Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Jako e-knihu (e-book) vydala Městská knihovna v Praze roku 2011. Z anglického originálu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark přeložil Josef Václav Sládek. Počet stran: 243.

O AUTOROVI:

William Shakespeare, anglický básník, dramatik a herec, se narodil se ve Stratfordu nad Avonou v roce 1564 jako syn rukavičkáře, váženého občana, a později dokonce rychtáře (3. dítě z 8; matka Mary Ardenová byla dcerou bohatého velkostatkáře). Do detailů tedy poznal řemeslnické dílny a vůbec život na anglickém maloměstě a venkově se všemi jeho zvyky. (To je velmi zajímavé, protože odkazy na toto prostředí se později objevují například v jeho Snu noci svatojánské.) Ve svém rodném městě navštěvoval školu - odpovídající dnešní střední (často se uvádí gymnázium) - kde dostal velmi solidní vzdělání v humanitních oborech (rétorika, latina). Škola pro něj však skončila brzy, někdy kolem 15 let.

V 18 letech se oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou (mimochodem v době, kdy už byla těhotná), s níž měl tři potomky Susanne a dvojčata Hamneta (ten zemřel za neznámých okolností v 11 letech) a Judith.

Roku 1585 Shakespeare od rodiny odešel. Kde se nacházel a co dělal během následujících sedmi let se neví - toto období (1585-92) je v literatuře označováno za "ztracená léta". (Najednou se pak objevil v Londýně, odkud dětem a manželce posílal poměrně značné peníze - z tohoto pohledu se o rodinu staral vzorně, kvůli vzdálenosti ji ale navštěvoval málokdy, možná jednou do roka. Jak přesně jeho život v Londýně vypadal, zda měl milenky, jak na odloučení reagovala žena, jak spolu na dálku fungovali a jak byl jí a dětmi přijat zpátky, také nikdo přesně neví...)

Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům a roku 1592 přišel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech. Byl také spolumajitelem divadla, nicméně v letech 1593-94 byla londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru. Po jejím skončení se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), kde působil jako herec a dramatik. V roce 1599 se společnost přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny - díky čemuž byl výrazně lépe zajištěn (dostával za hru asi 6 liber). Když roku 1613 divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars.

Pro Shakespeara však končí dramatická tvorba a zanedlouho (1613) se vrací do Stratfordu nad Avonou za manželkou a dcerami, kde zůstane až do své smrti v roce 1616.

POCHYBNOSTI O AUTORSTVÍ

Nedoložené zprávy o jeho životě vedly k dohadům, že pod jménem Shakespeare se kryje jiný autor. Pro zastánce této teorie jsou favority Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu, Francis Bacon či dramatik Christopher Marlowe. Žádná z těchto teorií ale nebyla dokázána, jedná se tedy pouze o domněnky, které vyplývají z toho, že se nezachoval žádný Shakespearův rukopis. On sám si je totiž - na rozdíl od svých současníků - nevydal. Učinili tak až v roce 1623 jeho herci a kolegové, když sestavili a vydali tzv. První folio, soubor všech Shakespearových her. Co se tedy se skutečnými rukopisy stalo... Nejpravděpodobnější je, že shořely při jednom z divadelních požárů.

Dva nejčastěji uváděné argumenty proti Shakespearovu autorství:

1. neměl univerzitní vzdělání, a tudíž takové dílo, které je v každém případě obdivuhodné z hlediska poznání života a společenských vrstev, nemohl napsat
2. nebyl příslušníkem aristokracie, nemohl tedy znát zblízka její mluvu, obyčeje, zvyky, styl a kulturu života

Nicméně, Shakespeare nebyl nevzdělaný člověk. A s aristokraty přicházel do styku často, a tak jeho znalost aristokratického způsobu života nemusí být zase až tak překvapivá.

SHAKESPEAROVO DÍLO

Shakespeare nebyl jen umělcem, ale zásadně ovlivnil tvorbu anglického jazyka. Vynikal jedinečnou představivostí. Do úst svých hrdinů vkládal úvahy o běžné životní skutečnosti i hluboké zamyšlení nad smyslem lidské existence.

Jeho dílo lze rozdělit do tří období:

• 1. období (1591-1600)
  • především komedie, ve kterých vítězí spravedlnost a láska
  • historické hry: Kupec benátský, Dva kavalíři z Verony, Jak se vám líbí, Jindřich IV. a VI., Komedie omylů, Král Jan, Marná lásky snaha, Mnoho povyku pro nic, Richard II. a III., Romeo a Julie, Sen noci svatojánské, Titus Andronicus, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Veselé paničky windsorské, Venuše a Adónis, Znásilnění Lukrécie
• 2. období (1600-1608)
  • vrcholná tvorba - autor si není jistý, zda jsou renesanční ideály uskutečnitelné, v dílech panuje pesimismus
  • sonety: Konec vše napraví, Půjčka za oplátku, Troilus a Kressida, Antonius a Kleopatra, Julius Caesar, Koriolanus, Timon Athénský, Hamlet, Král Lear, Mackbeth, Othello, Sonety
• 3. období (od roku 1609)
  • romantické hry: Bouře, Cymbelín, Perikles, Zimní pohádka, Jindřich VIII.

