Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• narodil se 7. ledna 1911 v Ostravě
• autor humoristických románů a povídek
• po absolvování střední školy v roce 1933 sloužil jako důstojník Čs. Armády, za války byl úředníkem ministerstva veřejných prací a od roku 1942 spisovatelem z povolání
• po válce pracoval jako redaktor - Svobodné noviny, Dikobraz, Čs. Rozhlas)
• od roku 1940 spolupracoval s Lidovými novinami, oba jeho romány poprvé vyšly v Knihovně Lidových novin

Dílo

Romány:
Saturnin (1942) - domácí humoristická tradice, suchý anglický humor, parodie literárních žánrů
Muž se psem (1944) - parodie detektivek a novinových seriálů o stíhání zločinců

DĚJ:

Život vypravěče knihy se náhle změní, když jeho inzerát v novinách objeví Saturnin a přijde požádat o místo. Autorovi se líbí jeho vzhled i vystupování. V Čechách je však neobvyklé, aby měl mladý muž sluhu. Saturninovo jméno se mu zdá povědomé, uvědomí si, že ho zná z jednoho výstřižku z novin.
Doktor Vlach podle své teorie dělí lidi do dvou skupin podle koblih: když se na koblihy díváte tupě a bezmyšlenkovitě, pak patříte mezi lidi bez fantazie, bez touhy po dynamice a bez smyslu pro humor; naopak druhá skupina je charakteristická tím, že se baví představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna začal ostatní návštěvníky kavárny bombardovat. Vypravěč přijde na to, že existuje i třetí skupina, do které patří Saturnin, a to že si už člověk nepředstavuje, jak lidi bombarduje, ale že to dokonce uskuteční. Saturninovi chybělo vysvědčení z posledního místa. Bylo to proto, že své bývalé zaměstnavatelce zničil nábytek a poté ji hodil do vodotrysku, pak se uklonil a řekl, že je prostřeno.
Přijetím Saturnina do svých služeb se autorovi změní život. Dříve žil klidný život ve svém bytě. Jednou za ním Saturnin přišel a oznámil mu, že se přestěhovali. Místem kam se přestěhovali byla obytná loď upevněná na břehu Vltavy. Saturnin začal přátelům vypravěče líčit různé příhody a tím vyzdvihoval svého pána. Například jak zabil žraloka stativem fotoaparátu.
Autorovi se líbí slečna Barbora Terebová, výborná tenistka. Jednou s ní hraje tenis, ale všechny tři sety prohraje. Proto mu Saturnin na jejich lodi postavil tréninkovou zeď.
Jednoho večera, když vstoupil autor na palubu svého domova, objevil tam svou tetu Kateřinu a osmnáctiletého bratrance Milouše. Teta Kateřina měla velkou oblibu v příslovích a pořekadlech, nosila výstřední klobouky a moc se malovala. Milouš nebyl moc chytrý. Strýc František zemřel ve 48 letech. Byl to objevitel již objevených chemických pravidel, o nichž nevěděl. Teta svou návštěvu odůvodnila tím, že je prý Milouš nemocen a potřebuje zdravý vzduch na zotavenou. Saturnin zahlédne Milouše na palubě kouřit, proto mu cigaretu vytrhne a hodí do Vltavy, to Milouše dopálí. Teta chce koupit plachtu na stěžeň, aby měla co zašívat, jenže loď žádný stěžeň nemá, proto se dostane se Saturninem do křížku.
Saturnin nabude dojmu, že teta ani Milouš nejsou vítáni. Bravurně zařídí, že odejdou, a to tak, že jim koupí škrabošky, protože není příjemné, když vám v noci přeběhne hlodavec přes obličej.
