Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Právě si pokládám ne zrovna jednoduché otázky: Jak popsat sebe, svoji osobnost? Co se mi na sobě líbí a co bych chtěla změnit?
Na začátek bych ráda popsala svých pět nejpřednějších rysů a pět, kterými bych se nemusela chlubit.

Na pomyslné první místo kladných vlastností se řadí píle, protože díky ní se lze dostat téměř "až ke hvězdám a ještě dál", hned za ní by následovala vlastnost, kterou je možno nazvat jako cílevědomost. Na bronzové příčce se zachytila soutěživost, následovaná občasnou ochotou. Těsně pod stupni vítězů skončí bystrost, doprovázená uznáváním autorit.

Přejdeme-li k opačnému pólu vlastností, vidíme v cíli našeho závodu introvertismus, který někdy není na škodu. Další vlastnost, zvaná samotářství, může někdy přijít i vhod - vždyť se říká, že "dva kohouti se na jednom smetišti nesnesou". Trošku mi tedy vadí, když někdo na stejné společenské úrovni jako já požaduje, abych vykonala, dle mého názoru, nesmyslné řešení problému. To pak raději "vyklidím pole" a udělám si zadaný úkol sama. Na posledním cenném stupínku se usadilo nízké sebevědomí, jež činí problémy především při plnění těžších úkolů, ale na druhou stranu, pokud jej "zapomenu" využít, stává se situace klidnou a jednoduchou. Poslední dva popisované rysy bych uvedla jako ty, které jsou nejnepříjemnější a vyvolávají nejvíce potíží, tudíž mají skoro stejnou hodnotu. Jimi je nekolektivnost a nekomunikativnost. U prvního napsaného je jistá možnost odstranění a "překonání", sekundární znak však vyvolává značné potíže a problémy v situacích typu: úřady, kanceláře, ústní zkoušení, recitace, zkrátka jakékoliv vyřizování... Úskalí nekomunikativnosti tkví ve velmi složitém překonávání, pouze u ústního zkoušení a recitace se mi podařila odstranit nervozita s tím spojená, ale pokud musím cokoliv zařídit mimo známé prostředí, pociťuji ne příliš příjemné pocity po celém těle.

Přecházím ke svým zájmům a volnému času, protože i podle aktivit, kterým se jedinec věnuje, můžeme odhalit část jeho osobnosti. Mým nejmilejší koníčkem je zřejmě účinkování v národopisných souborech Rožínka a Groš. Někteří si teď asi pomyslí, zda mě taková činnost může bavit. Jako odpověď nabízím skutečnost, že se tomuto zájmu věnuji již od 1. třídy, tudíž s Horáckem téměř vyrůstám, potkávám spousty nových přátel a strávím čas skoro nejlepším možným způsobem, tj. v kolektivu, kde se mnohým novým věcem přiučím a za pár let předám dál... Od loňského roku navštěvují kroužek ZA - psaní na počítači všemi deseti prsty - v čemž, na rozdíl od ostatních, vidím možnost neustálého překonávání sebe sama při zvyšování rychlosti a zmenšování chybovosti. Dalším velkým hobby se po nástupu na gymnázium stalo samotné učení, protože v něm se dá nalézt tolik nového! Výpis zájmů ukončuje hra na klavír a kytaru, která mě sice baví, ale upřímně nenávidím všude přítomný prstoklad, jenž tak "ráda" porušuji...