Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nepočítám-li název, pak můžu směle prohlásit, že tento příběh má pět set slov. Pakliže bych to vzal i s názvem, bylo by to přesně pět set pět slov, avšak nebudu puntičkář a přehlédnu to s tím, že jsem prostě o názvu neslyšel a tenhle příběh se tu objevil jen tak - zčistajasna.
Nebudu zbytečně zabíhat do detailů. To bych tu mohl být klidně do zítra. Naopak přejdu rovnou k věci, tedy spíše k příběhu samotnému. Nebudu čtenáře natahovat - jak je zřejmé, už jsem je natahoval celkem dost.
Tento příběh se odehrává kdesi daleko, mimo náš svět každodenní těžkosti, dokonce dále než v naší galaxii. Dá se říci, že přímo v cizím vesmíru. Vesmíru jako takovém, avšak zcela jiném - v naší fantazii.
V té se tento příběh skutečně stal, avšak mimo ni nikoliv. I tak je zajímavé si jej poslechnout. Kdekdo by mohl říci: "Ale pane, vždyť to jsou jen bláboly!" Já bych mu odpověděl: "Ano, jistě, máte pravdu. Ovšem co je to ten blábol? Není snad všechno jenom blábol? A proč si s tím dělat těžkou hlavu? Nevíte? No já také ne. Tak tedy hezký den."
Pak bych se vydal svojí cestou a opět zapředl ve své mysli, abych si vybavil ten příběh.
I když ho budu vyprávět znova a znova, pokaždé bude něčím jiným. Pozmění se nejdřív lehce. Pak ale nabude nového tvaru, začne bublat, přetékat a najednou už nebude takovým, jakým byl dřív. Bude to jiný příběh - a přesto stejný. Odvyprávím vám jej proto tak, jak ho znám teď. Příště už totiž může být odlišný.

Příběh začíná znenadání v malém městečku - říkejme mu město Sýr. V něm žijí malé myšky, které si nevědí rady s tím, jak naložit s přebytečnou zásobou sýra. Tu se jedna rozhodla, že ho mají sníst, další, že je lepší jej schovat na horší časy, a třetí, že by bylo moudré počkat a potom se uvidí. Žádná z myšek však neměla ponětí, že tím, jak se takto vybavují a jak hlučí, stahují se nad nimi mračna.
Město Sýr totiž nebylo jen tak ledajaké město. To město se nacházelo ve státě, kterému se říkalo Spižírna. Tu občas navštěvoval kocour a výjimečně i člověk. Ani jeden z nich neznamenal pro myšky nic dobrého. Oba dva jim totiž kradli jídlo a přitěžovali jim, jak jen to šlo. Horší byl ovšem kocour. Ten je totiž nesnášel a občas jim i pěkně zatopil.
Právě i teď sem přišel kocour, kterého přilákal nenadálý hluk. Myšky skutečně pištěly a vřískaly, jak se jedna snažila předčit návrh té druhé. Kocour ale neměl chuť poslouchat nějaké návrhy. Dostal sám chuť na sýr. Jak uviděl velkou hromadu, skočil po ní a celou ji sežral.
Vyděšené myšky se samozřejmě rozutekly na všechny strany, a tak si kocour mohl vychutnat své sousto, než opět zmizel pryč.
Tak se myšky poučily, neb již pro příště věděly, že pakliže budou otálet, může se jim to vymstít. Stejné poučení platí i pro lidi, neboť i ti s mnohým otálí a pak se s pláčem potácí.