Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• tragédie o 5 dějstvích

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2009 (1. vydání tamtéž). Z anglického originálu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark přeložil Martin Hilský. Počet stran: 149. ISBN: 978-80-200-1819-9.

O DÍLE:

Hamlet (The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark) je jednou z nejslavnějších Shakespearových tragedií. Poprvé byla předvedena v divadle kolem roku 1600 a dodnes slouží jako inspirace pro celou škálu světových autorů. Při jejím psaní čerpal Shakespeare ze skandinávské legendy o jutském princi Amletovi. Do češtiny Hamleta jako první přeložil Karel Ignác Thám, dnes jsou nejpoužívanější překlady E.A.Saudka, Martina Hilského a Jiřího Joska.

Z celého díla zanechají ve čtenáři (divákovi) největší dojem Hamletovy úvahy nad životem a jeho významem. Hamletovi připadá život jako sled všelijakých útrap, příkoří a nespravedlností, která musí člověk bez zjevného důvodu snášet. Vůbec si ho neváží, od sebevraždy ho odrazuje jen touha po pomstě a víra. Ve svých myšlenkách také naráží na to, že neexistuje žádná absolutní pravda ani dobro a zlo. Celkově působí jako rozervaný člověk, jehož přílišná touha po pomstě a odtržení od reality a praktik královského dvora dohnala k neuváženým činům a skončila jeho smrtí. Podobně dopadl Laertes, jenž měl však pádnější důvod pro svůj hněv. Stejně tak se i všechny ostatní hlavní postavy vyznačují propracovanou psychologickou stránkou, která brání jednoznačně označit jejich jednání za dobré, nebo špatné. Člověk si tak akorát může všímat jednotlivých špatných vlastností, které postava vykazuje, a snažit se vzít si ponaučení z jejich důsledků na jednání té dané postavy.

HLAVNÍ POSTAVY:

Hamlet - dánský princ, syn Gertrudy; po otcově smrti je velmi zasmušilý a odtažitý, schovává se před okolním světem; chce se pomstít strýci Claudiovi za vraždu svého otce a předstírá šílenství, aby nebyl odhalen; v tomto stavu se zdá, že mluví z cesty, ale často používá trefné narážky, kterým ostatní postavy nerozumí a považují ho za blázna; racionální Hamlet baží po pomstě a přemítá o pomíjivosti a bezútěšnosti života, jelikož v něm nenalézá žádný smysl
duch - bývalý Gertrudin manžel a král, princův otec, jménem taktéž Hamlet; přichází za svým synem, aby mu vyjevil pravdu o své smrti a zapřísahá ho, aby vykonal pomstu; zároveň ho však nabádá, ať nijak neubližuje matce
Claudius - Hamletův strýc, manžel Gertrudy, dánský král; zavraždil svého bratra, avšak nemá hluboké výčitky svědomí; užívá si své nové pozice, pořádá časté pitky; Gertrudu má rád, ale Hamlet se pro něj časem stává nepohodlným a snaží se ho zbavit
Gertruda - manželka Claudia, matka Hamleta; po smrti předešlého manžela truchlila jen krátce, v novém manželství je také spokojená; roztrpčuje ji však Hamletův stav; později mu dává za pravdu, že nový sňatek byl unáhlený
Polonius - králův věrný rádce, otec Ofélie a Laerta; velmi sebevědomý, až namyšlený starý muž, snaží se vypadat moudře; pomáhá králi s hledáním příčiny Hamletova bláznovství, doplatí však na svou přílišnou horlivost
Ofélie - dcera Polonia, Laertova sestra; milovala Hamleta, ale jeho šílenství a pozdější odmítavost na ni měly neblahý vliv; po smrti svého otce zešílela a utonula v řece
Laertes - Poloniův syn, Oféliin bratr; je poslušný svého otce, touží se pomstít Hamletovi za jeho a Oféliinu smrt a spikne se proto s Claudiem
Horacio - Hamletův přítel a filosof; rozumný, rozvážný člověk, ponechává si odstup; občas s Hamletem polemizuje a diskutuje s ním o jeho světonázoru; v průběhu celé hry si zachovává neutrální postoj

OBSAH:

