Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žilo, bylo za devatero kopci a desatero řekami jedno malé prasátko. Bylo samo a nemělo žádné přátele. Jednoho dne se však rozhodlo, že se vydá do světa a nějaké si najde.

Šlo dlouho krajem, než narazilo na stádo znuděných krav. Po asi půlhodině marného úsilí navázat alespoň nepatrnou komunikaci se prasátko rozhodlo pokračovat v cestě. Šlo lesem, přes pole a louky, až došlo k velkému rybníku. Tam to přímo hýřilo životem. Všude něco poskakovalo a poletovalo, že z toho šla prasátku hlava kolem. Řeklo si, že tady jistě najde nějaké přátele. Dvakrát obešlo rybník a vždy skončilo u slizkého a na pohled velice nesympatického hlemýždě. Po chvíli přemáhání se jej prasátko rozhodlo oslovit: "Ahoj, já jsem prasátko. Kdo jsi ty?"

Hlemýžď, ač byl znechucen tímto dotazem, odpověděl: "Jsem hlemýžď, ale všichni mi říkají šnek."
V podobném duchu probíhajícím rozhovoru setrvali bezmála asi pět hodin. Prasátko bylo vysloveně šťastné, že nalezlo nějakého přítele. I přestože byl šnek velice pomalý v chůzi, prasátko jej vzalo s sebou.

Po roce společného putování se dostali do velkoměsta. Bylo zde plno automobilů, ruchu, domů, věcí i lidí. Když se tak jednou procházeli nočním městem, všiml si jeden velice chamtivý a nenechavý člověk, jak se ve svitu lamp na ulici něco blyští. Bylo to naše prasátko. V přírodě si toho nikdo nevšiml, ale bylo celé zlaté. Člověk vyběhl jen tak v noční košili a prasátka se zmocnil. Šnek náhle osaměl. Tento chamtivec prasátko vystavoval a pobíral za to velice vysoké a nelidské poplatky, za které si kupoval hromady jídla a pořádal obrovské hostiny. Prasátko se moc bálo a vzpomínalo na chvíle prožité se svým přítelem šnekem. Ten zatím polně střádal myšlenky a vymýšlel plán na osvobození prasátka.

Jednoho večera, kdy chamtivý člověk opět pořádal jednu ze svých hostin, se šnek vplížil do domu. Vyšplhal se na ten největší stůl, který našel a lehl si chamtivému člověku přímo do talíře. Podával se zrovna nějaký salát, tak se šnek zrovna navečeřel. Když se však člověk chystal do salátu zakousnout, zarazil se a po chvíli spustil ohromný povyk. Řval a byl nepříčetný tak, že polekal všechny své hosty, kteří se rozutekli do svých domovů a na žádné jeho hostině se již nikdy neukázali. Chamtivému člověku se od té doby vyhýbali velikým obloukem. Říkalo se, že své hosty z hostiny vyhnal. V úleku nejspíš nevěděl, co dělá.

A jak to dopadlo s prasátkem a šnekem? Oba přátelé využili zmatku v domě a utíkali, co mohli. Vrátili se zpět do přírody a byli šťastnými přáteli.

Šnek, ač maličký, neváhal pro svého přítele obětovat svůj život na talíři. Jak bychom se zachovali my?

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/bajky/o-zlatom-prasiatku.html