Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve městě Padova žil siňor Baptista, který měl dvě dcery, Bianku a hubatou Káču. Bianka byla milá, hodná a nápadníci si u ní dveře podávali. Každý však odešel s prázdnou, protože siňor Baptista vydal rozkaz, že neprovdá Bianku, dokud manžela nebude mít i starší dcera Katka. Tu však kvůli jejímu chování nikdo nechtěl. Do Padovy jednou přijel jakýsi Petruccio s tím, že si zde najde ženu s velkým věnem. Právě takovou byla Kateřina. Petruccio zavítal do jejich domu. Siňor Babtista poté, co se dozvěděl Petrucciovy záměry, začal ho litovat a rozmlouval mu to. Petruccio se však nedal a stál si za svým, nechal si zavolat samotnou Kateřinu. Ta na něj byla hubatá, on jí to však oplácel pouze laskavou řečí a lichotkami. Poté co přišel siňor Babtista, Petruccio mu řekl, že se s Kateřinkou dohodl na svatbě. Na svatbu se Petruccio dostavil pozdě a ještě k tomu opilý. Po svatbě si pak přivedl Kateřinu k sobě domů. Tam ji nečekalo hezké přivítání, manžel jí jídla ani pití nepodal. Když na vyjížďku si vyjeli, měli staré koně, šaty jako pro šašky a Kateřina si začala poprvé uvědomovat, že musí poslouchat. Po několika dnech se Katce začalo stýskat a po Petrucciovi chtěla, aby se jeli podívat za rodiči. Na cestě se chtěl Petruccio přesvědčit, že Katka pochopila, o co mu šlo. Slunci začal říkat měsíc a naopak. A když Kateřina nesouhlasila, řekl, že se nikam nepojede. "Anebo slunko to není, jestli nechceš, muži. I měsíc mění se podle tvé vůle, a vše, co je, je tím, čím ty to nazveš. Jinak to pro mě neexistuje." Petruccio však stále nevěřil, zda ta změna nebyla dočasná. Starce, kterého potkali na cestě, začal Petruccio opěvovat a po Katce chtěl, aby s ním obdivovala jeho krásy a Kateřina ho začala oslovovat jako mladou krásnou dívenku. Teprve poté mohli v cestě pokračovat. V domě se konala svatba Bianky a Lucenzia. V domě byli i novomanželé Hortensio a jeho žena. Po obědě, když se dámy vzdálily do pokoje, muži se vsadili o sto zlatých, čí žena přijde nejvlídněji a každý si samozřejmě vsadil na sebe. Lucenzio řekl sluhovi, že si přeje, aby Bianka přišla. Odpovědí však bylo, že Bianka nemá čas. Druhý, Hortensio, řekl sluhovi, že ji žádá, aby jeho žena přišla. I on však pohořel, že prý mu žena na jeho vtípky nenaletí. Petruccio jako poslední poslal sluhu s příkazem, aby se Katka dostavila. Než se ostatní dva pánové stačili zmoci na nějakou narážku, Katka přišla. Petruccio ji nechal zavolat Hortenziinu ženu a Bianku. Poté pronesla Kateřina dlouhou chvalořeč o ženské vlídnosti a poslušnosti. A tak se stala Kačka nejhodnější manželkou v celé Padově.

Druhý příběh se jmenuje Komedie plná omylů. Vybral jsem si ho, protože mě zaujal jeho název.

