Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT:

Literární/obecně kulturní kontext

Shakespearovu tvorbu bychom mohli považovat za vrcholné období anglické renesance (16. - 17. století). Lidé sympatizovali s myšlenkami humanismu, který na místo poznávání Boha stavěl poznávání člověka. Místo teologie se tak začaly rozvíjet nové tzv. humanitní vědy (filosofie a historie). Mnozí reformátoři se pokoušeli o napravení církve (M. Luther, U. Zwingli, J. Kalvín). Velké změny ve společnosti nastaly po prvním obeplutí zeměkoule (1519-1522) a po objevu, že Země není středem vesmíru. Revoluce nastala i ve výrobě knih s vynálezem knihtisku (polovina 15. století).

Kromě Shakespeara působil v Anglii dramatik Christopher Marlowe (zdramatizoval pověst o Faustovi) a ve Španělsku Miguel de Cervantes (román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha).
Renesančními předchůdci těchto umělců byli italští spisovatelé a básníci: Dante Alighieri (duchovní epos Božská komedie), Francesco Petrarca (sbírka básní Zpěvník), Giovanni Boccaccio (sbírka sta novel Dekameron).
Francouzskými předchůdci byli: Francois Villon (básnické sbírky Odkaz a Závěť) a Francois Rabelais (satirický román Gargantua a Pantagruel).
V Anglii pak Geoffrey Chaucer (sbírka Canterburské povídky).

Dílo v kontextu autorovy tvorby

William Shakespeare se narodil ve Stratfordu nad Avonou. V Anglii v té době vládla Alžběta I., která divadlo velmi podporovala. Díky tomu mohl Shakespeare provozovat v Londýně velmi úspěšné divadlo The Globe a napsat přibližně 38 her a 154 sonetů, jejichž autorství bylo několikrát zpochybněno. Typickým znakem pro všechna díla je blankvers (nerýmovaný pětistopý jambický verš) a propracovaná psychologie.

Shakespearovu tvorbu můžeme rozdělit do tří období.
V prvním (do roku 1600) psal hlavně optimistické hry (komedie Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojánské). Kromě toho psal historické hry (Richard III.) i první tragédie (Romeo a Julie).
Další období (do roku 1608) bylo pro Shakespeara plné negativních myšlenek. Psal hlavně tragédie (Macbeth, Hamlet, Othello).
V posledním období se pesimismus ve hrách zmírnil a Shakespearova tvorba začala být zaměřena na pohádky (Zimní pohádka).

ZÁKLADNÍ INFORMACE O KNIZE:

Literární druh a žánr

Drama, tragédie

Časoprostor

Dánsko, 17. století, hrad Elsinor

Téma, motivy, hlavní myšlenky

• hlavní téma: náprava neodpustitelného hříchu vyžaduje další životy
• motivy: pomsta, lest, šílenství, nešťastná láska, rozpolcenost, pokrytectví, jed
• hlavní myšlenka: pomsta a nerozvážnost může způsobit další utrpení

Vypravěč/lyrický subjekt

Ich-forma

POSTAVY A DĚJ:

Hlavní postavy

• Hamlet - dánský princ; chytrý, pomstychtivý, rozpolcený; truchlí nad smrtí svého otce, předstírá šílenství; krutý k Ofélii
• Klaudius - nový dánský král, Hamletův strýc; zákeřný, podlý, neschopný rozumně vládnout, touží po moci; zavraždil svého bratra a vzal si Hamletovu matku; lituje svých činů, ale nesnaží se je napravit
• Gertruda - dánská královna, Hamletova matka; nevěrná, rozpolcená; vzala si bratra svého muže
• Polonius - nejvyšší komoří, otec Ofélie a Laerta; podlézavý; oddaný králi, kvůli své oddanosti přijde o život
• Ofélie - Poloniova dcera; zamilovaná do Hamleta; zbabělá; kvůli Hamletovi zešílí a utopí se (nejspíš jen nešťastnou náhodou)
• Laertes - Poloniův syn; statečný, hrdý, pomstychtivý; stejně jako Hamlet chce pomstít smrt svého otce
• Horacio - Hamletův přítel; čestný, spravedlivý; jako jediný zůstal naživu

Vedlejší postavy

• duch Hamletova otce - pobízí Hamleta k pomstě; je viditelný jen pro někoho, možná pouze výmysl Hamletovy fantazie
• Fortinbras - norský princ

Děj

Princ Hamlet truchlí nad ztrátou svého milovaného otce. Jeho matka si vzala strýce Klaudia, jenž se s ním snaží vycházet, ale otce mu nahradit nedokáže.

Strážím na hradě Elsinor se náhle zjeví duch Hamletova otce, což je velice neobvyklé, a tak přivolají i prince Hamleta. Tomu se později zjeví duch osobně a prozradí mu skutečnou příčinu svého úmrtí. (Klaudius nakapal bratrovi do ucha jed, když spal v sadě.) Hamleta tato zpráva zdrtí a vyvolá v něm touhu po pomstě. Aby si byl jistý, že Klaudius tento čin opravdu spáchal, požádá potulné herce, aby zahráli podobnu scénu jako tu, kterou mu vylíčil duch. Tato past se povede, jelikož se Klaudius tak vyděsí, že nechá divadlo zrušit.

Chvíli poté nastává zajímavá situace. Klaudius se snaží modlit, ačkoliv ví, že mu nemůže být odpuštěno, a Hamlet, který má šanci pomstít svého otce, ho nezabije. Místo toho zabije Polonia, ukrývajícího se za závěsem v Gertrudině pokoji, o němž si myslel, že je Klaudius.

Klaudius se potřebuje Hamleta ihned zbavit, a tak vymyslí plán. Synovce pošle do Anglie, kde má být anglickým králem popraven. Tato lest se nepodaří, Hamlet přežije a pochopí, že se ho chce strýc zbavit.

Zbyla tak poslední možnost, jak prince Hamleta zabít. Syn mrtvého Polonia Laertes touží po pomstě svého otce a sestry Ofélie, která se zbláznila kvůli Hamletovi. Je výborným šermířem, a tak Hamleta slavnostně vyzve na souboj. Aby si král princovu smrt pojistil, nechá potřít jedem Laertův rapír a jed dá i do Hamletova kalichu. Z toho se však napije Gertruda, čím se vše změní.
Hamlet se o léčce dozví, nechá zavřít všechny dveře a Laerta se mu podaří poranit jedovatým ostřím. Zabije i Klaudia, sám ale na otravu jedem umírá.

Příběh končí příjezdem budoucího dánského krále Fortinbrase, jemuž vše vylíčí Horacio.