Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jde o historický román odehrávající se na přelomu 16. a 17. století v době před bitvou na Bílé hoře. V opozici stojí katolíci a nekatolíci (přijímají podobojí). V zemi zesiluje vliv katolické strany, která se spojila s papežem a začala pronikat do politiky, odkud se snaží vytlačit nekatolíky. Katolíci jako Zdeněk Popel z Lobkovic, jeho žena Polyxena z Lobkovic, Jaroslav Bořita s Martinic, Vilém Slavata z Chlumu nebo Adam Michna z Otradovic byli proti Majestátu.
Kniha zachycuje život básníka, vědce, rektora Pražského učení Jana Kampana od podzimu 1612 do prosince 1622. Přijímal podobojí, ale pro záchranu akademie dokázal konvertovat na katolické smýšlení. Jméno Kampanus je zde překládáno jako Zvoníček (tak mu říká jeho tchán Revír). Skutečné jméno mistra bylo Kumpán.

Studenti mají den před bakalářskou zkouškou. Někteří se bojí, například Samuel, tenký a dlouhý, bledý dobráček. Kolegové mu říkají Kordulka. Jiní to berou s nadhledem jako třeba Knobelius, statný, svalnatý, přezdívaný Haratláp. Na pozvání Mollera se vydávají na ostrov, kde se setkávají jednak s dalšími studenty, jednak s ostatními pražskými obyvateli. Debatují o novém rektorovi Kampanovi, co posílá své svěřence do kurníku v Karolinu, když vynechají školní lekci. Mnozí z chlapců ho chválí, s ním že přichází reformace.
V noci studenti rušili klid ve městě a druhý den se dostavili k bakalářské zkoušce. Mollera nechtěli k ní připustit, už minule ho vyhodili, byl líný a chudý, že nemohl zaplatit povinný plat, ale rektor Kampanus se ho zastal, a tak mohl i Moller se svými přáteli projít zkouškami. Soused, co ho v noci táhli, až mu kalhoty roztrhali, je obvinil. Mladí muži zapírali, tvrdili, že byli doma, a jelikož Nemastné Zelé neměl důkazy, s nepořízenou zase odešel.
Druhý den zkoušky pokračovaly, Mollerus si narval knihy o gramatice na stehna. Pak proklínal Kampana, když se ho zeptal na figury a tropy, nikoli na adjektiva, jak podle systému očekával. Ale prošel a mohl pokračovat.
Jednu noc museli studenti strávit v kurníku, protože si složili scandalum a dali do tisku. Při závěrečném písemném testu z rétoriky poslali otázky do knihařského krámu dole, odkud se jim pak dostaly odpovědi. Celkovou zkouškou všichni prošli, ač s rozdílným umístěním. Tam, kde pedellus (pořád říkal "víme, víme") přibil pozvání na bakalářskou promoci, byl předtím papír s nadávkami na mistry a profesory, zvláště na Kampana.
Na slavnostním jmenování nových bakalářů hovořil Kampanus na čest krále Václava, za studenty hovořil Knobelius, nechybel profesor Skála či astronom Kepler. A pak se oslavovalo s jídlem a pitím. Učení páni s Keplerem hovořili o chybách Majestátu (svoboda náboženství bez ohledu na společenské postavení, vydal Rudolf II.) a byli ochotni bojovat za selský lid.
Na začátku nového školního zimního semestru se konalo koncilium, kterého se zúčastnil rektor Kampanus, pedellus Jičínský, profesor Skála, děkan Nudožerský, pan Budovec, doktor Borbonius, mistr Troilus Svatopolský, voják Mates Thurn, písař i advokát. Kampanus hájil právo profesorů volit si svůj způsob výuky, bez zásahu státu. Stejně tak k náboženství by neměli být nuceni, neboť víra je boží dar. Koncil byl uzavřen rozhodnutím přijmout za rektora Julia hrabě Šlika (Šlechtický rektorát se neosvědčil a byl po čase zrušen.)
Kampanus rozdělili místa novým bakalářům. Mollera poslal do Pardubic. Ten se nikdy nevyrovnal s tím, že se nestal profesorem pražské univerzity. Nenáviděl Kampana a chtěl se mu pomstít.

