Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• spoluautorství Ladislav Smoljak

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Paseka roku 2000. Počet stran: 74. ISBN: 80-7185-315-1.

O KNIZE:

Námět: polární výprava
Motiv: přátelství, cestování
Postavy: náčelník Karel Němec, pomocný učitel Václav Poustka, lékárník Vojtěch Šofr, Varel Frištenský, americký Čech
Prostředí: severní pól; 5. dubna 1909; historické souvislosti
Jazykový plán: napsáno českými spisovateli; psáno jako divadelní hra; hra má ráz komedie
Postupy: postup chronologický; vztah dějových linií je rámcový; napětí graduje

OBSAH:

Cimrmanovo severské drama je uvedeno seminářem zahrnujícím tato témata:

1) Nově objevená báseň

"Školní brašnička"

Má školní brašničko, s penálem dřevěným,
s tebou jsem chodíval, zeleným osením.

V tobě sem nosíval, většinou jedničky,
k radosti tatíčka, k radosti matičky.

Učitel Voříšek, dávno již pod drnem,
choulí se v hrobečku, v kabátku chatrném.

Má školní brašničko, s penálem dřevěným,
jak se ti, Voříšku, jak se ti odměním?

Vše, cos mě naučil, předám teď národu,
semínka z brašničky, vydají úrodu.

Brukner přednáší báseň a je neustále přerušován Svěrákem. Buď přicházejí opozdilci do hlediště anebo kvůli hluku za oponou. Brukner pořád začíná od začátku a je kvůli tomu silně rozladěný. Nakonec se mu povede báseň "dopřednést".

2) Zkouška nové technické síly
Celá scénka spočívá ve zkoušce nové technické síly v divadle pana Měcháčka. Scénka je odůvodněna trémou předchozích uchazečů a poté zkažených představení. Proto se rozhodli, že budou technické síly zkoušet, aby se nestalo opět nějaké nedopatření o představení. Pana Měcháčka se ptají, kde předtím pracoval a proč chce vůbec pracovat v divadle. Nakonec se dostanou ke zkoušce. Oponu se nakonec stejně nepovede otevřít kvůli poruše. Poté nastoupí pan Kotek (zkušený technik divadla). Ten spravuje oponu a Svěrák se ho vyptává, kde dříve pracoval a proč zaměstnání opustil. Oponu se nakonec povede za určitých těžkostí zvednout. Mezitím se ale herci, i když zbytečně, přestěhují před oponu.

3) Objev arktického sněžného člověka
V této scéně mluví Ing. Hraběta. Vypráví o Cimrmanově cestě na severní pól. Přesněji řečeno o dochovaných záznamech. Najdeme zde zmínku o primitivním eskymáckém kmenu, kde vládnou ženy. Hlavním tématem této scénky ovšem je objevení sněžného člověka. Cimrman ho porovnává se sněžným mužem objeveným v Himalájích. Podle něj jsou velmi rozdílní. Rozdíl je ve výšce, pokrývce hlavy a jedné výrazné lysině na boku. Dále je Cimrmanem zjištěno, že sněžný člověk je "samosnubný", tzn. že nepotřebuje partnera k rozmnožování. Dále se u něj projevuje rozdvojení osobnosti. Díky tomuto jevu jej Cimrman pojmenoval "játy". Tento výraz později Angličané zkomolili na "yeti". Po výstupu Hraběty uvádí Svěrák další scénku.

4) Cimrmanova záhadná hra Přetržené dítě
Tato hra je kvůli svému názvu téměř nehratelná. Tento text nebyl psán Cimrmanovou rukou. Psal jej kolega Brukner. Hra je popisována jako neveselá, nehratelná, morbidní či abstraktní. Hra je plná zkomolenin a neurčitých výrazů. Za to ovšem nemůže Cimrman, ale kolega Brukner. Cimrman totiž diktoval hru sousedu Padevětovi, jenž vše zapisoval automaticky. Jelikož se Cimrman právě vrátil z výpravy ze severního pólu a byl upoután na lůžko a i mimo jiné měl velikou rýmu, zněla jeho slova úplně jinak. U nastydlého člověka proto vyzní máma jako bába. V této scéně je vše vysvětleno. Takže vyjde najevo, že hra se nejmenuje Přetržené dítě, ale Přetržené nitě. Dále je objasněno, že ve hře se nejedná o žádnou hrubost, ale pouze o starostlivost rodičů. Po skončení výstupu profesora Vondrušky uvádí Svěrák další scénku.

5) Živé obrazy Járy Cimrmana
V této scéně má hlavní slovo dr. Bořivoj Penc. Ten seznamuje přítomné v sále s živými obrazy Járy Cimrmana. Ty se rozdělují na komorní a masové. Obrazy se komponovaly za dlouhých zimních večerů, když ještě nebyla televize. Bylo jich nepřeberné množství. Vyjmenuji pouze některé: Jan Žižka těsně před tím, než mu vystřelili levé oko, vynálezci ruchadla bratranci Veverkovi, Karel Havlíček Borovský hledí smrti vstříc a na něj navazující doktor Conrad Roentgen při práci.

