V románu Saturnin sleduje Jirotka poměrně jednolitou dějovou linii, jež začíná v okamžiku, kdy si vypravěč pořídí sluhu Saturnina. Díky jeho nevypočitatelné povaze a sklonu k nepředvídatelným rozhodnutím se z pohodlného staromládeneckého bytu stěhují na hausbót na Vltavě. Následně se děj přesouvá do vily vypravěčova dědečka, kde se postupně sejdou všichni účastníci vyprávění, ať je dědeček pozval nebo se přizvali sami. Z pohledu vypravěče se jedná o jeho 3 týdny dovolené, které popisuje se všemi podrobnostmi, jež ho zaujaly...
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Šulc-Švarc v Praze roku 2014 (24. vydání). Ilustroval Adolf Born. Počet stran: 191. ISBN: 978-80-7244-370-3.
STRUČNĚ O AUTOROVI:
Zdeněk Jirotka se narodil roku 1911 a zemřel v úctyhodných 92 letech v roce 2003. Ve svém nejslavnějším díle,
Saturninovi, se velmi inspiroval anglickým humorem, kterým se snažil rozveselit populaci po 2. světové válce. Mezi jeho další díla patří například
Muž se psem nebo
Profesor biologie na žebříku, avšak žádné další dílo se nemůže
Saturninovi vyrovnat.
OBSAH:
Kniha
Saturnin patří mezi jedno z nejznámějších děl české humoristické
literatury. Příběh podle
Zdeňka Jirotky se odehrává v Praze a jejím okolí někdy kolem druhé světové války.
Mladý muž, jehož jméno se po celou dobu v knize nedozvíme, si najímá sluhu.
Saturnin však není obyčejný sluha. Jeho chování je přinejmenším výstřední a díky němu se jeho pán dostává do spousty velmi zvláštních neobvyklých situací.
Ještě toho dne, co Saturnin přijde, oznámí zničehonic svému pánovi, že se stěhují na hausbót, tedy obytnou loď, a že jeho původní byt prodal. Také o něm začne šířit, že je skvělý lovec a že se zabývá lovem tygrů, což mu přinese pár těžkých okamžiků. Na loď však nečekaně přijíždí velmi protivná teta Kateřina s rozmazleným Miloušem, kteří naštěstí díky Saturninovi rychle znovu odjedou. Později je celé širší rodina pozvána na chatu k dědečkovi, kam přijede také teta Kateřina, Barbora, žena, do níž je
vypravěč zamilovaný a doktor Vlach. Všichni mají velký zálusk na dědečkovo ohromné dědictví.
Nějaký čas po příjezdu začne silná bouře, která strhne dřevěný most, jedinou cestu do blízkého městečka. Také přestane fungovat elektřina, což je ale dílo sluhy Saturnina. Ukáže se, že Milouš má zájem o slečnu Barboru, takže o ní začne tajně 'soutěžit' s
vypravěčem, jemuž však pomáhá chytrý Saturnin. Když začínají v chatě docházet zásoby, všichni se dohodnou, že vyrazí na cestu přes kopec ke srubu doktora Vlacha. Na cestě jsou však nuceni přespat v noci pod širákem. Toho večera také
vypravěč poprvé políbí slečnu Barboru. Když se vrátí zpět k chatě, zjistí, že je již postavený nový most a celá výprava byla zbytečná. Dědeček se nakonec rozhodne, že veškerý svůj majetek věnuje na dobročinné účely, Saturnin zůstane na chatě s ním a všichni ostatní se postupně vracejí zpátky do svého normálního života.
HLAVNÍ POSTAVY:
Nejzajímavější a zcela ústřední postavou je Saturnin, kolem něhož se vše točí. Jeho chování je galantní a uhlazené, ale přesto - nebo možná i proto - si dokáže vždy se situací poradit a vyjít z ní nad očekávání dobře. Netouží po světle reflektorů a většina ostatních ani většinou neví, jak moc se zasloužil o výsledek. Saturnin pouze tahá za provázky a manipuluje v zákulisí. A v tom právě spočívá jeho umění. Velmi se mi líbí jeho schopnost plánovat různé situace a vidět až za roh. Veškeré své chování má promyšlené a nic nedělá náhodně. Za celou knihu jsem neobjevil žádné Saturninovy negativní vlastnosti. Saturnin je zcela jistě velmi inteligentní a v některých ohledech se velmi podobá dědečkovi. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč s ním na konci knihy zůstal.
Zato
vypravěč je postava zcela odlišná. Stejně jako Saturnin i on je zásadní postavou celého románu.
Vypravěč není příliš statečný a pravděpodobně ani příliš šikovný, ale je velmi slušný a dobře vychovaný.
O KNIZE:
Celý příběh provází velké množství vtipných scén a situací, do kterých vždy Saturnin svého pána přivedl. Avšak hlavní smysl Saturninova chování není způsobovat ostatním trapné a nepříjemné situace. Spíše se snaží uvést věci na pravou míru a nenásilně a obratně pomůže svému pánovi získat ženu, do níž se zamiloval. Velmi mi imponuje fakt, že Saturnin nedělá nic pro své vlastní dobro. Sám se baví situacemi, jež vytváří, ale zábava není důvodem jeho chování.
Celá kniha je psána zejména pro pobavení, ale je možné zde najít i prvky, které podporující dobré chování.
VLASTNÍ NÁZOR:
Saturnina jsem poprvé četl, když mi bylo dvanáct let a od té doby na něj nedám dopustit. Jedná se o milé, nenásilné dílo, které každého zcela jistě nenásilnou formou pobaví. Dle knížky byl natočen také stejnojmenný film (1994, režie Jiří Věrčák).