Mistr Kampanus věnoval všechen svůj čas básním a pražskému učení, akademie byla jeho láskou, rozkoší, ale poté, co spatřil Lidunku Revírovu, uvědomil se, jak je jeho život bez hnutí, mrtvý, a bál se mrzutého, ohavného, nemocného stáří. Jen jednou miloval, dívku ale její otec provdal za někoho jiného, bakalář zdál se mu málo. A tak se Kampanus nyní oženil s Lidunkou.
Basilides nastoupil na místo zesnulého Nudožerského. Zanedlouho zemřel starý Skála. Naopak u Kampanů se slavilo. Narodil se jim synek Jan, po otci pojmenovaný. Jeho matka od porodu stonala. Za několik měsíců své nemoci podlehla. Kampanus byl velmi nešťastný a opět mu byla životem jenom akademie. Na Lidunku, kterou miloval, často vzpomínal.
Moller byl nespokojený se svým místem správce u sv. Haštala. Žena ho donutila, aby zašel za Kampanem žádat o místo profesora na pražské univerzitě. Ten ho odmítl pro jeho povahu. Pohádali se. Eva, manželka Mollera, když se dozvěděla, jak její muž pořídil, poslala spolu se svým synem kletbu na Kampana i jeho dítě.
Mollerus se vydá za nekatolíky, kteří se sešli ve vlaském krbu. Nechybí mezi nim purkrabě Adam Šternberský či cestovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, bavící dámy svými zážitky z cest.
Situace graduje II. pražskou defenestrací, kdy nespokojený lid (Budovec, stařec Kaplíř, Vchynský aj.) vyhodil z okna nejprve místodržící Martince se Slavatou a za nimi sekretáře Fabricia. Tu noc urození páni zakopávali své poklady.
Mollerovi se přestěhovali z Myší díry do pěkného bytu na Florenci, když Moller přijal místo správce školy u sv. Petra. Napsal verše o jezuitech a zanesl je ke Smiřickému.
V Karolinu vítali se Kampanus a doktor Jesenius. Stavové zřídili novou vládu - třicet direktorů. Ty prý chtějí za písaře Andreae, co utekl za Michnou, jako náhradu Mollera. Kampanus však se vyjádřil, že pokud Moller bude působit na akademii, on odejde. A tak nechali Mollera být.
Do Prahy přichází vojsko. Lidé neradi ženou se do války, chybí peníze, a tak vojáci strádají. Na trůn byl dosazen Friedrich Falcký.
Česká vojska se stahují na Bílou horu a zde se brání náporu francouzských, německých, maďarských a dalších vojsk. Proti generálu Tillymu se postavili i Kordulka s Knobeliem. Ten byl zajat. Česká armáda, rozestavěná do čtverců, je složena především z cizích žoldáků, což se jí stane osudným. Při prvním útoku se většina armády v panice rozuteče. Zůstane jen tisíc bojovníků z Moravy se svým vůdcem Jindřichem Šlikem. Oni jediní opravdu milují svou vlast, svého Boha a svobodu celého svého národa. Tyto hodnoty pro ně znamenají více než jakési špinavé peníze a více než jejich vlastní život. Ani tváří v tvář nevyhnutelné smrti neztratí odvahu a do poslední kapky krve bojují za to, co je jim v životě nejdražší. Česká armáda tak byla rozprášené během jediné hodiny.
To, co nastalo poté, nutilo Kampana k pláči. Vojáci vše ničili, okrádali lid a ubližovali mu. Kampanus byl zvolen rektorem po Jeseniovi, který byl zatčen. Velmi se bál o školu. Uklidňoval se listy podepsanými českými králi počínaje Karlem IV., ale zavření stejně přišlo. Moller se dal na stranu jezuitů. Knobelia vojáci propustili, jeho přítel Měřínský v bitvě padl.
Kampanus lhal, aby akademii zachránil před Michnou a spol. Knihy se přestaly tisknout, málo mladých toužilo po vzdělání v učení pražském. Město vypadalo jako dřív, jen Kampanus nebyl klidný, stále čekal, co zase přijde. A přišlo. Martin Fruvein, bývalý prokurátor českých stavů, skočil z vězení. Lichtenštejn dal jeho mrtvolu vyvléci na Bílou horu a tam rozřezat na čtyři díly. Hlava vězňova pak byla vztyčena na Koňském trhu. Univerzita upadala, chodby byly tiché a pusté.
21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 českých pánů. Kampanus se na to díval z věže Týnského kostela. Nevýslovně trpěl, modlil se k Bohu, aby popravám zabránil. Kampanus s pány mluvil, když byli ještě uvěznění, umírali rádi za vlast a za svou víru, byli smířeni se smrtí (Harant, Budovec, starý Kaplíř, Jesenius). Jejich hlavy potom byly pověšeny na věži, těla rozčtvrcena. Kampanus po této události téměř nevycházel z budovy školy, s nikým nemluvil.
Čtyři zbylí profesoři byli ze školy propuštěni. Jak bylo těžké dát svůj klíč do ruky Mollerovi, jenž se svými druhy se nyní měl o školu starat. Snad každý z Kampanových přátel odešel ze země (zmínka o Amosi Komenském, co si měl brát Dorotku, dceru kněze Cyrila), aby mohl zůstat ve svojí víře. Kampanus byl zmítán vlastními myšlenkami, trápil se, až se rozhodl přejít k víře katolické, aby mohl zůstat v akademii, jež měla připadnout profesorům světským.
Jenomže z akademie se stala fakulta medicíny a fakulta juristů. Filozofie a teologie se začalu učit na Klementinu. Kampanus se začal považovat za zběhlého od svého přesvědčení. Vzpomínal na Karla IV. a na profesory pražského učení, pozoroval symbol školy - kalich s krví páně. Byl přesvědčen, že zhřešil, že je ubohý. Začal pomýšlet na smrt. Ve své habitaci se otrávil jedem na krysy a putoval za svou Liduškou, za rodiči a těmi, co pro akademii něco znamenali.

Pulpit stále říká "mordydy". Moller zase "včil". Často se vyskytují věty bez sloves jako "Jičínský radost. Všecek spleten. Pryč ode dveří.", snad pro zrychlení spádu děje, pro zvýšení napětí.
V textu je obsažena spousta neznámých slov, archaismů i historismů, spojených s řádem školy i chodem tehdejšího života.

Čtenářský deník	-	Krátký jeho svět
	-	Mistr Kampanus, Mistr Kampanus (2), Mistr Kampanus (3)
	-	Nezbedný bakalář: starobylý obrázek z Rakovnicka, Nezbedný bakalář: starobylý obrázek z Rakovnicka (2)
	-	Rozina sebranec, Rozina sebranec (2), Rozina sebranec (3), Rozina sebranec (4), Rozina sebranec (5)

Čítanka	-	Kuchyně a stůl našich předků, Kuchyně a stůl našich předků (2)
	-	Mistr Kampanus, Mistr Kampanus (2), Mistr Kampanus (3)
	-	Rozina sebranec
	-	Z rodiny a domácnosti staročeské, Z rodiny a domácnosti staročeské (2)
	-	Zlatá doba měst českých, Zlatá doba měst českých (2)