6) Masová scéna - škodu nezjistí, kdo se pojistí
Chystá se rekonstrukce masového obrazu. Svěrák sestavuje živý obraz za pomoci herců i obecenstva. Celá scénka se týká pojišťovny a pojištění. Jednotliví lidé dostávají své role a svá místa. Každý člověk má mít svůj výraz kvůli určité události, co se mu měla stát. Souhrnně řečeno: uprostřed obrazu stojí pojišťovací agent, nalevo na pódiu stojí muž a žena (spokojení a pojištění), napravo stojí 3 muži a tři ještě sedí na lavičce (nepojištění, naštvaní, spokojení anebo i smutní). Doprostřed živého obrazu se nakonec postaví na stoličku doktor Pence. Dr. Penc si stoupne na stoličku v plavkách a v šerpě. K tomuto řešení je nutno sáhnout, když se nenajde žádná dívka, která by se dobrovolně svlékla. A tímto končí, po krátkém působení na diváky, živý obraz.

DOBYTÍ SEVERNÍHO PÓLU
Čechem Karlem Němcem
5. dubna 1909
/severské drama/

Hra začíná výstupem z vlaku. Všichni shromažďují věci na výpravu. Po shromáždění všech členů výpravy a shromáždění zavazadel, saní a lyží se výprava rozloučí s vlakem. Při kontrole zavazadel vyjde najevo, že lékárník zapomněl ve vlaku míč. Všichni jsou zděšeni. Míč jim měl pomoci překonat trudomyslnost, na kterou prý zemřelo 17 polárních výprav. Vše zachrání učitel, který se pochlubí kamarádům, že ve vlaku vymyslel písničku a připravil si komický převlek. Poté si všichni nandají lyže a vyrazí směr sever.

Poté co výprava vyrazí směrem k severu, zatáhne se opona a učitel vyjde před oponu. V proslovu k lidem vysvětlí, že protože je učitel, tak mu připadl úkol vést deník. Poté z něj začne předčítat. Vysvětluje se v něm, proč vyrazili všichni na severní pól. Dále následují názvy kapitol pro urychlení.

Kapitola 5. - Slavnostní překročení 70. rovnoběžky
Kapitola 6. - Frištenskému omrzly obě nohy
Kapitola 7. - Vrátíme se?
Kapitola 8. - Simulant dostal na pamětnou
Kapitola 9. - Ztratili jsme kompas
Kapitola 10. - Vlci
Kapitola 11. - Bloudíme v mlze
Kapitola 12. - Prohlídka petrohradské Ermitáže
Kapitola 13. - Další překročení 70. rovnoběžky
Kapitola 14. - Frištenský simuluje zánět slepého střeva
Kapitola 15. - Zdařilá operace
Kapitola 16. - Frištenský simuluje pooperační slabost
Kapitola 17. - Táhni a srůstej
Kapitola 18. - Konečně moře

Polární výprava právě driftuje. To znamená, že se pohybují k severu. Frištenský tomu ovšem nechce věřit a jelikož je driftování zdlouhavé, tak na členy výpravy přichází trudomyslnost. Učitel se proto rozhodne zazpívat píseň, jíž vymyslel ve vlaku. Píseň ovšem nikoho nepovzbudí. Jelikož mají všichni chmurné myšlenky a mizerné představy, rozhodnou se vyrazit domů. Učitel chce ostatní povzbudit, a proto si vezme komický převlek. Ten představuje tučňáka. Všichni si ale učitele spletou a Frištenský ve snaze zajistit přátelům jídlo učitele střelí do ruky. Lékárník učitele ošetří a všichni se chystají odejít. Náhle se ale objeví polární záře a trudomyslnost je pryč. Všichni se proto rozhodnou pokračovat. Jenom Frištenskému se moc nechce.

Všichni poté pokračují dál k severu. Výprava se potýká s různými nepříjemnostmi. Například nemají žádné jídlo. Na 87°54' severní šířky je svolána porada.

Na poradě je navrženo sníst psy. Všichni až na Frištenského debatují, jak to udělat. Frištenský nic nechápe a myslí si, že se všichni zbláznili a snaží se jim vysvětlit, že psi nemají. Nakonec Frištenský poznamená, že to vypadá, jako by chtěli sníst jeho. Všichni ho ujišťují, že ne a jdou pronést proslov na rozloučení s Frištenským. Frištenský je dojatý, protože si myslí, že jej kamarádi chválí za to, jak je šikovný. Náčelník si vezme od Frištenského sekyru. Ten chce ale odejít s ostatními, protože si myslí, že náčelník chce rozštípat saně. Jelikož se na to prý nemůže koukat, vezme saně a jde s nimi za oponu a rozsekává je tam. Ostatní se poté rozhodnou, že nechají Frištenského zmrznout. Při pokusu Frištenského přemluvit, aby se sám svlékl a zmrzl, přijdou ostatní na to, že Frištenský má husu. Přesněji housera. Frištenský dostane vynadáno a má za úkol rozdělat oheň. Všichni se poté jdou najíst a při jídle si zlepšují náladu mluvením o kamnech a teple. Frištenský oznamuje ostatním, že je zklamán tímto "zájezdem". Při této rozmluvě objeví učitel polární výpravu profesora Mac Donalda. Profesor je zmrzlý jako rampouch. Po nějaké chvíli najdou i jeho sluhu, poručíka Berana. Náčelník se rozhodne, že profesorova výprava si zaslouží dobýt severní pól. Vezmou oba dva a svážou je Frištenskému na záda.

