Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství XYZ v Praze roku 2012. Z anglického originálu Forrest Gump přeložil Šimon Pellar. Počet stran: 260. ISBN: 978-80-7388-669-1.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Winston Groom se narodil 23. března 1944 ve Washingtonu. Vyrůstal v Mobile v Alabamě, kde absolvoval i střední školu. Poté nějakou dobu studoval práva na Alabamské univerzitě, ale dostal nabídku na editora jednoho časopisu a ze školy odešel. Od roku 1965-1969 sloužil v armádě a na vlastní kůži zažil válku ve Vietnamu. Po návratu začal dělat reportáže pro Washington Star, ale po chvíli toho nechal a začal pracovat na svém prvním románu.

Forrest Gump je jeho pátý román z celkem 8 románů, které napsal. Začal na něm pracovat poté, co se přestěhoval do Mobile v Alabamě. Kniha nejdříve nedosáhla jím očekávaného úspěchu, ale po natočení stejnojmenného filmu se z ní stal bestseller. O něco později napsal i volné pokračování o životě Forresta Gumpa - Gump and Co.

DALŠÍ JEHO ROMÁNY:

• Better Times Than These (1978, Lepší časy než tyto)
• As Summers Die (1980)
• Conversations with the Enemy (1982, Rozhovory s nepřítelem)
• Only (1984)
• Forrest Gump (1986)
• Gone the Sun (1988)
• Gump and Co. (1995, Gump & Comp./Gump & spol.)
• Such a Pretty, Pretty Girl (1998, Taková pěkná ženská)

CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO DÍLA:

1. ČÁST:

Téma: "I hloupý může být chytrým a moudrým."
Motivy: americký fotbal, hraní v kapele, láska, válka ve Vietnamu, pouto přátelství, smrt, NASA, soužití s kanibaly, kamarádství s opicí, šachy, peníze, pěstování krevet, rodina
Časoprostor: příběh se odehrává ve 2. polovině 20. století v USA
Kompoziční výstavba: kniha je napsána chronologicky; je rozdělena na 26 kapitol; celkem má 260 stran
Literární druh: epika
Forma: próza
Žánr: román

2. ČÁST:

Vypravěč: vypravěčem je Forrest Gump (ich-forma)
Postavy:

• Forrest Gump - slabomyslný (IQ méně než 70); v dětství neměl žádné kamarády; díky jeho velkému vzrůstu mu jde hrát americký fotbal; ačkoliv je vlastně "idiot", dokáže zpaměti spočítat i komplikované příklady; často nedokáže vyjádřit svoje myšlenky a pak z něj tím pádem vypadne třeba: "Potřebuju si ulevit."
• Forrestova matka - velice citlivá žena, často brečí; je pyšná na většinu z toho, co její syn dokázal, ale zároveň zklamaná, že ji některými svými činy tak ztrapňuje
• Jenny Curranová - první Forrestova kamarádka a láska na celý život; dokáže tolerovat někdy ne úplně normální chování Forresta, ale nakonec to nevydrží a odejde od něj; dobrosrdečná, obětavá, nápomocná

Typy promluv: pásmo vypravěče je v ich-formě, protože je vyprávěno Forrestem; v knize se moc dialogů nenachází, a když už, tak jenom krátké a jednoduché

3. ČÁST:

Jazykové prostředky: celá kniha je napsána na úrovni Forrestova myšlení, jazyk je tedy jednoduchý; dílo je také napsané nespisovně, obsahuje pravopisné chyby, vulgarismy, slova obecné češtiny; v celé příběhové části není použita žádná interpunkce, kromě teček na konci věty ("Máma myslela že kdybysem šel do školy jako všichni že se třeba zvetím ale po čase jí řekli že tam nepatřím i když první třídu mě nechali dochodit.")
Literární/obecně kulturní kontext: 2. pol. 20. století, v tomto období se psalo v postmoderním stylu

DĚJ:

Forrest po odchodu z 1. třídy základní školy pokračoval ve školní docházce na škole pro mentálně postižené. Jednoho dne si ho díky jeho nepřehlédnutelnému vzrůstu všimne ve městě muž, který je trenérem fotbalového týmu na střední škole. A tak Forrest přestupuje na normální střední školu, kde hraje fotbal, díky kterému se nakonec dostane i na univerzitu.

