Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z anglického originálu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark přeložil Erik Adolf Saudek, ilustroval John Gilbert, vydalo nakladatelství Naše vojsko v Praze v roce 1957

STRUČNÝ OBSAH:

Hamlet je dánský princ. Jeho matka, Gertruda, si záhy po smrti jeho otce vzala bratra krále Hamleta, Claudia. To v Hamletovi vyvolalo pohoršení. Jednou v noci na hradbách potkal ducha, který byl velmi podobný jeho otci. Duch Hamletovi řekl, že je skutečně jeho otcem a že ho zavraždil jeho bratr Claudius. Hamlet chtěl svého otce pomstít, ovšem neměl žádné věrohodné důkazy. Tak uspořádal divadelní představení, kde herci zahráli scénu, ve které někdo zabil svého bratra, aby se dostal k moci. Claudia to rozhněvalo a v půlce představení odešel. Teď měl Hamlet pádný důkaz. Jenomže za nechtěnou vraždu byl vyhoštěn ze země do Británie. Na cestě se však dostal na pirátskou loď, která ho zavezla zpátky do Dánska. Než stačil Claudia zabít, byl vyzván na souboj s Laertem, bratrem zesnulé Hamletovy milé. Cladius navedl Learta, aby dal jed na svůj meč. Během boje Leart Hamleta ranil, avšak po chvíli si během souboje vyměnili meče a Hamlet ranil Learta, byli tedy oba otrávení. Najednou zemřela i královna, která se napila pití, co pro jistotu nachystal Claudius pro Hamleta. Když otrávený Leart umíral, vše Hamletovi řekl a Hamlet, který zjistil, že za toto vše může Claudius, jej z posledních sil probodl a pomstil tak svého otce.

RYSY DÍLA:

Jedná se o renesanční dílo a je tedy jasné, že se v něm setkáváme s prvky humanismu. Nejvíce je renesance vidět na Hamletovi. Je to inteligentní, mladý, vzdělaný a čestný muž. Humanismus se zase projevuje, když se Hamlet ponoří do svého nitra a přemýšlí o tom, jestli je od matky etické vzít si králova bratra a ještě k tomu tak brzo po králově náhlé smrti, či jestli je Claudius opravdu vinen. Během těchto úvah je pozornost zcela převedena na člověka, zabýváme se problematikou obyčejných lidí a ne problematikou boha. Zde je vidět odklon od boha.

ROZBOR KNIHY:

Hamlet je tragédie, dílo je psané formou vyprávění, kde autor popisuje osudy postav a píše tak příběh. Děj je chronologický, procházíme dějem od začátku na konec. Celá kniha je psaná spisovným a srozumitelným jazykem. Jsou vidět výborné jazykové a vyjadřovací schopnosti autora, či překladatele. V celém díle se přímá řeč příliš nevyskytuje a je použita jen v nezbytně nutných případech. Děj nabývá na spádnosti až v druhé polovině knihy, první polovina je zahlcena Hamletovými úvahami a stavy melancholie. Autor používá spíše delší souvětí než krátké věty, kromě napínavých a akčnějších momentů. Někdy byly souvětí až příliš složité a musel jsem je číst znovu. Shakespeare se v Hamletovi velmi důkladně zabývá psychologií jeho, ale i ostatních postav. Nejvíce se však věnuje charakteristice Hamleta, u něhož, někdy až příliš zdlouhavě, popisuje jeho pocity a myšlenky.

Dílo je považováno za jednu z nejlepších Shakespearových tragédií a dodnes je hráno na světových scénách.