Shakespearova romantická komedie lásky se pojí s proslulým příběhem o benátském židovském lichváři a libře masa.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2007 (v tomto překladu 4. vydání). Z anglického originálu
The Merchant of Venice přeložil Martin Hilský. Počet stran: 98. ISBN: 978-80-200-1541-9.
OBSAH:
Shakespeare ve své komedii
Kupec benátský spojuje pohádkový příběh o krásné belmontské dědičce Porcii a jejích třech tajemných skříňkách s realistickou zápletkou o benátském kupci Antoniovi a jeho podlém věřiteli Šajlokovi. Když byla tato hra dopsána, byla velmi aktuální, protože v té době došlo k popravě židovského dvorního lékaře, jenž byl neprávem obviněn z pokusu o otrávení královny Alžběty.
Úvodem komedie se setkáváme s mladíkem Bassaniem (v jiných vydáních je to Bossanio), který prohýřil veškeré své jmění a zůstal chudý jako kostelní myš. Aby opět zbohatl, vyhlédl si bohatou dědičku Porcii, s níž se rozhodl oženit se. Jenže k tomu, aby se jí vůbec mohl představit, potřebuje půjčit peníze. Ty mu velmi ochotně poskytne jeho přítel, dobrácký a bohatý kupec Antonio. Jelikož však zrovna nemá požadovaný obnos v hotovosti k dispozici, půjčí si peníze u židovského lichváře Šajloka (v jiných vydáních je to psáno Shylock). Ten Antonia z duše nenávidí, protože mu odvádí zákazníky tím, že půjčuje bezúročně. Naoko proto hraje dobráka a kupci peníze půjčí pouze za slib, že když je nevrátí včas, vezme si libru jeho masa.
Krásná a chytrá Porcie žije v daleké zemi Belmont. Jelikož se její otec obával, že by se provdala za nějakého všiváka, jeho poslední vůlí bylo, aby se jejím manželem stal ten, jenž si ze tří skříněk vybere tu, ve které je její portrét. Pokud však dotyčný ani podle nápověd neuhodne, bude muset slíbit, že se až do konce života nepokusí oženit se s jinou.
Porcie má mnoho nápadníků, žádný se jí však nelíbí. Jeden se zajímá pouze o své oře, další moc pije, ten je zase neustále zamračený... Nakonec si však s nimi nemusí dělat starosti, protože odjedou uraženi, že se opovažuje je podrobovat nějaké zkoušce. Zůstane jen marocký a aragonský kníže, kteří se chtějí i nadále ucházet o její ruku. Jdou postupně volit mezi zlatou, stříbrnou a olověnou skříňkou. Kníže marocký si vybere zlatou truhličku, kníže aragonský stříbrnou - oba prohrávají a musí odejít.
Lancelot odejde ze služby u Šajloka, protože jsou mu odporné jeho praktiky, a začnu sloužit u Bassania. Ani Jessika, Židova dcera, nemůže svého otce vystát. Utíká se svým milým Lorenzem a aby měli nějaké peníze do začátku, ukradne otci pár cenností a nějaké zlato. Navíc konvertuje z lásky ke křesťanství. Když se toto všechno Šajlok dozví, začnu zuřit a své dceři přeje smrt.
Antoniovi se nevede zrovna nejlépe. Na moři se potopí všechny jeho lodě a on nemá peníze na splacení dluhu Židovi. Hrozí, že přijde o svou libru masa, což by znamenalo jistou smrt.
Mezitím se Bassanio dvoří krásné Porcii. Dívka se do něj zamiluje, proto ho odrazuje od volby mezi skříňkami - bojí se, že neuhádne a ona jej již nikdy nespatří. Bassanio se však zviklat nenechá a bez váhání si vybere olověnou skříňku s odůvodněním, že zlato a stříbro jsou jen pozlátka. Jeho volba je správná a on získává jako odměnu Porticii. Jeho přítel Graziano se zamiluje do Porticiiny společnice Nerissy, chystají se tedy hned dvě svatby.
Na dvůr k Porticii přijíždí Lorenzo s Jessikou. Dopraví k Bassaniovi dopis od Antonia, v němž píše o svém neštěstí. Porticii se Antonio díky vyprávění jejího muže zalíbí a slíbí, že jeho dluh nejenže zaplatí, ale že dokonce dá Židovi několikrát více. Tak odjíždějí Bassanio a Graziano s penězi do Benátek. Jejich manželky jim slíbí, že se za jejich nepřítomnosti zavřou do kláštera, jakmile však za jejich manželi bouchnou dveře, kvapem se převlečou za chlapce a pospíchají za nimi.
Šajloka od úmyslu získat libru masa ze svého nepřítele neodradí ani nabídka vrácení dluhu s obrovským úrokem navrch. Dokonce i benátský dóže je znechucen Židovou zaníceností, ale s uzavřenou smlouvou nemůže nic dělat. Nakonec dóže pošle do Padovy pro svého právníka Bellaria, aby spor vyřešil. Namísto něj se ale k soudu dostaví mladý advokát Baltazar (převlečená Porcie) se svým sluhou (přestrojená Nerrisa). Baltazar dá Šajlokovi za pravdu a potvrzuje, že má skutečně právo na vyříznutí jedné libry masa z Antonia. Zároveň však dodává, že Žid při tom podle zákonů nesmí prolít ani kapku krve, jinak by sám propadl hrdlem. Vyříznout někomu maso a neprolít krev je samozřejmě nemožné, proto Žid najednou ustoupí a hodlá se spokojit s trojnásobkem dlužné částky. Baltazar však trvá na svém - lichvář si musí vzít svůj úrok. Přichází tedy trest - Šajlok přichází o všechen svůj majetek, protože chtěl připravit benátského občana o život. Půlka jeho jmění připadne Antoniovi, druhá půlka propadne státu a po lichvářově smrti ji dostane jeho dcera. O jeho životě musí rozhodnout benátský dóže.
Dóže je k lichváři mírný a namísto trestu smrti mu nařizuje posvětit svatbu Jessiky s Lorenzem a přechod na křesťanskou víru. Žid musí chtě nechtě souhlasit.
Porcie v převlečení za Baltazara si za své právnické služby nehodlá účtovat nic, pouze chce prsten od Bassania, který mu dala jeho žena a který přísahal za nic na světě nevydat. Totéž žádá převlečená Merrisa od svého muže. Jejich žádosti bude vyhověno a prsteny dostanou.
Dvě dívky se dostanou domů ještě před svými muži a vše udělají tak, aby to vypadalo, že vůbec neodjely. Při vítání si "náhodou" povšimnou, že jejich mužové nemají své prsteny. Vyčtou jim, že porušili svou přísahu, načež jim jejich prsteny ukáží s tvrzením, že je dostaly od právníka Baltazara za to, že se s ním vyspaly. To manželé nemohou překousnout, takže ženám nakonec nezbývá nic jiného, než se přiznat ke svému přestrojení.
Nakonec dojde Antoniovi zpráva, že jeho lodě se v pořádku vracejí do přístavu a že on je zase bohatý. Vše tedy končí šťastně.
CITÁT Z KNIHY:
"Mlčet je chyba, když nejste panna ani uzená ryba."
"Kdyby každý dělal to, co ví, že by dělat měl,
z kapliček by byly chrámy a z chatrčí paláce."
"Je dobrý kněz, který koná, co káže. Je mnohem snazší ponaučit třeba dvacet lidí, co by bylo dobře dělat, než být jedním z těch dvaceti a šetřit svých vlastních ponaučení."
"Řeč holubičí, ale vlčí tlama."
