Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Knižní klub v Praze roku 2009 (2. vydání tamtéž). Z anglického originálu Sophie's choice přeložil Radoslav Nenadál. Počet stran: 710. ISBN: 978-80-242-2473-2.

OBSAH:

Dvaadvacetiletý mladý spisovatel Stingo (neboli Styron - román je částečně autobiografický), pocházející z jižní části Spojených států, žije v New Yorku se svými ideály a myšlenkami na knihu. Ztráta zaměstnání a finanční tíseň jej zavedou do penzionu Yetty Zimmermanové, kterému se kvůli všudypřítomné růžové přezdívá Růžový palác. Zde se seznámí s podivným mileneckým párem - s výbušným, ale inteligentním a sečtělým Nathanem a s překrásnou, chytrou a ztrápenou Polkou Sophií. Jejich seznamování je velmi výstřední - pár často souloží přímo nad Stingovým pokojem, kde je vše velmi realisticky slyšet.

Při prvním setkání má Nathan zrovna jeden ze svých návalů vzteku, při kterém začne Stinga urážet kvůli jeho jižanskému původu. Druhý den se mu však přijde omluvit a stávají se z nich dobří přátelé. Všichni tři se často scházejí, popíjejí, poslouchají hudbu a diskutují. Stingo zjišťuje, že Sophie odešla do Ameriky poté, co byla osvobozena z koncentračního tábora. Vyvede Stinga z omylu - není Židovka, do tábora se dostala prakticky omylem, když byla chycena při pašování masa pro svou nemocnou matku.

Časem se vztah Sophie a Stinga stále více prohlubuje, pro každého však v jiném směru - zatímco Stingo je do Sophie zamilovaný, Sophie bere Stinga jako svého nejlepšího přítele, jemuž se často svěřuje se svou minulostí, dokonce i s věcmi, které nikdy nikomu neřekla, ani Nathanovi ne. Tak se Stingo dozvídá například to, že Sophiin otec nebyl žádný ochránce Židů, ale antisemitista, jenž spolupracoval na projektu jejich vyhoštění na Madagaskar.

Sophie mladému spisovateli vypráví i o svém prvním setkání s Nathanem. Stalo se to, když kvůli své anémii omdlela v knihovně. Nathan ji odvezl k Larrymu, svému bratru pracujícímu jako lékař, který dal Sophii do kupy. Po kratší známosti spolu začali víceméně žít (ve stejném penzionu, ale každý v jiném pokoji) - idylu jim však kazily Nathanovy nálady, které přicházely velmi nečekaně a měly devastující účinek na jejich vztah. Sophie při nich často bývala zbitá, ponížená a znásilněná. Přesto však Nathana milovala a nechtěla jej opustit.

Sophie sice Stingovi vyjevuje tajná zákoutí své minulosti, ale ne vždy je v jejím vyprávění skryta stoprocentní pravda. Často si věci pozměňuje, protože se stále ještě nemůže vyrovnat s pravdou.

Jednoho dne dostane Nathan obrovský záchvat zuřivosti, při němž se narychlo odstěhuje z penzionu. Sophie jeho odchodem velmi trpí a začne svůj žal utápět v alkoholu, i když se jí Stingo snaží všemožně rozptýlit. Když je Sophie v alkoholovém opojení, začne vyjevovat další svá tajemství. Stingo se tak dozví, že měla dvě děti, o které ji však nacisté připravili. Svého synka, Jana, se snažila zachránit tím, že sváděla velitele Hösse, u kterého pracovala díky svým znalostem německého jazyka a umění psát na stroji. Sice mezi nimi vznikl jakýsi vztah, ale zachránit Jana se jí nepodařilo.

Po několika dnech se Nathan vrací a jako obvykle má ústa plná omluv. Vše vypadá velmi idylicky, dokud si Stinga k sobě nezavolá Nathanův bratr Larry. Řekne mu, že Nathan je paranoidní schizofrenik a že drogy, které bere, jeho stavy jen zhoršují. Prozradí také, že Nathan není žádný biolog, jak všem nalhal, ale že pracuje v knihovně jistého institutu. Stingo slíbí, že se pokusí na Nathana dohlédnout, a kdyby byly nějaké problémy, že dá Larrymu okamžitě vědět. Svůj slib však hned zakrátko poruší, když jede na několik dní za svým přítelem.

Problémy přijdou zakrátko. Nathan dostane další záchvat, při němž obviní Sophii z toho, že ho podvádí se Stingem. Vyhrožuje jim oběma smrtí, takže Sophie se Stingem musí utéci z penzionu i z města. Zamíří na Jih, kde má Stingův otec farmu.
Sophie vypráví poslední část svého příběhu - když dorazila se svými dětmi do Osvětimi, byli podrobeni selekci. Opilý lékař jí nařídil, že si může vybrat jen jedno z dětí - druhé půjde do plynu. Sophie nakonec zvolí Jana, Eva zemře. Jan sice zůstal naživu, ale Sophie ho již nikdy nespatřila. Nevěděla ani to, jestli zemřel, nebo jestli se mu podařilo přežít.