Poté se odebere k dědečkovi, elektrárenskému mistrovi, na třítýdenní dovolenou. Po týdnu má přijet slečna Barbora. Neočekávaně dorazí teta Kateřina i s Miloušem, který si nechal narůst knír. Dorazí také doktor Vlach. Teta Kateřina se až příliš stará o dědečka s vidinou velkého dědictví. Další den si dědeček vyjede se Saturninem autem na výlet. Saturnin se vrací na kole a dědeček ve fiakru. Následující den dostává dědeček od Saturnina hlášení, že trafika je už opět na svém místě, opravář že potřebuje fotku auta, aby věděl, jak dříve vypadalo, a že se mají podívat, jestli nenajdou jedny dvířka - ta jsou nejspíše v trafice. Dále Saturnin naučil dědečka bojové umění džiu-džitsu, kterým pak dědeček zraní našeho vypravěče. Se zraněným kotníkem jede se Saturninem do nemocnice, kde dlouho čekají na lékaře, nakonec se dočkají, ale nikdo není ochoten je odvézt zpět domů. Nakonec přijede Barbora a zaveze je zpět. Milouš dá najevo svůj zálusk na slečnu Barboru. Téhož večera chytnou Miloušovi nešťastnou náhodou vousy, Saturnin přes něj přehodí houni a srazí jej k zemi a houni pevně tiskne. Zavedou večerní vyprávění příběhů.
Povodeň strhla most a kuchařka se služebnou zůstaly na druhé straně, proto se vaření ujala Barbora. Saturnin Milouše zamkne v pokoji a sám se vytratí. Později se opět objeví a odemkne mu. Teta Kateřina i Milouš jsou vyhladovělí, a tak sní hodnou část z jejich zásob, což dědečka naštve. Další den dochází k výpadku proudu. Náš vypravěč se večer rozhodl, že se podívá, zda by to nešlo spravit. Udělal ale menší hluk a po schodech dolů začal stoupat Milouš s puškou v ruce v domnění, že je tam lupič. Milouš začne střílet a v tu chvíli strhne Saturnin svého pána a praktikuje na něm džiu-džitsu. Potom svého pána pozná a vše se vysvětlí.
Slečna Barbora se začala s naším pomláceným mladíkem více sbližovat.
Dalšího dne nalíčil Saturnin na Milouše past. Jakmile Milouš usedl na své lehátko, tak se zavřelo a milého Milouše pohřbilo ve svých troskách. Začaly docházet zásoby, a protože opraváři dosud nepřijeli opravit most, začali všichni přemýšlet, co bude dál. Rozhodli se, že půjdou pěšky do města. Saturnin je tou myšlenkou nadšen. Před odchodem Barbora zjistí, že zmizela část zásob, vysvětlilo se, že je na tetin rozkaz vzal Saturnin. Milouš prohlásil, že činu své matky lituje. Následující den, ve čtvrtek 26. srpna, v 6 hodin 12 minut vyrazili na cestu. Saturnin sehnal tlustý sešit, do kterého bude zapisovat události z túry. Téhož dne dojdou do srubu doktora Vlacha. Následující den jde Saturnin provést ranní hygienu, pak také jeho pán. Jenže skončil v tůňce s mohutným šplouchnutím. Proto není moc bezpečné se po zvlhlé zemi řítit vysokou rychlostí! Doktor Vlach rozdělil potraviny a vydali se na další část své cesty. Dědeček měl také nehodu, když při svém řečnickém projevu spadl z balvanu. Další noc strávili v přírodě. Milouš viděl polibek, který dal Saturninův pán Barboře, a plakal. Byl opravdu do Barbory zamilován. Dalšího dne dorazili na druhý břeh řeky. Oba břehy však již byly spojeny novým mostem, i tento smutný fakt napíše Saturnin do společné kroniky.
Další dny byl dědeček upoután na lůžko, Saturnin trávil čas v knihovně a všeobecně bylo v domě ticho. Teta Kateřina našla na dveřích do dědečkova pokoje cedulku: Nevstupovat, vstupuje samo! Když se to ostatní dověděli, běželi se podívat na dědečka, zda se mu nepřitížilo. Zdálo se, že se dědeček pomátl na rozumu. Po dvou dnech přišel doktor Vlach s tím, že chce dědeček sepsat svou poslední vůli. Teta Kateřina zajásala. V závěti stálo, že vše je odkázáno dobročinným spolkům. Doktor Vlach konstatoval, že nikdy neviděl nikoho, kdo by zezelenal tak jako teta Kateřina.
Od Barbory se dovídáme, že dědeček svou pomatenost pouze předstíral a bavil se tak na účet svých příbuzných.
Dovolená končí, a tak se autor s Barborou vrací domů s vyhlídkou na další společně prožité chvíle.
Náš vypravěč obdrží od dědečka dopis, kde ho žádá, aby mu přenechal Saturnina jako jeho sluhu. Dostane i dopis od Saturnina, kde ho Saturnin prosí, ať ho nechá u dědečka. Se Saturninem se dědeček spřátelil a společně vyhlásili svatou válku romanopiscům. Tak Saturnin opět změnil svého pána. A teta Kateřina se bohatě provdala.