Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Adelheid je jedna z hlavních postav Gulbranssenova románové trilogie "Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty". Děj se odehrává na velkém, bohatém statku "Medvědí důl", kam se Adelheid přivdala. Medvědí důl je mocný statek uprostřed hlubokých a nekonečných lesů.
Adelheid je vnučka biskupa a dcera zchudlého majora Barra. Měla pestré životní osudy. V útlém mládí žila s otcem na statku, kde prožila mnoho krásných a šťastných chvil, a protože byla velmi čiperné děvče naučila se jezdit na koni a dokonce i řídit vůz. Když bylo Adelheidě deset let, rodiče se rozvedli kvůli majorovým záletům. Přešla z bujarého života k babičce, ženě biskupově, na výchovu. Babička ji učila hudbě, francouzštině, němčině, řečtině a latině, ručním pracím a především ji nutila, aby četla knihy z biskupovy knihovny. Proto se stala Adelheid chladnou, usazenou, ale velmi chytrou a sečtělou dívkou. Matka ji učila nenávisti k mužům, protože utrpěla velké zklamání díky nim. Když babička i matka zemřely, bylo Adelheidě dvacet let. Celých deset let musela žít v tomto škrobeném prostředí a v prosazování starých zvyků o nadřazenosti šlechty. Adelheid úplně zapomněla na radostné mládí s otcem. Místo otevřenosti nastoupil vždy kritický pohled, hrdé a odměřené vystupování.
Po smrti babičky a matky se Adelheid vrátila k otci. Po nějaké době trochu méně usedlého života pozoruhodně rozkvetla. Otec poznal, že dcera má něco z babiččina vznešeného chování, ale také něco z jeho nenucenosti. I on si všiml Adelheidiny krásné tváře s velkýma, modrýma, vždy pozornýma očima, orámovanýma hustými dlouhými řasami. Nad nimi se vysoce klenulo výrazné, udržované obočí. Vlasy měla velmi bohaté, vlnité a plavé barvy, které nosila vždy pečlivě upravené. Nejen jimi dívka ohromovala všechny muže ve společnosti, kterou navštívila. Otec zadlužený až po uši jí našel partii, starého, ale bohatého, lékárníka, avšak ona pro svou hrdost raději žila dále v bídě, než aby si ho vzala. Když byla Adelheid se svým otcem na návštěvě na jednom panství nedaleko Bjorndalsých lazů, zajeli na zdejší statek, kde poznala svého budoucího muže, Daga, syna hospodáře. Po roční známosti se vdala za Daga Bjorndala. Adelheid okouzlovala atmosféra na statku, krásná, vždy každého vítající, útulná a vyzařující tolik v jejím životě postrádanou jistotu. Na svém muži obdivovala jeho drsnost a zároveň chlapeckou upřímnost. Daga zase přitahovala na Adelheidě její hrdost, vznešenost, statečnost, chytrost, ale také upřímnost.
Po čase se jim narodili dva synové, ale ti zemřeli. Adelheidu zasáhla velká bolest. Všimla si, že její oči vyhasínají a nad nimi klenuté obočí se často snižuje. Všimla si také toho, že na jejím jemném obličeji a kolem jejích krásně tvarovaných úst stále přibývají vrásky. Později jí otec Daga koupil koně a Adelheid se vracela do radostného mládí a částečně pozapomínala na svou bolest. Léta ubíhala a Adelheidě se narodila dvojčata.
Její odvaha a láska k jejímu manželovi je zdůrazněna v kapitole, kde se Adelheid vydává sama v noci do hlubokých lesů, jen se psem, hledat zraněného manžela.
Po smrti románových hlavních postav zůstává Adelheid sama s velkými starostmi o chod velkého statku, jen se svými již dvanáctiletými syny.
Její těžký životní osud ji naučil rvát se s každou překážkou a překonávat velké ztráty svých nejbližších.
Její životní příběh mě zaujal a oblíbila jsem si tuto postavu ze všech románových postav nejvíce. Jak pro její inteligenci, tak pro její ostatní dobré povahové vlastnosti. I ostatní postavy mají lidský a zajímavý charakter, proto se tato kniha stala mou nejoblíbenější.