Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

První část knihy psané maminkou slavného českého básníka 1. poloviny 20. století Jiřího Wolkera (29. března 1900 - 03. ledna 1924) vypráví o jeho předcích a sahá až do čtvrté generace před Jiřím.
Tato kniha je vlastně podrobným životopisem Wolkera, psaným s mateřskou láskou. Paní Wolkerová tu vypráví o dětství svého syna, o jeho zájmech, prospěchu a dospívání v mladého muže. Popisuje i jeho literární vývoj a úspěchy jeho prvních básnických sbírek.
Po roce studií na právnické fakultě v Praze Jiří Wolker onemocněl a byla u něj po těžkém zápalu plic objevena tuberkulóza. Léčil se v Tatranské Poljance v sanatoriu a hodně se mu stýskalo po rodném Prostějově. Když se k tuberkulóze přidal ještě zánět mozkových blan, věděli lékaři, že další pobyt Jiřího v sanatoriu je zbytečný, protože už stejně nepomůže.
Jiřího maminka se tedy rozhodla, že si syna převeze domů, ale po cestě vlakem je potkalo několik nešťastných náhod, které jeho stav ještě zhoršily. Například vlak nemohl z Popradu pro přílišné množství sněhu pokračovat v cestě a na nádraží nebyla připravená žádná vyhřátá místnost, kam by mohl být nemocný uložen. A tak musel Jiří zůstat na svém lehátku venku v mrazu a sněhové vánici.
Do Prostějova už byl dovezen v horečkách a blouznil, takže si vlastně ani neuvědomoval, že je konečně doma, po čemž v Poljance tolik toužil. Brzy ráno 3. ledna 1924 umřel svojí mamince v náruči.

UKÁZKY:

"Odvážela jsem si ho odtud umírajícího. ... Nepoznával své okolí, nevěděl, co se s ním děje. Horečně lesknoucí se jeho oči těkaly neklidně sem a tam, suché, vyprahlé rty pronášely nesouvislá slova, tiše a nesrozumitelně stále pro sebe něco hovořil."
"Objala jsem jeho ramena, probírala jeho vlásky nad čelem, hladila a líbala jeho tváře – byl opět mým malým, maličkým děťátkem, které v mé náruči tichounce usíná -- a v zoufalé jistotě své duše – věděla – cítila jsem – že usíná teď navždy – navždy ---
Bez zápasu, bez proměny – jako se hodiny náhle zastav – ticho: Srdce Jiřího se zastavilo --- Venku na věžích z hodin radničních o z hodin kostelních hlasitými údery dopadalo devět hodin. Jiří Wolker byl mrtev!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha je psaná se skutečnou mateřskou láskou a život Jiřího Wolkera je tu popisován tak detailně a vnímavě, že může mít čtenář na konci básníkova života pocit, jakoby mu umíral někdo blízký. Vše je ještě doplněno fotkami z rodinného alba, kde je Wolker se svojí matkou coby malé dítě, jsou tu i jeho příbuzní a také fotky z maturitního tabla, ze sanatoria v Tatranské Poljance, ale i z jeho pohřbu. V závěru knihy je zobrazeno i úmrtní oznámení, kterým rodina ohlásila básníkovu smrt veřejnosti.