Tam se skamarádí s Bubbou, jenž patří do týmu, ale jelikož má zraněnou nohu, nemůže hrát. Díky Forrestovi univerzita vyhrává všechny zápasy. Až na poslední, který zkazil jeho spoluhráč. Na univerzitě se Forrestovi v některých předmětech nadprůměrně daří, třeba v semináři "Moderní teorie fyziky světla". Bohužel se mu tak dobře nevede i v ostatních předmětech, a tak propadne z tělocviku, proto musí opustit školu.

Toho, že nikde nestuduje, si hned všimne armáda, a proto ho ihned naverbují. Po výcviku letí bojovat do Vietnamu, kde se opět setkává s Bubbou. Bubbu ve válce zastřelí a Forresta postřelí, a tak se dostane do nemocnice, kde se seznámí s poručíkem Danem.

Po opuštění nemocnice vede Forrest dobrodružný kočovný život. Reprezentoval armádu v ping-pongu, hrál ve skupině, kde zpívala jeho kamarádka z dětství Jenny Curranová.

Forrest také skončí v blázinci, protože zraní odhozenou medailí váženého předsedu Senátu Spojených států. Odtud se ale díky svým nadprůměrným schopnostem v matematice dostane do programu NASA a letí do vesmíru jako "náhradní počítač" s kosmonautkou Jane Fritchovou a orangutanem Sue. Jejich vesmírná loď ztroskotá nad Nové Guiney, kde se usadí u kmene, který se je nakonec pokusí sníst. Po čtyřech letech je zachrání, ale odjíždí nakonec jen Forrest.

Ve Státech se setká s poručíkem Danem a spolu najdou Jenny. Z Forresta se stane zápasník ve volném stylu, jenže to se Jenny zdá ponižující, a tak po nějaké době odchází. Forrestův život pokračuje a stane se šachistou, hercem a nakonec prosperujícím podnikatelem s krevetami. Ve svém podniku zaměstná svoji matku a postupně spoustu svých starých přátel. Po nějaké době ho omrzí starání se o firmu. Odjíždí a v jednom městě v parku hraje na hudební nástroje. Potká zde i Dana. Vydělává si celkem slušné peníze a jednoho dne spatří Jenny. Není zde však sama, má s sebou i malého kluka. Forrest se dozvídá, že je to jeho syn. Ale jelikož se Jenny vdala, nemůže ho vídat, ale aspoň posílá svému synovi peníze.

HODNOCENÍ:

Tato kniha se mi opravdu velmi líbila. Ze začátku mi činilo celkem velké potíže, jakým jazykem je dílo napsané, ale postupně jsem si zvykala a ke konci už mi to přišlo vlastně naprosto přirozené. Zaujalo mě, jak Forrest řešil vše ve svém životě a také to, kam až se může člověk s tak nízkým IQ dostat. Už se těším, až zhlédnu film a budu ho moct porovnat s knihou.

UKÁZKA:

"Jedno vám teda povim: bejt idijot není žádnej med. Lidi se vám akorát smějou a nemaj s váma trpělivost a chovaj se hnusně. Vono se toho namluví jak by na nás postižený měli bejt hodný jenomže povidali že mu hráli. Ale nestěžuju si poněvač si myslím že jsem si užil docela zajímavej život. Idijot jsem vod narození. IQ mi zjistili pod sedumdesát takže na to mám i papíry. Teda já bysem tipoval že jsem spíš imbecil nebo možná dokonce debil i když osobně se nejradějc považuju spíš za slabomyslnýho protože jak se řekne idijot lidi si většinou představěj nějakýho mongolojda. To jsou takový ty co maj voči až u sebe a vypadaj jak číňani takže furt sliněj a šahaj si na příro."