Mezi městy Efes a Syrakusy panoval tvrdý zákon, že obyvatelé jednoho města nesmí vkročit do druhého, jinak že budou usmrceni, leda by se vykoupili za tisíc hřiven. Jednou biřici chytli v Efesu Eagona ze Syrakus a předvedli ho před vévodu. Ten se vyptával, proč riskoval život a vydal se do Efesu. Eagon mu řekl, že jednou při plavbě na moři je přepadla bouře a jejich loď ztroskotala. On se se svým jedním synem a jeho sluhou zachránil, ale ženu a druhého syna s jeho sluhou odnesly vlny v nedohledno. Když bouře skončila, dostali se do města Syrakus. Vévodovi se Eagona zželelo a nechal jeho popravu na večer. V tu chvíli se do města dostali syn Eagonův Antifolus a jeho sluha Dromio. Oba byli z dvojčat, rodiče si tedy mysleli, že právě oni mají Antifoluse a Dromia, proto je oba pojmenovali stejně. Po ztroskotání lodi ženu Eagonovu spolu s oběma dětmi zachránili rybáři, syna se sluhou dali do otroctví a žena Eagona šla do kostela. Antifolus s Dromiem, kteří právě přijeli, byli také ze Syrakus a proto jim budeme říkat Antifolus a Dromio Syrakuští. Jejich bratři byli naopak Efesany už po 20 let. Antifolus Eféský žil jako bohatý měšťan - tím se stal díky muži, který ho spolu s Dromiem vykoupil z otroctví. Antifolus Syrakuský poslal svého Dromia do hostince, aby zařídil ubytování. Sám se zatím šel porozhlédnout po městě. Když tu se objevil Dromio a hlásil, že ho očekává žena na obědě. Antifolus po něm chtěl peníze, které mu svěřil a to, že má ženu, zatloukal. Dromio si ale stál za svým. Když Antifolusovi došla trpělivost, Dromia zbil. Dromio se nakonec spasil útěkem a své paní, manželce Antifoluse Efézkého řekl, že prý pán žádnou ženu nemá a nikdy neměl. Antifolus Syrakuský se vrátil do hostince, kde našel svého Dromia, kterému preventivně nafackoval proti špatným fórkům. Náhle přiběhla žena Antifoluse Efézkého Adriana a začala Antifolusovi Syrakuskéhu vyčítat, že ji nezná a dělá, jako kdyby neměl žádnou manželku. Nakonec si je oba odvedla domů. Právě když obědvali, vrátil se pravý manžel Adriany a jeho sluha. Byl to Antifolus Efézký a Dormio Efézký. Stráž je ale nechtěla pustit, protože Adriana vydala rozkaz, aby je nikdo nerušil. Antifolus Efézký si byl jist, že Adriana nemůže obědvat s ním a tak rozčílený spolu s Dromiem odešel. Po obědě Antyfolus a Dromio Syrakuští z domu utekli, protože jim bylo nepříjemné dolízání žen, které je měli za své manžely. Na cestě městem je zastavil zlatník a vnutil Atifolusovi zlatý náramek a říkal, že s penězi to počká, to bylo i na Atifoluse moc. Stalo se, že ke zlatníkovi přišel muž a chtěl splatit zlatníkovy dluhy. Zlatník však peníze neměl, takže na něj zavolali biřice. Když zlatník viděl kolem procházejícího Antifoluse, žádal po něm peníze za zlatý náramek. Nevěděl však, že ten muž je Antifolus Efézký, takže žádal náramek po tom špatném Antifolusovi. Biřici raději zatkli oba, cestou viděl Antifolus Eféský Dromia Syrakuského a poslal ho do svého domu pro peníze na vykoupení z vězení. Dromio tedy šel. Když se vrátil, viděl Antifoluse Syrakuského na ulici a vyptával se ho, jak se dostal tak rychle z vězení. On však zapíral, že by byl někdy ve vězení. Antifolus si myslel, že se všichni zbláznili a chtěl vysvobodit. Místo boha však přišla jakási žena, u které prý obědoval a chtěla po něm zlatý náramek, který jí slíbil. To všechno byla samozřejmě pravda, protože Antyfolus Efézký se po tom, co ho žena nepustila domů, domníval, že má milence, tak si našel taky milenku a té slíbil zlatý náramek. A tak šla milenka Antifoluse Efézkého za jeho ženou s tím, že je blázen. Když přišel Antifolus Efézký domů, tvrdil, že doma na obědě nebyl, tak ho zavřeli do temného kumbálu, a když začal se stejnou i Dromio, zavřeli i jeho. Antifolus a Dromio Syrakuští se zatím procházeli po ulicích, když tu se objevily stráže a chtěly je zavřít, protože prý utekli z domácího vězení. Naštěstí oba utekli a poprosili abatyši o útočiště v kostele. Den se chýlil ke konci a každou chvíli se měla konat poprava. Když se dostavil vévoda, Adriana ho prosila, aby abatyše vydala jejího manžela. V tu chvíli se dostavil pravý manžel Adriany a též prosil vévodu, ale o potrestání ženy za neoprávněné uzavření a mučení. Trestanec Eagon hned poznal v Antifolusovi svého syna, ale on se k němu neměl. V tu chvíli se otevřeli dvěře kostela a vše se vysvětlilo. Navíc z abatyše se vyklubala matka dvou synů a žena Eagona. Vévoda Eagonovi trest odpustil, Antifolus Syrakuský si vzal sestru Adriany Lucianu a s celou rodinou žili šťastně po mnoho let.