Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tradice vypráví, že Shakespeare napsal komedii Veselé windsorské paničky na objednávku královny Alžběty, která si oblíbila postavu Falstaffa a chtěla ho na jevišti vidět zamilovaného. Shakespeare elegantně královně vyšel i nevyšel vstříc, neboť jeho Falstaff není zamilován do dvou windsorských manželek, ale pouze do peněz jejich manželů. Jeho záměr zmocnit se těchto peněz nakonec nevyjde a v komediálním konci hry je rituálně potrestán a zesměšněn ve windsorském parku.
Veselé windsorské paničky jsou jedinou komedií Williama Shakespeara odehrávající se v Anglii a navíc i jeho jedinou komedií měšťanskou. Zaujme především gejzíry jazykového vtipu, neboť každá její postava má výraznou a osobitou řeč. Velšský kněz Hugo Evans deformuje angličtinu svým přízvukem a komediálně vykloubenými slovními spojeními, doktor Cajus je Francouz, jenž komolí angličtinu francouzskou výslovností a idiomy, zcela osobitou řečí mluví paní Čiperná a samozřejmě i rytíř Jan Falstaff, jedna z největších Shakespearových komediálních postav vůbec.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Atlantis v Brně roku 2009 (2. vydání). Z anglického originálu The Merry Wives of Windsor přeložil a poznámky napsal Martin Hilský. Počet stran: 133. ISBN: 978-80-7108-310-8.

ÚVOD:

Jak již název napovídá, děj komediální hry se odehrává ve městě Windsor, které leží poblíž Londýna, a hlavními postavami jsou dvě ženy, které kují pikle vůči vypočítavému rytíři.

O vznik tohoto díla se údajně zasloužila sama královna Alžběta, jíž se zalíbila komická postava Falstaffa ve hře Jindřich IV. a chtěla, aby ho Shakespeare stvořil v komediální hře zamilovaného. Nakonec jí bude vyhověno jen napůl, protože Falstaff sice není zamilovaný ani do jedné z "windsorských paniček", ale je zamilován do peněz.

Autor měl mít na stvoření celé hry pouhých čtrnáct dnů, čímž by se vysvětlovalo, proč je hra psaná převážně prózou a ne ve větší míře verši, jak je u Shakespeara obvyklé.

Tato hra je jedinou měšťanskou komedií, kterou Shakespeare napsal, a zároveň také jedinou, kterou situoval na území Anglie.

DĚJ:

Rytíř Jan Falstaff se rozhodne získat nějaké finance, k čemuž hodlá využít dvě manželky bohatých mužů - paní Vodičkovou a paní Hoškovou. Jeho obvyklou praxí je, že peníze získává podvody a krádežemi s pomocí svých kumpánů. Nepočítá však s tím, že obě jeho oběti jsou dobrými přítelkyněmi, takže když každé z nich pošle skoro totožný milostný dopis, povědí si o tom. Rozhodnou se, že starého Don Juana ztrestají. Falstaffovi posluhovači, které vyhodil ze služby, však z pomsty poví o "lásce" svého pána k paní Vodičkové jejímu žárlivému manželovi. Ten se převleče za pana Patočku a vydá se za Falstaffem, aby mu namluvil, jako moc paní Vodičkovou miluje a poprosí ho, aby ji pro něj získal. Falstaff mu to slíbí.

Paní Vodičková pošle dohazovačku, pannu Čipernou (jež se ve hře neustále do všeho plete), aby Falstaffovi namluvila, že ho také miluje a bude na něj čekat u sebe doma, až manžel odejde. K setkání dojde, přeruší ho však žárlivý Vodička, jenž vtrhne do domu hledat amanta své manželky. Na to jsou již paní Vodičková s paní Hoškovou připraveny, nacpou Falstaffa do koše se špinavým prádlem a nařídí sluhům, aby ho vysypali do bláta.

Obě přítelkyně se rozhodnou, že Falstaff ještě není dostatečně potrestaný, proto mu namluví, aby se s paní Vodičkovou opět sešel u ní doma. Falstaff se nenechal odradit předchozím fiaskem a i nyní přichází k vdané paní. I tentokrát je překvapí žárlivý manžel, který se rozhodne svou ženu hlídat jako oko v hlavě. Falstaff je nucen přestrojit se za starou cikánku a projít si potupným zmlácením holí od Vodičky, jenž si myslí, že zase přišla jeho ženě věštit.

Paní Vodičková a paní Hošková se rozhodnou vykonat třetí pomstu, která má být vrcholem jejich snažení. Zároveň chtějí vyřešit problém dcery paní Hoškové, jež je rodiči tlačena do sňatku - její otec ji vidí vdanou za doktora Cajuse, její matka zase za pana Věchýtka. Ona sama se však vidí vdaná za někoho úplně jiného, jehož jí schvaluje nejspíše jen panna Čiperná.

Ženy se domluví, že vylákají Falstaffa ke schůzce u stromu, který je opředen báchorkami o strašení. Další částí plánu je, že převlečou děti za skřítky a elfy, aby vylekaly Falstaffa. Reje se má zúčastnit i dcera paní Hoškové, Anna, jíž její budoucí manžel pozná podle barvy jejího šatu. Každý z rodičů se sejde s nápadníkem, kterého preferuje, a domluví s ním, v jaké barvě bude jejich dcera tančit. Neví však, že jejich dcera se sama domluvila se svým milým, mladým šlechticem Fentonem, jenž si ji nakonec odvede a v rychlosti se oddají - k zlosti původních ženichů.

Nakonec vše dobře dopadne - rytíř je ztrestán, žárlivý manžel se zapřísahá, že bude své ženě věřit, a dcera paní Hoškové má manžela, jehož miluje.

CITÁT Z DÍLA:

"Chceš lásky dostihnout? Jak stín ti prchne hbitě.
Stíhej ji, nestihneš! Prchej a dohoní tě!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Hra se mi velmi líbila, i když bych našla pár věcí, které mi byly při čtení nepříjemné. V prvé řadě to bylo již zmíněné velké používání prózy, která se mi v porovnání s verši pomaleji četla, což mě dost "zasekávalo". Naopak se mi velmi líbil humor, se kterým byla komolena řeč díky francouzskému doktorovi či skotském knězi. Zpočátku jsem se sice musela zaměřovat na to, co chtěl onou francouzštinou-angličtinou Cajus říci, ale později jsem si již dokázala bez většího přemýšlení dosadit přibližný význam francouzských frází do kontextu. Ještě více vtipné by mi to zřejmě připadalo, kdybych hru viděla přenesenou na divadelní prkna, čehož se - jak doufám - časem také dočkám.