O DÍLE:

Hamlet je tragédie o pěti dějstvích psaná blankversem - pětistopým nerýmovaným jambickým veršem, typickým pro Shakespearova díla. Další znak společný pro všechna Shakespearova dramata je nedodržení antické zásady tří jednot (času, místa, děje) - tak vyzdvihované v období renesance (za to byl mimochodem odsuzován po restauraci Stuartovců, když se vrátili z exilu z Francie, kde byla právě pravidla tří jednot striktně dodržována v klasicistním divadle).

Děj se odehrává převážně na královském hradě Elsinor v Dánsku v autorově současnosti - počátek 17. století.

Hra je nejdelší, kterou Shakespeare napsal - v originále má celkem 4042 veršů.

JAZYK A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy brání porozumění (právě jazyk se později v době osvícenství [anglicky enlightenment], které přišlo s "očištěním angličtiny" [purge of english], stal terčem kritiky pro přespřílišné množství metaforických, obrazných a víceznačných vyjádření; byl kritizován za příliš složitý jazyk, za ten, pro který ho dnes tak obdivujeme). Obzvláště v replikách prince Hamleta nalezneme mnoho básnických figur: anaforu, inverzi slovosledu, asyndeton... Ve stavu předstíraného šílenství mluví Hamlet ironicky, spíše až sarkasticky, používá mnoho metafor, slovních hříček a dvojsmyslů (Hamlet se vyskytuje ve dvou jazykových rovinách - v jedné je vážný, rozumný, ve druhé rovině se snaží naopak vyjadřovat "šílenství"; když předstírá šílenství, hovoří ve dvojsmyslných slovních hříčkách, které jsou pro ostatní postavy většinou neprůhledné). Podobně je tomu i u ostatních postav, kupříkladu Laertes, Ofélie a hlavně Claudius.

Monology jsou zde důležitou součástí (pro tuto hru jsou typické dlouhé, filosofické monology, v nichž se zpravidla Hamlet zabývá otázkou lidského bytí, existence; ty mimo jiné značně retardují děj), v nichž se autor snaží sdělit divákovi své myšlenky (přesto však autor zůstává nezaujatým pozorovatelem a je na divákovi, aby posoudil, kdo je vinný, kdo zaslouží trest a naopak...), zatímco dialogy používá hlavně k posunu děje. Na rozdíl od svých předchůdců tak dává větší důraz na charakter postav. Děj posouvá velmi pomalu a často jakoby kličkuje (Hamlet měl několikrát možnost zabít Claudia, přesto to udělá až při souboji s Laertem), což umožňuje jednotlivým postavám naplno vyniknout.

POSTAVY:

Hamlet - dánský princ, syn Gertrudy; když se mu zjevil duch jeho otce mluvící o svém zavraždění, předstírá šílenství a snaží se ujistit o oprávněnosti duchova obvinění; v podstatě ve hře vystupují dva Hamleti - "šílený" Hamlet si libuje ve slovních hříčkách a "racionální" Hamlet touží po pomstě
Claudius - dánský král, Hamletův strýc/otčím; zákeřný, ctižádostivý (přesto neschopný vládnout); královrah; zavraždil svého bratra tak, že mu do ucha nalil jed; je si vědom svých hříchů, prosí Boha o odpuštění, ale ve svém nitru výčitky necítí, snaží se zbavit Hamleta
Gertruda - dánská královna, Hamletova matka; Claudius ji poté, co zavraždil Hamletova otce, pojal za manželku a stal se králem; po smrti předešlého manžela truchlila jen krátce, v novém manželství je také spokojená; roztrpčuje ji však Hamletův stav; později mu dává za pravdu, že nový sňatek byl unáhlený; vnitřně rozpolcená - na straně dobra i zla
Polonius - králův věrný rádce; sebevědomý, až namyšlený, snaží se vypadat moudře; pomáhá králi s hledáním příčiny Hamletova bláznovství; nejvyšší komoří; otec Ofélie a Laerta
Ofélie - Poloniova dcera, milovala Hamleta; poté, co byl její otec zabit a byla odmítnuta Hamletem, zešílela, ale na rozdíl od Hamleta skutečně; posléze nešťastnou náhodou utone
Laertes - Oféliin bratr; jeho přístup k životním ztrátám zrcadlí Hamleta; poslušný k otcovi; snaha pomstít se Hamletovi za Oféliinu smrt (je ochoten spojit se i s Claudiem)
Horacio - Hamletův přítel, filosof
Rosencrantz a Guildenstern - bývalí Hamletovi spolužáci, dvořané
Voltimand, Kornelius, Osrik a Pán - dvořané
Marcellus a Bernardo - důstojníci
Francisko - vojín
Reynaldo - sluha u Polonia
Fortinbras - norský princ
kněz, kapitán, vyslanci, duch Hamletova otce, dva hrobníci

TÉMA:

O pokusu napravit zločiny spáchané v minulosti a o tom, jak obtížné to je. I o tom, že Hamlet se při tomto pokusu sám pošpiní krví těch, které sám zabil.