Jedné noci prožije Stingo se Sophií krátký milostný románek. Druhý den Stingo zjišťuje, že Sophie zmizela. Našel jen dopis, ve kterém se mu omlouvala a vysvětlovala, že doopravdy miluje Nathana. Stingo se nejprve rozzlobil a rozhodl se, že bude pokračovat v cestě sám, pak si ale uvědomil, co by se mohlo v Růžovém paláci stát, a rozjel se zpět do New Yorku.

Po svém příjezdu uviděl kolem penzionu stát houkající policejní auta a hloučky zvědavců. Larry jej propašoval dovnitř, kde Stingo zjistil, co se stalo - Sophie s Nathanem spolkli kyanidové kapsle. Smrt jednou pro vždy vyřešila jejich problémy - Sophie přestala mít konečně pocit viny a Nathan se zbavil svých depresí. Stingo si sice nejprve jejich smrt bral na svědomí a trpěl pocitem neustálé viny, ale zakrátko si uvědomil, že musí žít dál.

JAZYK A STYL:

V Styronově románu se bohatě střídají jazyky, styly a roviny vyprávění. Stingo je vyprávěčem zprvu lehkovážným, své zážitky popisuje s humorem. Jeho styl kontrastuje s vyprávěním Sophie, která se projevuje jako nespolehlivý vypravěč - její příběhy jsou sice věrohodné, ale leckteré informace (například o svých dětech) vynechává. Ty se čtenář i vypravěč dozví až v průběhu románu. Sophie ve svém jazykovém projevu dělá četné chyby, které mají poukázat na její cizí původ.

"Já pro Smrt jít jsem nemohla,
tak ona přišla pro mne,
a vůz vez jen nás dvě
a bytí Nesmrtelné."

"Utrpení poznamenává duši až na dno pohrdáním, hnusem a dokonce sebenenávistí a pocitem viny, jaký by měl logicky vyvolat zločin, ale ono tak tomu ve skutečnosti není."

"Koncentrační tábory se staly daleko hrůznější trvalou hrozbou lidské budoucnosti, než by bývaly byly, kdyby fungovaly jen jako instituce masového zabíjení. Vyhlazovací středisko může produkovat pouze mrtvoly, společnost totálního poddanství vytváří svět živoucích mrtvol."

"Kdyby to při svém příchodu lidé byli věděli, tak se modlili, aby mohli do plynu."

Nejhlubší prohlášení, jaké kdy někdo o Osvětimi udělal, nebylo žádné prohlášení, ale jen reakce, otázka.
Dotaz: "Řekněte mi, kde byl v Osvětimi Bůh?"
Odpověď: "Kde byl člověk?"

ZÁVĚR:

Sophiina volba není jen "obyčejná" kniha plná hrůz druhé světové války, které museli lidé snášet. Není to ani obyčejný pornografický román, což jsem již několikrát slyšela z úst čtenářů. Je to hluboký psychologický román, který více naznačuje, než prozrazuje. Necpe čtenáři hrůzyplné popisy na stříbrném podnose, ale donutí jej přemýšlet a vytvořit si vlastní názor. Možná proto mi Sophiina vyprávění přišla stokrát horší z hlediska lidského utrpení než mnoho jiných, byť krvavějších a morbidnějších popisů, které jsem kdy četla.

Autor zasadil Sophiinu minulost do velmi zajímavého prostředí - dostává do kontrastu utrpení na starém kontinentu a jakousi "lhostejnost" amerických obyvatel, kteří se více než o koncentrační tábory starají o psychoanalýzu a o problémy mezi Severem a Jihem. Stingo tento kontrast mnohokrát naznačuje tím, že si vybavuje, co on zrovna dělal ve chvíli, když byla Sophie nucena rozhodnout o osudu svých dětí - zatímco ona prožívala hlubokou bolest, on se cpal banány, aby získal nutnou váhu na víc a byl přijat do armády. Tento fakt naznačuje, že i když Stingo (a i ostatní Američané) možná soucítí s osudy lidí v koncentračních táborech, zůstane mu tato problematika jaksi vzdálena. To je koneckonců řečeno i v závěru knihy, kdy si Stingo uvědomuje, že Osvětim nelze pochopit.

VLASTNÍ NÁZOR:

Po přečtení knihy musím dodat, že mi hodně dala. Vlastně ani nedokáži přesně charakterizovat, co to vlastně bylo, ale cítím, že mne rozhodně neminula s prázdnou tak jako jiné knihy. Možná jsem moc přecitlivělá, nebo je to dokonalým stylem Styronova vyprávění, ale posledních zhruba dvacet stran jsem probrečela.