Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedmnáctiletá Monika žije jen se svým tátou, protože její matka zemřela na rakovinu, když jí bylo deset. Otcovo rozhodnutí znovu se oženit bere jako zradu už proto, že si chce vzít zdravotní sestru ze svého oddělení. Monika se rozhodne přestěhovat k babičce. Zanedlouho se seznamuje s krásným klukem Danem. Tráví spolu snad všechen volný čas. Po několika měsících stará babička umírá a Monice zůstane jako dědictví dům, který jí odkázala. Nabídne Danovi společné bydlení, ten rád souhlasí.

Jednou ráno, když Monika nakoukne Danovi do koupelny, zjistí, že její miláček bere drogy. Slíbí, že s tím přestane. Monika to bere jako uzavřené, ale když zanedlouho večer přijde Dan domů úplně zfetovaný, odvede ho do nemocnice. Tam Monika zjistí, že Dan je synem doktora Vávry, jehož zná už od svého dětství. Doktor Vávra ji varuje, aby Dana opustila, protože se nikdy nevyléčí. Ta ho ale neposlechne. Věří Danovi, ale když později přijde na to, že do toho znovu spadl, jde s ním k doktorovi pro radu. Ten mu předepíše uklidňující léky a radí, aby spolu odjeli daleko z města. Odjedou tedy na chatu.

Tam je Dan ale podrážděný a nervózní. Když se Monika ráno vzbudí, zjistí, že odjel zpátky do Prahy. Rozhodne se jet za ním. Až doma zjistí, že jí Dan ukradl peníze a šperky po babičce, aby měl na dávku. Po tomto ho Monika donutí nastoupit na léčení na farmě.

Po třech měsících z farmy Dan uteče a čeká na Moniku doma. Ta je šťastná, ale nevěří, že se uzdravil. O pár týdnů později však Monika zjišťuje, že opět chybí vzácný nábytek po babičce. Ještě toho dne jí volá otec, že Dana přivezli do nemocnice a je na tom špatně. Monika za ním hned jede.

Dozví se, že ho našel nějaký pán v parku na lavičce, kde se poprvé políbili. V ruce držel lísteček s nápisem "Zapomeň". Po dvou hodinách od přijetí Dan umírá na předávkování.

VLASTNÍ NÁZOR:

Román Monika patří k mým oblíbeným, autorka píše o situacích, jež nás v životě potkávají na každém kroku. Dokáže skvěle určitou situaci popsat, že se cítíme, jako bychom ji sami prožívali.