Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdo jsem? Jaká jsem? Co se mi na sobě samotné líbí a co bych chtěla raději změnit?
Je velmi těžké objektivně odpovědět na tyto otázky. Člověk totiž mnohem raději soudí druhé, než aby se zaobíral tím, jaký je on sám. Ráda používám v situacích, které mi to umožní, jedno z lidových rčení: "Napřed si zameť před vlastním prahem a potom uklízej před mým." Podle tohoto moudra bychom se měli všichni řídit, ale skutečnost je bohužel jiná.

Je těžké charakterizovat vlastní osobu, protože si mnoho nedostatků a chování, kterým řešíme některé situace, do nichž se dostáváme, ani často neuvědomujeme. Na první pohled se nám to může jevit jako nejlepší možné řešení, ale to, jak to vidíme my sami, neznamená, že stejným způsobem na to nahlíží i druzí. Nejednou jsem slyšela otázku: "Reagovala bys stejně, kdyby ses ocitla znovu v té situaci?" A nejednou jsem také odpověděla: "Asi ne." A to je právě to. Člověk je tvor jedinečný a tudíž i nepředvídatelný.

Když se nad sebou občas zamýšlím, chtěla bych změnit spoustu věcí, nejen svůj zevnějšek, ale také své chování. Ovšem zase na druhou stranu si říkám, že pokud bych tak udělala, nebyla bych to pak já, ale už někdo jiný. Jako každý člověk mám své dobré i špatné stránky. A co si budeme nalhávat, člověk se mnohem raději chválí těmi dobrými a na ty špatné raději zapomíná. To už je však dáno námi lidmi a pochybuji, že se to někdy v budoucnu změní.

Kdybych měla vybrat ze čtyř slov, jež mě budou nejlépe charakterizovat, ani na chvíli bych nezaváhala. Určitě by to byla píle, ochota, nerozhodnost a do určité míry i naivita. Tyto čtyři vlastnosti, které jsem zde uvedla, se nejvíce odráží v mé povaze a chování k okolní společnosti.
Jsem člověk, jenž když může, rád okolí pomůže, poradí a vyhoví, a proto pro své přátele, rodinu a blízké dělám vždy to, co je v mých silách.
Píle a chuť něco dokázat a něčeho dosáhnout a ukázat tak nejen rodičům, ale v podstatě všem, co mě znají, že já na to mám, je mým "hnacím motorem". Člověk dokáže vše, co si usmyslí, jen si za tím musí stát a bojovat. A i když to občas nejde či mu to kazí nějaké události, musí to překousnout a pokračovat.
A jelikož jsem narozena 14. října a jsem tudíž znamením váha, patří k mým ne zrovna povznášejícím vlastnostem i to, že jsem nerozhodná. Když můžu a je mi to umožněno, ráda nechávám rozhodnutí na ostatních.

Povaha lidského jedince se skládá z kladných a záporných vlastností. Musím však říci, že ty vlastnosti, které my či naše okolí vnímáme jako negativní, nám mohou v jistých situacích přijít i ku prospěchu a totéž, ale v obráceném slova smyslu, platí i u těch kladných. A to co jsem zde napsala, jsem měla na vlastní kůži opravdu možnost zažít. Nevím, co bych o sobě měla psát více, snad to, že jsem přátelská, přehnaně pečlivá, hodně citlivá, klidná, ale když se nacházím v rodinném prostředí, tak to zrovna pravdou dvakrát není. Mám ráda své přátele a rodinu a potřebuji okolo sebe neustálou harmonii a klid, a pokud tomu tak není, trápím se a nejsem to já. Snažím se lidem vyjít vždy vstříc, a to i na úkor sebe samotné. Vím, že to není zrovna dobře, ale i přesto se tak chovám, nedokážu si totiž pomoct, už je to prostě ve mně. To, jaká jsem, bych neměla však hodnotit já, protože to by bylo dost neobjektivní, ale především ti lidé, kteří mě znají a jsou se mnou v neustálém kontaktu. A proto i já nedám na řeči a pomluvy ostatních, ale snažím se člověka blíže poznat a vytvořit si o něm svůj vlastní úsudek.

Nikdy jsem nebyla osobou, jež se do kolektivu lehce a jednoduše začlení, ba naopak. Už od dětství jsem byla spíše tou "černou ovečkou" kolektivu, avšak díky přátelům, které jsem časem objevila, jsem získala i určité sebevědomí. Ale musím říci, že do jisté míry trpím stydlivostí ještě dodnes. Jako dvacetiletá studentka Střední odborné školy oděvní mě však v poslední době dost trápí učení, jehož mám díky blížící se maturitě opravdu hodně. A to se také v poslední době odráží na mém psychickém stavu. Tak jako každý student i já se obávám toho, že maturitu neudělám, i přestože se snažím učení maximálně věnovat. Ale vím, že život není pouze o učení a práci, a proto bychom se také měli věnovat tomu, co nás baví a co máme rádi.
Věcí, které mám ráda, je opravdu dost. Od poslechu mé oblíbené hudby, tance, vaření, focení, sledování filmů, sportovních aktivit, setkávání se s mými přáteli až po vzdělávání se prostřednictvím historických památek, muzeí, divadel či kin.

Co se týče vzhledu, jsem s něčím - tak jako určitě každý - nespokojena. Ať už je to mé ne zrovna bujné poprsí, pár kilo navíc v pase či hříva, jíž se bohužel chlubit nemůžu. Najdou se na mém těle i přednosti, kterých si velice cením. Mezi tyto přednosti bych zařadila úsměv a oči. Sám starší bratr mi kdysi řekl: "Ségra, ty nemýt tak hezké oči a úsměv, tak si ani neškrtneš." A musím říci, že na tom asi něco bude, protože tento kompliment jsem slyšela z úst nejednoho muže.

Mám-li sebe samotnou zhodnotit, tak jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem. Být originálem není nic špatného, ba naopak, nechci se někomu podobat či někoho kopírovat. Chci být sama sebou a chovat se podle vlastního uvážení a ne podle toho, co se líbí či po mně chtějí ostatní. Nikoho nenutím, aby se se mnou bavil či byl můj přítel, ale také se nebráním nová přátelství navazovat. Respektuji každého člověka, ať jde o jakoukoliv věkovou skupinu či pohlaví, protože každý z nás je jiný. Má vlastní myšlení, názory a tudíž i právo být respektován. Můžeme se pokusit člověka změnit, ale povaha je pevně dána, a jestli na něj budeme klást nátlak, potlačíme tak jeho vlastní "já", a to je podle mého názoru to nejhorší.

Člověk musí být sám se sebou spokojen, pouze tehdy se stává opravdu šťastným. A proto se chovejme a jednejme zcela podle našeho vědomí a svědomí. Tuto slohovou práci bych zakončila slovy: "Jsem, jaká jsem. A pokud se to někomu nelíbí, má smůlu...!"