Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 2010 (4. vydání). Ilustrovala Markéta Vydrová. Počet stran: 234. ISBN: 978-80-7376-185-1.

O KNIZE:

Humorné parafráze na staré české pověsti patří ke zlatému fondu prozaického díla Zdeňka Šmída. Tento soubor poprvé vyšel roku 1983 v Západočeském nakladatelství, nese typické literární znaky svého autora - smysl pro jemný humor, laskavou ironii i nadsázku. Jedná se o pověsti, u nichž autor odstranil z folklorního vyprávění nános úctyhodnosti a oživil je formou moderního humoru. Pověstí je zde celkem 45 a jsou o Karlovarsku, místu, kde nějaký čas autor této knihy žil.

DĚJ TŘÍ VYBRANÝCH POVÍDEK/POVĚSTÍ:

O zkamenělé svatbě

Jednoho dne se jedněm rodičům z venkova narodil chlapec. Ten chlapec byl velice zvláštní, až moc zvídavý a chytrý. Když tu jej jednou objevil majitel panství, všiml si jeho nadání, vzal si hocha k sobě a nechal jej zapsati na studia. Když onen chlapec, Hans, dosáhl věku šestnácti let, ze studií se vrátil, neboť nikdo pozemský by jej již žádným novým znalostem naučiti nemohl. Tak Hans chodíval pást ovce, kde jen dumal o dalším vzdělávání. Jednou ho na pastvině přistihla překrásná víla, která se hned do zázračně krásného chlapce zamilovala. Víla chlapce lákala, aby ji navštívil v jejím obydlí, jež se nacházelo v řece Ohři. Chlapec neváhal, do řeky skočil a domů se již nevrátil.

Hans se pod vodou vzdělával, neboť díky víle poznal nejuznávanější kapacity podsvětí v nejrůznějších oborech. Ale protože tam nepoznal lásku, vrátil se zpět na zem, musel však víle předem slíbit, že se nikdy neožení. Hans pak ve vsi léčil lid i zvířata, předpovídal počasí, vymýšlel umělá hnojiva. Záhy se stal váženým i bohatým a najednou po něm toužila téměř všechna děvčata z širého okolí. On si s nimi užíval. Pak jedna dívka za ním přišla s tím, že s ním čeká dítko a že si ji Hans musí vzít. Tak Hans se v noci vydal k Ohři a zvolal k ní, že ženiti se bude, víla se však neobjevila, tak Hans zase odešel domů.

Vystrojila se veliká svatba. Tato svatba se konala na louce při břehu řeky Ohře. Po Hansovu proslovu o lásce a vášni směrem od řeky přicházela přenádherná dívka zahalená do zlatých vlasů, která posléze zvedla olšový proutek. Mávnutím dívčina proutku strnula celá svatba, všichni svatebčané změnili se v žulu a narostli do nesmírné výše nad věčným tokem Ohře. A dodnes takto hledí do zeleného světa.

Charakteristika postav:

V této pověsti byl hlavním literárním hrdinou Hans, který byl pohledným, velice chytrým a zvídavým mladíkem. Dále zde vystupovala víla, též velmi krásná a chytrá osoba. Jen trochu pomstychtivá. A Hansovi rodiče, kteří byli nechápaví a nevzdělaní, stejně jako ostatní lid z jejich vsi.

O zakletém purkrabím

V Lokti žil purkrabí Vohsburský, který byl známým surovcem. Své poddané proháněl od rána do večera, vysmíval se jim a nešetřil je. Nevinní poddaní kvůli jeho složitým úkolům i o životy přicházeli. Jednou za ním přišel muž, posilněný alkoholickým nápojem, a byl na něj sice trochu drzý, ale mluvil jen samou pravdu. Purkrabí se jen zachechtal a dal onoho muže, Gunthera, okamžitě vsaditi do hladomorny. To zranilo Guntherovu matku, kterou její nejstarší syn živil.