Příběh se odehrává na královském hradě Elsinor v Dánsku. Začíná ve chvíli, kdy se strážným v noci zjeví duch Hamletova otce a snaží se jim něco sdělit. Zpraví o tom Hamleta a tomu duch příští noc vyjeví pravdu o své smrti - Claudius mu ve spánku nalil do ucha jed a tím ho zavraždil. Hamlet slibuje, že ho pomstí. Začne předstírat šílenství a hledá způsob, jak usvědčit svého strýce z vraždy. Pomohou mu kočovní herci, kteří podle jeho instrukcí sehrají scénu, kde je král zabit jedem nalitým do ucha. Claudius nesnese pohled na zmíněnou scénu a tím se usvědčí. Hamlet jde poté za svou matkou, aby jí vysvětlil, jak se věci mají, a zabije přitom Polonia špehujícího za závěsem v domnění, že je to Claudius. Pro toho se Hamlet stává nepohodlným. Pošle ho tedy do Anglie, kde ho mají popravit. Mezitím se z Francie vrací Laertes a zjišťuje, že jeho otec je mrtvý a Ofélie zešílela. Hamlet zatím pozmění dopis pro anglického krále tak, že odsoudí k popravě své proradné bývalé spolužáky, kteří na něj měli na cestě dohlížet. Domů se vrací ve chvíli, kdy se koná pohřeb utonulé Ofélie. Laertes baží po pomstě a dohodne se proto s králem, že uspořádají šermířský zápas, v němž bude bojovat proti Hamletovi. Vezme si otrávený meč a král si připraví pohár s jedem. Z toho se však nedopatřením napije královna. Během rvačky při souboji si Laertes s Hamletem vymění meče, takže se zákeřným jedem otráví oba. Když Hamlet vidí, že je již vše ztraceno, probodne Claudia a nalije mu do hrdla otrávené víno, které zabilo královnu. V tutéž chvíli přichází na hrad Fortinbras norský král, jenž dostal svolení přejít přes dánské území kvůli válce s Polskem. Hamlet ve své poslední chvíli prosí Horacia, aby všem věrně vyprávěl jeho příběh a očistil tak jeho čest.

KOMPOZICE:

Hamlet je tragédie o pěti dějstvích napsaná blankversem, pětistopým nerýmovaným jambický veršem, který je typický pro všechna Shakespearova díla. Důležitou součástí jsou monology, v nichž se autor snaží sdělit divákovi své myšlenky, zatímco dialogy používá hlavně k posunu děje. Na rozdíl od svých předchůdců tak dává větší důraz na charakter postav. Děj posouvá velmi pomalu a často jakoby kličkuje (Hamlet měl několikrát možnost zabít Claudia, přesto to udělá až při souboji s Laertem), což umožňuje jednotlivým postavám naplno vyniknout. Hra je proto také tou nejdelší, kterou Shakespeare napsal - v originále má celkem 4042 veršů.

JAZYK:

Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy i brání porozumění. Především v replikách prince Hamleta nalezneme mnoho básnických figur, jako jsou anafora, inverze slovosledu či asyndeton. Ve stavu předstíraného šílenství mluví ironicky, spíše až sarkasticky, používá mnoho metafor, slovních hříček a dvojsmyslů. Podobně řečnicky zdatné jsou i ostatní postavy, například Laertes, Ofélie a hlavně Claudius, jehož jazyk je stejně bohatý jako Hamletův a také velmi vznešený (používá pluralis majestatis). Za zmínku stojí i Polonius, jenž se vyjadřuje velmi okrasně a používá spoustu nadbytečných výrazů, aby oddálil své sdělení. Výjimku z pravidla tvoří hrobníci kopající hrob pro Ofélii. Jejich mluva je prostá, hrubá, s Hamletem mluví vyhýbavě a zchytrale.

O Shakespearovi je také známo, že ve svých hrách používal různé inovativní výrazy a neologismy, avšak ty v překladu nevyniknou.

UKÁZKA:

Hamlet vysvětluje své matce, čím se provinila:

HAMLET: Na tenhle obrázek se podívejte a tady na ten - portréty dvou bratrů. Hleďte, ta ušlechtilá, božská tvář - vlasy jak Hyperion, čelo Jova, oko jak Mars, jen velet, pouštět hrůzu, postavou Merkur, když se z nebe snáší na vrchol hory líbající nebe - zjev a tvar tak ve všem všudy božský, jak každý bůh by vtiskl mu svou pečeť, aby dal světu muže, jak má být. To byl váš první manžel. A ten druhý? Rzivý klas je to, zhoubnou snětí spálil zdravého bratra! Kam jste dala oči? Na horské louce mohla jste se pást, a zvolila jste močál? Máte oči? (...) Vždyť oči bez hmatu, hmat bez očí, sluch bez hmatu či slepý, hluchý čich, nejmenší zbytek jediného smyslu, by vnímaly víc. Což stud se zapomněl už rdít? Když chtíč běsní jak ďábel v kostech matróny, ať cudnost je jak vosk a žhavé mládí ať roztaví jej ve svém vlastním žáru. K čemu je stud, když chtíč vše bere ztečí, když rozpálí i mráz a rozum sám mu dělá kuplíře!
GERTRUDA: Už nemluv, dost! Až do duše mi oči obracíš a já tam vidím skvrny černé tak, že nevymizí nikdy.