Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ÚVOD:

Jedná se o humoristický román, který byl vydán jako Jirotkova prvotina roku 1942. Hned po jeho vydání si Saturnin získal srdce čtenářů, a tak není divu, že se tento motiv objevuje i ve filmu (1993, režie Jiří Věrčák).

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Zdeněk Jirotka byl českým autorem narozeným roku 1911. Sloužil jako důstojník Československé armády. Od roku 1942 se začal plně věnovat své spisovatelské dráze. Po válce se stal redaktorem novin - Dikobraz, Svobodné noviny aj. Svůj spisovatelský um ukazuje hlavně v zábavných, humoristických románech a povídkách - např. Muž se psem, Profesor biologie na žebříku. V jeho dílech se objevují i parodie literárních žánrů (detektivka).

NÁMĚT:

Humoristické vyprávění o netradičním sluhovi Saturninovi a jeho pánovi.

STYL A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:

Ich-forma, velká čtivost, anglický humor, ironie, používání přísloví (teta Kateřina), užití archaických a knižních výrazů (prospěti, aniž, vrátivší), spisovná čeština, v díle jsou různé úryvky dopisů, příběh dělen do kapitol, jež jsou stručně uvedeny - např. Déšť, liják, průtrž mračen, povodeň. - Náhodou jsme se neutopili. - Doktor Vlach.

POSTAVY:

Saturnin - hlavní a klíčová postava celého příběhu; jedná se o sluhu, který zavádí svého pána (a nejen jeho) do neuvěřitelných situací; ovšem nejedná se o žádného trumberu, který to dělá ze své nešikovnosti; vše si pečlivě rozmýšlí a jedná podle jeho uvážení; umí si se vším poradit, je chytrý, vynalézavý; pohrává si s lidmi ve svém okolí a připravuje jim spršku dobrodružství, o kterou mají podle něj nouzi
pán Saturnina - jeho jméno je nám po celou dobu příběhu zamlčeno; jedná se o mladého pána (asi třicátníka) z Prahy; gentleman, který prožívá svůj poněkud nudný život, ovšem pouze do doby, než přijme nevyzpytatelného sluhu Saturnina; zamilovává se do slečny Barbory, s níž pak tráví i dovolenou u svého dědy
tetička Kateřina - velice komická postava; vypočítavá vdova, která se neustále snaží přimět dědu, aby jí přiznal v závěti velký podíl k jeho majetku; je schopna udělat opravdu vše pro to, aby se dědovi zalíbila a podmanila si jej; její řeč se skládá z moudrostí a přísloví, které si neodpustí skoro za žádné situace; má syna Milouše, jenž jí je zcela oddán
slečna Barbora - elegantní mladá dáma, která se věnuje tenisu; jezdí ve svém rapidu; jedná se o vypravěčovu velkou lásku, do níž je ovšem zamilován i Milouš
Milouš - syn tetičky, mladý měšťák, který je omezený a snaží se působit sebejistě a statečně; jedná se o další loutku, z níž si Saturnin dělá srandu
doktor Vlach - vzdělaný a inteligentní postarší muž, který o všech věcech kolem sebe přemýšlí a komentuje je; používá vznešenější jazyk, v němž je použito více životního moudra
dědeček - starý muž, bohatý jak svými zkušenostmi posbíranými za svého života, tak i opravdovým jměním; baví se tím, že spolu jeho příbuzní bojují o jeho majetek, který by jim mohl být připsán po jeho smrti; často vypráví své příběhy z mládí; tropí si žerty z tetičky Kateřiny, jíž obalamutí, že se zbláznil

DĚJ:

Vypravěč se rozhodne, že si najme sluhu. Netuší však, že se jeho život rázem změní. Zprvu mu galantní sluha Saturnin oznámí, že ho odstěhoval na loď a jeho starý byt prodal. Později se k nim nastěhuje teta s Miloušem, kterých se sluha zbaví mávnutím ruky. Tím začíná vlna nevšedností. Saturnin o svém pánovi začne vyprávět, že je velkým dobrodruhem a že má zalíbení v lovu divokých šelem, čímž pána dostává do nelehkých situací. Později jsou pozváni k dědečkovi, aby tam strávili několik týdnů. Spolu s nimi se tam objevují i další postavy - slečna Barbora a doktor Vlach. A tam začíná velké dobrodružství. Most, který je u domu, je pod vodou, a tak se naši hrdinové snaží vyžít se zásobami jídla, jež mají k dispozici. Saturnin se ovšem plně zhostí svých "povinností" a vypíná přívod elektřiny. Jeho vynalézavost nezná meze. Přiměje Matouše, aby dědovi přinesl červy, později ho zamyká v pokoji, a tím se rozpoutává vlna groteskních situací. Když dochází zásoby, všichni se rozhodnou, že vyrazí pro zásoby přes kopec. Překonají nástrahy a následně se ocitají na druhé straně potoku, přes který vede již nový most. V pohodlí domova si děda vymyslí lest, jak vyzrát na tetu Kateřinu a začne hrát, že se zbláznil. Celý příběh končí tím, že se Saturnin rozhodne zůstat u dědečka.

VLASTNÍ NÁZOR:

Humorný příběh, který nemá v české spisovatelské historii obdoby. Myslím si, že překonat jej je - a bude - složité. Velice se mi líbil svérázný sluha Saturnin, který uměl pozměnit nudný život v dobrodružství samo. Pod celým příběhem se tyčí charakteristické postavy té doby, jež jsou postaveny před sluhovy nápady, a my se bavíme tím, jak si s nimi naši hrdinové snaží poradit. Často jsem se neubránila opravdovému smíchu, který vyplýval z komické situace a někdy i ze samotného komentování vypravěče. Nejedná se o žádný spletitý děj, vše je pevně nalinkováno a do hlavního děje se nedá zamotat. Tuto knížku bych doporučila lidem, kteří se touží zasmát celý tělem a kteří touží po odpočinku při dobré četbě.

KONTEXT:

Humoristický žánr, satiry:
Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Miroslav Švandrlík - Černí baroni

CITÁT Z KNIHY:

Dědeček pravil, že to bylo docela prozíravé, ale že mu není jasno, kdo vypjal hlavní kontakt, když zvonek začal zvonit, kdo vyrazil to okno a proč já jsem se pral se Saturninem. Dříve, než jsem mohl odpovědět, ozval se Saturnin a pravil, že to byl on...
Slečna Barbora se na mne se zájmem dívala a pak prohlásila, že mám vlasy plné omítky. Tím byla obrácena pozornost k zarputilému čarostřelci a nakonec se vysvětlilo, že Milouš vůbec neměl v úmyslu střílet, a zvláště ne, jak říkal dědeček, na zeď. Po prvé vystřelil, když mu uklouzla noha a on padal ze schodů. Při tom se puška vzpříčila v zábradlí schodiště a když se jí namáhal vytáhnout, vyšla druhá rána, ačkoliv se prý vůbec nedotkl kohoutku.