DĚJ:

Příběh začíná ve chvíli, kdy se strážným v noci zjeví duch Hamletova otce a snaží se jim něco sdělit. Zpraví o tom Hamleta a tomu duch příští noc vyjeví pravdu o své smrti - Claudius mu ve spánku nalil do ucha jed (bolehlav). Hamlet slibuje, že jej pomstí. Začne předstírat šílenství a hledá způsob, jak usvědčit svého strýce z vraždy. Pomohou mu kočovní herci, kteří podle jeho instrukcí sehrají scénu, kde je král zabit jedem nalitým do ucha. Claudius nesnese pohled na zmíněnou scénu a tím se usvědčí.

Během rozhovoru s matku (kdy se jí snaží vyložit pravdu) zabije Polonia, skrývajícího se za závěsem (kobercem) v domnění, že jde o Claudia. Pro toho se Hamlet stává nepohodlným, odhalí jeho předstírané šílenství a pošle ho do Anglie spolu s Rosencrantzem a Guildensternem, bývalými Hamletovými spolužáky, s tajným dopisem, aby zde byl Hamlet popraven. Ten jeho úklady včas odhalí, dopis vymění za dopis, ve kterém se píše, aby byli popraveni ti, kteří dopis přinesou, tedy Rosencrantz a Guildenstern. Angličané je skutečně popraví.

Mezitím se z Francie vrací Laertes a zjišťuje, že jeho otec je mrtvý a Ofélie zešílela (smrt otce, neopětovaná láska). Ve chvíli, kdy se koná pohřeb utonulé Ofélie, se Hamlet vrací. Laertes, bažící po pomstě, se dohodne s králem, že uspořádají šermířský zápas, v němž bude bojovat proti Hamletovi. Vezme si otrávený meč a král si připraví pohár s jedem. Z toho se však nedopatřením napije královna.

Během souboje si Hamlet uvědomí zradu, vytrhne Laertovi meč a probodne jej, zároveň je jím však již zraněn. Když vidí, že je vše ztraceno, probodne Claudia a nalije mu do hrdla otrávené víno, které zabilo královnu. V tutéž chvíli přichází na hrad Fortinbras, norský král, jenž dostal svolení přejít přes dánské území kvůli válce s Polskem. Hamlet ve své poslední chvíli prosí Horacia, aby všem věrně vyprávěl jeho příběh a očistil tak jeho čest.

POZNÁMKY, ZAJÍMAVOSTI:

Hamletovi zemře otec - vzor všech ctností, Hamlet jej miloval, jeho matku si vzal králův bratr (Oidipovský komplex - vdá se za bratra, jenž se nemůže bývalému králi rovnat) - rodinná tragédie; politická tragédie - od té doby, co se zjeví duch = problém; Hamlet neví, je-li obvinění pravdivé, musí mít jistotu, že duch nelhal; od té doby jde o "detektivku"; rekonstrukce zločinu - Claudius ji nevydrží a během představení odejde, Hamlet má jistotu; zajímavé: Hamlet má bezprostředně poté možnost pomstít otce, ale neudělá to (slavné váhání), protože přistihne Claudia, jak se modlí - já nemůžu zabít vraha svého otce, když se modlí (to bych jej pak potkal v nebi), ale Hamlet netuší, že Claudius není schopen se modlit, pouze klečí (jde jen o gesto), vznáší pouze prosbu pro modlitbu - ví, že nemá, proč se modlit: dopustil se trojnásobného zločinu - zabil člověka, bratra a krále (neodpustitelné); pomsta se vytrácí, Hamlet improvizuje, souboj Hamleta a Claudia (již ví, že Hamlet ví); zinscenuje souboj s otráveným mečem + pojistí se otráveným kalichem, ten však vypije Gertruda (před smrtí stihne Hamletovi říci, že byl otrávený), v tu chvíli Hamlet nechá zavřít všechny dveře, bojuje s Laertem na život a na smrt; hra začala otravou jedem a končí několikanásobnou smrtí lidí také otrávených jedem; hra o zločinu spáchaném v minulosti a o tom, jak je nesmírně těžké ten zločin napravit.