Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Přítel Ofélie se ji snaží přemluvit, aby s ním jela v létě na vodu. Přemlouvá ji zpíváním vodáckých písniček, vyprávěním vodáckých příhod a zasvěcováním do vodáckého života.
Od základních pojmů se přeneseme na začátek jedné vodácké výpravy. Parta lidí se vydala sjíždět řeku Sázavu a Lužnici. Cestou se k nim připojili další. Nejprve se však Bongovi ztratila loď na nádraží, a tak musel jet s Kenym o trochu déle. Partu brzy dojeli.
Když už byli všichni a pluli po řece, najednou spatřili opuštěnou červenou žebrovku. Nikdo kolem nebyl, a tak ji dopravili ke břehu. Za chvilku se však opět objevila na řece. Jeden z nich dokonce vymyslel, že jde o prokletou loď. Nakonec se o ni přihlásil jeden mladý párek lidí.
I v jejich partě byl poměr chlapců k dívkám stejný, ale byli to většinou jen kamarádi. Ivan si ale jeden den přivedl Marušku, která za ním přijela z Moravy. Najednou se úplně změnil. Okřikoval každého, kdo pronesl sprosté slovo a byl tolik poslušný, až ho parta nepoznávala. Až když mu Maruška řekla, že s ním nic není, žádná legrace a vyndala láhev tvrdého alkoholu, dostal se Ivan zas do své kůže.
Cestou potkali i zavalitého Richarda s útlounkou Ninou, kteří vedli válku s takzvanými řízky. K partě se připojila i loď s názvem Betyna, na jejíž palubě plula dáma Betyna se psem Betynou a muž s přezdívkou Šaman. Všichni neměli rádi, když u šlajsny byli diváci a radili, jak ten jez mají sjet. Brali vodáky jako atrakci. Svou vodáckou výpravu skončili tím, že sjeli Stvořidla, což bylo velmi nebezpečné, ale vodák se ničeho nebojí.
Nakonec se tedy Ofélie obeznámena všemi úskalími vodáckého sportu rozhoduje vyrazit v létě s partou na vodu. Nicméně o této plavbě se nedozvídáme zhola nic, když kniha končí slovy: "Ráno vyplujeme, Ofélie."

Čtenářský deník	-	Cejch
	-	Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
	-	Strašidla a krásné panny
	-	Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili