Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2013 (1. vydání). Ilustroval Jaroslav Weigel. Počet stran: 92. ISBN: 978-80-253-1820-1.

OCENĚNÍ:

Český bestseller roku 2013
Cena Kosmas čtenářů v soutěži Magnesia Litera 2014 (existuje také v audioverzi)

OBSAH:

Útlá knížka formou krátkých příběhů vypráví o raném dětství Zdeňka Svěráka (v knize Edy Součka). Nejde ani o kroniku, ani o memoáry, autor sám svou metodu popsal v knize Nové povídky takto: "Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo před tím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo."

Povídky (na půl až 2 stránky) zahrnují na sebe navazující příběhy Edy Součka a některé postavy i zápletky nám připomenou film Obecná škola, jsou však zasazeny do období Protektorátu Čechy a Morava. (Objevuje se například postava spolužáka Rosenheima, s nímž z můstku nad kolejemi počůrali projíždějící německé vojsko.)

Eda, vymodlené a úzkostlivě opečovávané dítě, které vlastně nahrazuje zesnulého bratra, se s rodinou stěhuje na venkov k příbuzným. Tatínek je technikem vysokého napětí v elektrárně, služební byt byl ale přidělen novému německému správci. V Kalvařově musí rodina spolu s prarodiči, strýcem a tetou uvyknout novým podmínkám.
Eda se musí trochu zocelit - parta vesnických chlapců jej bere mezi sebe a naučí ho, jak "chodit po strništi bos". Společně budují tajnou skrýš z vyhozených věnců za hřbitovem, pro svého kamaráda na invalidním vozíku ukrývají nádrž s benzínem, odhozenou z letadla, nebo pašují cukr přes vrátnici cukrovaru, kde pracují tatínkové dětí.
Eda přemýšlí o Vlkovi, zakázaném strýci, jehož rodina zavrhla proto, že škrtil vlastní matku a požadoval rodinný majetek. Eda se se strýcem několikrát náhodou setká (Vlk mu tajně dává okurky, pro které ho poslali a které nesehnal; vidí nález benzínu, ale neudá kluky, že si ho ponechali...).

Na konci knihy jsou nalezeni tři mrtví a při ohledání se zjistí, že jedním z nich je Vlk, jenž pomáhal partyzánům. Jeho pohřeb se odehrává už v době osvobození. Rodina na pohřeb odmítá jít, Eda se ale snaží dostat co nejblíže a zpovzdálí strýci salutuje.
Zaslechl, že se o strýci povídalo, jak jej v hospodě opili a on doma matku napadl s tím, aby raději předala rodinné peníze synům, než je otec prohraje v kartách.

V době Vlkova pohřbu přijíždí Vlasovci a ruská armáda. Všichni je vítají a slaví, Součkovi však zažívají podivnou situaci: tři ruští vojáci, hosté Součkových, obdivují vysavač a jednoduše se rozhodnou si jej vzít. Rodina záležitost hlásí a ruský důstojník vyzývá maminku, aby na viníky ukázala, mají být za trest zastřeleni. Maminka ale nikoho neoznačí. Tato příhoda (také odměřenost strýce Venouše, který strávil mezi Rusy jako legionář za 1. světové války mnoho času) se staví do kontrastu s všeobecným nadšením ostatních, zejména dětí, které se směly svézt na tanku.
"Když nás osvobodili, bude svoboda?" ptá se Eda táty a ten odpovídá: "Bude. Nikdo nám už nebude poroučet a nikoho se už nemusíme bát."

Kniha končí návratem Součkových do Prahy. Eda se zocelil. Nerad odjíždí, natahuje moldánky, ale "brečení to není".

ZHODNOCENÍ:

Kniha velice milým, něžným způsobem popisuje těžkou dobu a smutné osudy. Autor využívá dětského jazyka a pohledu na svět, aby přiblížil momenty, kterým porozumí dospělí. Dojemné i úsměvné příběhy ve zkratce odhalí vše podstatné.
Knížka je doplněna jednoduchými, ale milými kresbami Jaroslava Weigela.