Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

CHARAKTERISTIKA DOBY:

Dílo vzniklo v období renesance v Anglii. V této době vládl v Anglii rod Tudorovců a na trůnu byla Alžběta I. Poté co v roce 1603 zemřela, nastoupil na trůn Jakub I.
V literatuře se projevuje vzor římské říše a též znovuzrození antických ideálů. Obnovují se antické literární žánry komedie a tragédie. Objevují se většinou světské náměty. Literatura se spíše zaměřuje na člověka, ne na boha či církev, jak tomu bylo doposud.
Významnými autory kromě Shakespeara jsou z italské renesanční literatury Dante Alighieri a z francouzské François Villon. V této době se již používal Gutenbergův vynález knihtisku, který velmi pomohl v šíření literatury a její větší dostupnosti.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

William Shakespeare se narodil 23. dubna 1564 v malém městě Stratford nad Avonou, které leží v Anglii. Zemřel 23. dubna 1616 ve svém rodném městě.
V 18 letech si vzal 26letou Anne Hathawayovou, s níž čekal dceru Susannu. Dva roky poté se jim narodila dvojčata Hamnet a Judith, přičemž Hamnet zemřel ve svých 11 letech.
Před rokem 1592 se Shakespeare přestěhoval do Londýna a v roce 1592 se již hrálo několik jeho her. V této době vystupoval a psal hry ve společnosti jménem Lord Chamberlain's Men. Ta se roku 1599 přemístila do divadla The Globe, ve kterém měl Shakespeare několikaprocentní podíl. V roce 1613 divadlo vyhořelo. Divadelní společnost se přesunula do jiného divadla, ale Shakespeare se přestěhoval zpět do svého rodného města, ve kterém pobýval až do smrti. V této době končí jeho dramatická tvorba.
William Shakespeare byl typickým renesančním autorem. Ve svých dramatech používal nerýmovaný verš skládající se z 5 jambických stop - blankvers. Byl to jeden z nejvýznamnějších anglických dramatiků vůbec, jeho díla byla přeložena téměř do všech světových jazyků. Za svého života napsal 38 her a 154 sonetů. Jeho tvorba je rozdělena do tří období. První je v období 1591-1600, v němž psal komedie a historická dramata, která souvisela s antikou nebo s raným obdobím anglických dějin. Druhé je v letech 1601-1608, ve kterém píše tragédie, protože je zklamán vývojem společnosti. V posledním období své tvorby 1608-1612 píše romance a sonety, protože je již smířen s životem okolo něj.

FORMA DÍLA:

Hra Hamlet je drama s tragickým koncem. Její děj je rozdělen do 5 dějství a kompozice je chronologicky uspořádána. Knížka je psána v době renesance, což je patrné na několika případech. Najdeme zde prvky humanismu: Hamlet přemýšlí, jestli zabije Claudia. Dále je zde vidět jistý odklon od boha: v celém díle se vše točí okolo lidí, bůh vůbec do díla nezasahuje.

INTERPRETACE DÍLA:

