Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1981 (1. vydání tamtéž). Z anglického originálu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark přeložil Erik Adolf Saudek. Ilustroval Josef Šíma. Počet stran: 168.

ÚVOD:

Vůbec nejrozsáhlejší Shakespearova tragédie, Hamlet, kralevic dánský, sepsána v letech 1600 až 1601, je jedním z vrcholných děl světového dramatu. Tento fakt potvrzují i reakce, které toto dílo vyvolalo. Snad každý významnější filozofický systém či umělec se k tomuto tématu nějak vyjádřil. Velice známý je například obraz Ofélie od Johna Everetta Millaise, který je vystaven v National Gallery v Londýně. Hamlet má nepřeberné množství výkladů, přičemž není možné říci, který z nich je ten správný, některé z nich si dokonce přímo protiřečí.

"Být, nebo nebýt; tak zní otázka;
zda důstojnější pro ducha je snášet
kličky a šípy nepřátelské sudby,
či ozbrojit se proti moři běd,
vzepřít se jim a skončit?"

Mezi další díla Williama Shakespeara, anglického renesančního dramatika žijícího v letech 1564 až 1616, patří například Romeo a Julie, Othello, Král Lear, Makbeth, Sen noci svatojánské, Veselé windsorské paničky nebo Zkrocení zlé ženy.

"Svou lásku dřív jsem prokázala vám,
teď strach tak velký jako lásku mám.
I nejmenší strach velkou lásku zračí,
když vzrůstá strach, tím větší lásku značí."

Shakespeare své hry psal skoro vždy dle předloh, což v jeho době nebylo znamením nedostatečné fantasie, ale přetvoření staršího materiálu bylo naopak znakem pravého umělce. Předlohou k Hamletovi byla s největší pravděpodobností stejnojmenná hra, která se dle pramenů hrála někdy v letech 1594 až 1595, ale jejíž text se bohužel nedochoval. Předlohou pro dramatické zpracování Hamleta byla stará dánská legenda, která je doložena již z konce 11. století. Jde o příběh Amletha, dánského prince.

"Věřím, co dítě, že je upřímné,
však úmysly své často rušíme.
Záměr je jenom otrok paměti,
ve zrodu silný, slábne vzápětí;
jak nezralý plod tkví teď v stromu spleti,
když uzraje, pak bez třesení sletí."

OBSAH:

Nejvýznamnější část děje se odehrává v prostoru královského hradu Elsinor. Na jeho hradbách se pravidelně zjevuje duch Hamletova mrtvého otce, bývalého dánského krále. Hamlet se o něm dovídá od strážných, a když se s ním pokusí promluvit, duch mu prozradí, že nezemřel přirozenou smrtí, ale že jeho vrahem je bratr předchozího krále, Claudius, jenž uchvátil trůn i srdce královny. Od toho okamžiku nepřemýšlí Hamlet nad ničím jiným, než nad svou pomstou. Jeho taktikou je předstírat šílenství (což je velice snadné vzhledem k tomu, že Hamlet má sklony k melancholii), aby mohl lépe pochopit druhé. Zároveň hledá nějaký způsob, jak se ujistit ve vině svého strýce.

Naději na ověření totožnosti vraha mu přinášejí potulní herci, do jejichž hry Hamlet vloží pasáž popisující královu vraždu a královninu zradu svého bývalého manžela (jde o "divadlo v divadle", které Shakespeare v několika svých hrách použil). Čeká na reakci svého strýce, který svým náhlým opuštěním dějiště hry potvrdí svou vinu. Hamlet je již pevně rozhodnut, že svého strýce ztrestá smrtí, jeho pevnou vůli však rozechvěje pohled na krále, který se snaží modlitbou k Bohu očistit se od svých hříchů.

Při rozhovoru se svou matkou Hamlet nešťastnou náhodou zabije Polonia, otce Ofélie, která je do dánského prince zamilovaná. Claudius se zčásti proto a zčásti kvůli tomu, že chce Hamleta nenápadně odklidit, rozhodne poslat svého synovce do Anglie. Hamlet však lest odhalí a vrací se s pomocí pirátů zpět do své rodné země, kde se dozvídá o smrti Ofélie, která zešílela a utonula v řece. Zde je také svědkem jejího pohřbu.

Laertes, bratr Ofélie, viní dánského kralevice ze smrti obou svých příbuzných a po domluvě s králem ho vyzývá na souboj. Laertes i Claudius mají v úmyslu Hamleta zabít. Jako pojistku použijí jed na Laertově meči a jed v Claudiově číši, ze které se má Hamlet, vysílen souboje, napít a zemřít. Při souboji se stane, že protivníci si meče prohodí, oba jsou zraněni a umírají. Před svou smrtí stihne Hamlet mečem otrávit i současného krále, jenž také umírá. Zemře i Hamletova matka, jež se otráví vínem původně určeným pro jejího syna. Jediným, kdo zůstal po tragédii naživu, byl Hamletův přítel Horacio, jehož Hamlet pověřil úkolem šířit pravdu o jeho smrti dále.

"V lásce je krutosti mé příčina;
hůře se skončí, co zle začíná!"

TYPICKÉ PRVKY:

Pro drama Hamlet jsou typické filosofické monology, kterými se hlavní postava snaží pochopit život. Jde jak o vtipné a sarkastické poznámky, tak o melancholické promluvy. Hamlet často hovoří ve slovních hříčkách, kterým ostatní postavy nerozumí a berou je za příznak šílenství svého pána.

"Ubohá Ofelie, máš dost vody,
proto si zakazuji plakat."