Hned jak se tedy tuto zprávu dozvěděla Magdaléna, Guntherova matka, okamžitě se rozhodla vydati se na zámek za purkrabím. Tam tohoto muže prosila, aby jejího nejstaršího syna ze žaláře propustil. Purkrabí místo toho, aby ženě vyhověl, zvýšil jí na dvojnásobek daně. Magdaléna se s purkrabím dohadovala, ten na ni byl hrubý. A v tu se velmi ošklivá Magdaléna, vypadající tak trochu jako čarodějnice, velice naštvala a pronesla větu, kterou si snad dodnes každý pamatuje: "Za to, že máš srdce z kamene, ať se hned teď sám v kámen proměníš!" A přesně to se také stalo.

Najednou celým městem cosi zarachotilo. V zemi se objevila jáma a v té díře ležel rozžhavený kámen, větší než koňská hlava. Purkrabí nikde nebyl. Lid jásal a uspořádal pod hradem veselici. Neboť purkrabí zrovna držel v ruce zvoneček, roztavil se také do kamene a kámen proto cinkal, také byl velice těžký. Poddaní tento kámen vystavili na nádvoří.

Charakteristika postav:

Purkrabí Vohsburský byl velice zlým, nemilovaným, škodolibým člověkem, neměl téměř nikoho rád a zase nikdo neměl rád jeho pro jeho zlou povahu. Magdaléna byla velice ošklivě vypadající žena, spravedlivá a se srdcem na správném místě.

O trpasličích synech

Daleko na severu se rozkládala říše trpaslíků, jejíž lid se živil udržováním podzemních ohňů. Jednoho dne poddaní odpálili novou sopku hned pod trůnem trpasličího krále, ten vyletěl do vzduchu a rázem uviděl pro něho tak smutný svět. Hned jakmile dopadl zpět na zem, nechal si zavolati své čtyři syny a nařídil jim, aby tyto smutné země zkrášlili.

Nejprve vyplul jeho první syn, Robert, dorazil do močálovitých a mariánskolázeňských lesů, a tam se dal do práce. Vyhloubil údolí, zasadil do něj kotel, vyhrabal pod kotlem díru, kotel zazdil, do díry připevnil palivo a zapálil. Pak tam ale přidal ještě i síru. Propálil tak kotel a voda z něj unikla do podzemí tak rychle, že se ani nestačila ohřáti. Proto jsou mariánskolázeňské prameny dodnes studené a čpí po síře.

Poté vyplul do světa králův druhý syn, Hubert. Ten s trpasličí armádou dorazil na Komorní hůrku u Františkových Lázní. Rozkládal oheň a usnul. Najednou se ozval obrovský výbuch. Převrácený kotel se rozletěl na kousky, proto léčivá voda nevytéká na Komorní hůrce, ale až ve městě. Na Komorní hůrce je jen díra do země a spálené kamení. Za toto Byl Hubert na sto let uvězněn v zelených lučinách.

Jako další vyplul syn, neschopný trpaslík Dagabert. Dorazil na pohraniční horu Dyleň a zapustil tam kotel. Oheň jen doutnal a voda se vypařila. Nadšení domorodci jej zvolili starostou. Hora Dyleň je dodnes suchá, načisto bez vody, a jen nejstarší kameny jsou dodnes očouzené.

Jako poslední vyrazil nejmladší syn, Adalbert, jenž byl jediným schopným šlechticem své generace. S sebou měl největší kotel v historii. Kotel donesli až do Karlových Varů, tam kotel upevnili v zemi a dali se do práce. Voda v kotli začala vřít a vře dodnes, protože tento trpaslík odvedl svou práci dobře.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha byla moc hezká. Bylo velice zajímavé přečíst si pověsti, které pojednávají právě o karlovarském kraji, o kraji, kde v současné době bydlím. Některé pověsti vedly k zamyšlení, některé zase byly napsány proto, aby se u nich čtenář zasmál. Tato kniha se dobře a snadno četla a líbila se mi. Určitě se k této knize někdy v budoucnu zase vrátím.