Děj hry se odehrává v 17. století v dánském království. Když za velmi podivných okolností zemře Hamletův otec, ujímá se trůnu králův bratr Claudius. Velmi brzy po korunovaci si Claudius vezme ovdovělou královnu Gertrudu, což naštve Hamleta. Později se na hradbách hradu Elsinor zjeví duch bývalého krále. Duch Hamletovi vyzradí, že byl zabit Claudiem a nabádá ho k pomstě. Hamlet neví, jestli má věřit duchovi a váhá, zda se má pomstít a zabít Claudia, či nikoli. Příležitost, jak si ověřit duchova slova, se naskytne vzápětí, když do města přijede divadlo. Hamlet předá hercům hru, kterou zahrají královi a ve které je znázorněna vražda bývalého krále. Claudius se při vystoupení usvědčí sám svými reakcemi, ale přesto ho Hamlet nedokáže zabít. Poté začne předstírat šílenství. Gertruda je jeho chováním velmi znepokojena a chce si s ním promluvit. Při rozhovoru je za závěsem špehuje státní rada Polonius. Hamlet si ho všimne, ale myslí si, že se za závěsem skrývá Claudius, a proto do závěsu bodne a Polonia zabije. Claudius se Hamleta začne obávat a pošle ho do Anglie spolu s jeho spolužáky Rosencrantzem a Guildensternem, kteří mají dohlédnout na zabití Hamleta. Hamlet to zjistí, zfalšuje listinu, aby po příjezdu lodě do Anglie zavraždili jeho spolužáky a sám z lodi uteče.
Okamžitě po příjezdu zjistí, že jeho láska Ofélie se utopila, protože neunesla smrt otce Polonia. Za to je na Hamleta naštvaný bratr Ofélie Leartes a chce ho zabít. Claudius mu navrhne řešení, aby Hamleta vyzval na souboj a naostřil si meč potřený jedem. Jako pojistku mu chtějí dát otrávené víno. Hamlet se soubojem souhlasí, ale při souboji se vše zvrtne. Leartes sice Hamleta bodne, ale poté si vymění kordy a je sám bodnut. Když Claudius podá Hamletovi číši s jedem, napije se z ní královna a umírá. Hamlet okamžitě pochopí, co se stalo, zapíchne Claudia a ještě mu nalije do úst jed.
V závěru hry všichni umírají. Jediný, kdo přežije, je Hamletův věrný kamarád Horacio, jenž dostane od Hamleta úkol říct všem, co se tam stalo. Krátce poté přijede norský král Fortinbras, který podle starých uzákonění přebírá v zemi moc.

Z díla vyplývá, že postava Hamleta není jednoznačná. Ze začátku váhá jestli zabít Claudia, ale později jde za svým cílem velmi umanutě. Naproti tomu Claudius je schopen při své bezohledné touze po moci učinit téměř cokoliv, od zabití Hamletova otce až po rozkaz k zabití Hamleta samotného. Hra jako by nám ukazovala zrcadlo, jež odráží dobu, v níž žili naši předci, i ve které žijeme my - jak potrestat vraždu či odporovat zlu.

UKÁZKA:

Bývalí Hamletovi spolužáci se snaží jistit, kam Hamlet dal mrtvolu Polonia.
(str. 180)

HAMLET: A už je uklizený.
ROSENCRANTZ a GUILDENSTERN: Výsosti! Princi! Hamlete!
HAMLET: Jak nahlas po mně touží! Tady jsou.
ROSENCRANTZ: Kam jsi dal mrtvolu, Výsosti? Kde je?
HAMLET: V prachu. Prach jsi a v prach se obrátíš.
ROSENCRANTZ: Řekněte, kde je. Vyzvednem ji tam a odnesem ji do kaple.
HAMLET: Nevěřte tomu.
ROSENCRANTZ: Čemu nemáme věřit?
HAMLET: Že budu poslouchat vás a ne sám sebe.
Kromě toho: co má říct princ, když vyslýchá ho obyčejná houba.

STYL A JAZYK:

Drama je v první polovině brzděno dlouhými monology Hamleta, ve kterých se Hamlet zabývá vzniklou situací. Dále je monologů využíváno k vyjádření pocitů postav. Shakespeare do drama vložil černý humor Hamleta (např. Je na večeři. Ne že by jedl, je spíše pojídán.), sarkastické poznámky a obrazné pojmenování, např. metafory (Dřív ještě, něž se slunce dotkne hor, chci ho mít na lodi.). V celém díle jsou používány hlavně souvětí, ale ke konci dramatu v souboji Hamleta s Leartem je užito krátkých vět k zvýšení napětí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka se mi celkem líbila, ale je na ní znát, že byla napsána jako divadelní hra a tudíž čtenáři chybí vizuální kontakt s herci, jejich emoce, hudba i kulisy. Úvod do děje je vyloženě nudný, plný monologů, které se mi obtížně četly. Při čtení (asi na rozdíl od divadla) jsem měl trochu problém s orientací v osobách, které zde vystupují. Naštěstí byl v knize seznam jmen i s uvedením jejich vztahů. V další části knížky se příběh přece jenom rozběhne a závěr dramatu je téměř jako akční film, počet mrtvých od vraždy Polonia narůstá každou další přečtenou stránkou. Přestože nejsem častým návštěvníkem divadel, Hamleta v nějakém zajímavém hereckém obsazení bych rád viděl.