Hlavním tématem díla je odhalení a jednoznačné odsouzení absurdnosti války. Vančura zde zobrazuje svět chaosu, zmaru, rozkladu a špíny, jehož střed tvoří rovina vypravěče.

POSTAVY:

František Řeka - blázen, opilec, hlupák, primitiv, zloděj, vrah; nikdo ho nebere vážně
Maxmilián Danowitz - baron, jemuž válka vzala dva syny; hrdý, sobecký; cíl Františka Řeky
Ervín - starší syn barona; důstojník u husarů
Josef - syn barona, kněz; horší vztahy s otcem; žil v Istembě; donucen jít do války
František Hora - starý zemědělec; úspěšný cíl Františka Řeky
Anna Myslbeková - Horova manželka; zemřela i s dítětem při porodu
Lei - Žid; vlastní krčmu; cíl Františka Řeky

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj knihy se odehrává za dob první světové války. Místem je částečně válečné pole a částečně panství Ouhrov.

DĚJ:

Z panství Ouhrov z degenerované šlechtické rodiny odjíždí do války Ervín Danowitz, syn místního hraběte. Baron odstrkuje svého mladšího syna a nechce, aby ubylo rodinného jmění, tak ho pošle k církvi. Josef se jednou dostane do sporu s otcem a rozhodne se, že podnikne poutnickou cestu do Jeruzaléma.

Po několika dnech cesty je šokován, jak to chodí na cestách a rozhodne se, že místo do Jeruzaléma se vydá na svůj statek do Istemby v Haliči.
Tam ho zastihne válka. Dojdou si pro něho dva služebníci, ale stejně utíká od války a na útěku onemocní.

Jeho bratr Ervín je v Pešti s nevěstkami a pak ho taky zastihne světová válka v Haliči. Neskončí hrdinnou smrtí, nýbrž ubohou, ve špitále.

Josef se uzdraví a násilně ho pošlou do války. Na cestě zpátky na Ouhrov se dostane v Krakově do nemocnice. V Krakově také přijde povel na Ouhrov vypravit vůz s dvěma vozky pro vojenské účely. Jedním z vozků je František Řeka, který je spolu s dalšími postupně posílán blíž k frontě.

Otci dojde na Ouhrov vzkaz o vážném válečném zranění syna Ervína. Vydává se tedy neprodleně do nemocnice, kde zjišťuje, že jeho syn je na tom velmi zle a umírá.
Josef potkává otce v Krakově, kde právě umírá jeho bratr. S otcem jdou za Ervínem, ale ten už umřel. Otec má podezření, že mu Josef ukradl cenné papíry (poukaz na rentu), ale Josef to nebyl. Otec se stále hádá a nakonec odjíždí na Ouhrov sám a i po přímluvě faráře už Josefa nepokládá za svého syna...

Ve druhém ději vidíme postavy ubohých dělnic ze dvora, jejich těžký život, dření za kousek chleba, bídné bydlení v plesnivých světničkách či koutech stájí. Nejdříve se Vančura zmiňuje o Františku Horovi, jemuž umírá manželka i s dítětem, ale nejvíce autor vypravuje o volákovi nazvaném Řeka. V jeho tupém, kořalkou zmámeném mozku analfabeta vylíhl se plán, že někoho zabije a oloupí. Napřed se se sekerou dobývá na Žida kořalečníka, ale dveře a zámky jsou pro jeho neobratnou zločinnost příliš pevné. Poté se vloudí do zámku, nemá však dost odvahy, aby přepadl barona, spokojí se jen s krádeží cenného papíru, o jehož ceně nemá ani ponětí, a proto jej spálí. Nakonec uškrtí alespoň nic netušícího starého čeledína Horu. Zločin zůstane utajen, myslí na sebevraždu a odejde na vojnu. Je vezen přes Krakov blíž k frontě. Potlouká se po různých bojištích, až u Gorice mu strašná rána vyrve jazyk a zanedlouho potom i život. A protože u sebe nemá žádné identifikační znamení, je přehnaně a se všemi náležitými poctami pohřben v Praze jako neznámý vojín, hrdina.

VLASTNÍ NÁZOR:

Osobně se mi kniha velice špatně četla. Někdy jsem věty musela číst několikrát, abych věděla, co se stalo. Vančura si opravdu s jazykem hrál a jde vidět, že mu to jde. Knihu jsem měla jako povinný referát, takže jsem neměla na výběr. Není to můj oblíbený žánr a knihu doporučuji lidem, kterým nezáleží na formě textu, ale na příběhu. Pobavil mě závěr, který jsem neočekávala. Z vraha na hrdinu. Humorné.