Na další cestě je zakázáno bavit se o teple, spále, kamnech a dalších podobných věcech.

Konečně se všichni dostanou na severní pól. Všichni si "na něj" stoupnou a zkoumají dále, že vždycky od něj chodí na jih. Frištenský z věci není tolik nadšený jako ostatní a oznamuje, že má hlad. Lékárník se přidá. Ovšem v tu chvíli se náčelník přizná, že zapomněl zásoby znásobit dvěma, a proto nemají jídlo na cestu nazpátek. Frištenský navrhne, že snědí Berana. Po chvíli úvah se všichni shodnou, že když Berana neznají a když je zmrzlý, tak ho můžou sníst. Odevzdají Frištenskému hole, aby pod Beranem měli čím zatopit. Učiteli chtějí nakonec spálit i kytaru. Při poslední písničce, kterou si mohou na ní zahrát, Beran vstane a jde se jim představit. Beran je udivený, jak se jim povedlo ho rozmrazit a ptá se jich, jak to udělali. Poté se shání po profesorovi. Diví se, proč ještě není rozmrazen a chce ho dát rozmrazit. Frištenský je zásadně proti! Dál se Beran výpravy ptá, jaký je rok. Když zjistí, že byli s profesorem zmrzlí pouze rok, je zděšený. Zakáže rozmrazit profesora a chce ho nechat na severu. To mu ovšem výprava rozmluví. Prý je na severu moc rušno. Proto vezmou profesora s sebou. Všichni se seřadí a odcházejí směr jih.

Následuje doslov o prvenství Čechů o dobytí severního pólu. Ti se ovšem k prvenství nepřihlásili. Až Frištenský vyjevil lékařskému koncilu v Kosmonosech v roce 1918, jako jediný žijící člen výpravy, pravdu o jejich prvenství. Tím si vysloužil dalších 10 let pobytu v ústavu.

Scéna se znovu ozáří. Všichni účinkující pózují v živém obraze Dobytí severního pólu. Náčelník drží nad nimi na žerdi českou vlajku.

ZÁVĚR:

Inspirace: v Čechách dosahuje Cimrmanovo životní dílo vrcholu; jako kočovný dentista prochází snad všemi kouty naší vlasti; český lid ochotně otvírá ústa a svěřuje se mu se všemi starostmi a trampotami; z toho pak Cimrman těží látku pro své nesmrtelné divadelní hry (vše smyšlené)
Souvislosti vzniku díla: hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera v Praze; úryvky ze hry byly použity ve filmu Nejistá sezóna
Názory: Jára Cimrman se stal velmi uznávaným; jeho dramata jsou takové umělecké síly, že ani nemohla být svými současníky pochopena; když se po mnoha desetiletích zaskvěla na scéně, celá řada literárních vědců začala o Cimrmanově existenci pochybovat a označila jeho dílo za liptákovský podvrh podobný podvrhu zelenohorskému a královédvorskému; hra se těší velké oblibě, i v dnešní době je občas uváděna v divadlech

Téma není závažné, poněvadž se jedná o komedii.
Konflikty jsou řešeny během představení.

CITÁT Z KNIHY:

NÁČELNÍK: Pánové! Hrozí nám smrt hladem. Přemýšlel jsem o tom celou noc a nevidím jiné východisko. Navrhuji sníst psy.
UČITEL: Psy?
LÉKÁRNÍK: Vždyť mi přece žádné psy ... Aha, už rozumím!
FRIŠTĚNSKÝ: Jaký psy?
UČITEL: Je to smutné, když člověk musí vztáhnout ruku na svého přítele, ale asi skutečně nebude jiné východisko.
LÉKÁRNÍK: A bylo by možná lepší nesníst je všechny najednou. Jíst je po částech. Víte, aby byl zbytek spřežení schopen tahu.
FRIŠTENSKÝ: Co to tady blábolíte? Vy snad máte vidiny nebo co. Kde vidíte jaký psy?
NÁČELNÍK: S tím nesouhlasím. Když utratit, tak najednou. A hned. Dřív než zhubnou.
Po další rozmluvě:
FRIŠTENSKÝ: Ne, počkejte, o spaní se teď nebudeme bavit, já spím dobře, ale teď mě něco napadlo. Je to taková hloupost. Možná se vás to dotkne, ale ono to vypadá ... můžu to říct?
NÁČELNÍK: Vypovídej se, Frištenský.
FRIŠTENSKÝ: No, víte, když vy říkáte, že jako sníte psy, a žádný psi tady nejsou, jestli tím nemyslíte - neurazíte se? Ono to totiž vypadá, jako byste chtěli sníst mě. Že jo?