Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se nad sebou zamyslím, chci změnit spoustu věcí, ovšem pokud bych to udělala, už bych to nebyla já, ale někdo jiný. Jako každý člověk mám své dobré i špatné stránky.

Mnohdy jsem urážlivá a skoro si připadám jako pyšná princezna, často mě to mrzí. Této vlastnosti bych se opravdu chtěla někdy zbavit, ale bývala jsem ještě horší. V souvislosti s urážlivostí bych zmínila svoji impulzivnost, ale ta mi docela vyhovuje.

Snad pokaždé, když někdo něco potřebuje, snažím se mu vyjít vstříc, bohužel však neznám moc lidí, kteří by na tom byli obdobně. Nesnáším pozdní příchody druhých, ale i ty mé. Jak se říká: "Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí."

Často se mi stane, že na někoho bezdůvodně začnu kvůli úplné hlouposti křičet a být naštvaná, ale většinou mi to dlouho nevydrží. Maximálně několik hodin. Chtěla bych být ve svých nervových výlevech přece jenom trochu umírněnější a ne "hrr" jako uragán. Často se sebe sama ptám, proč jsem zrovna já taková a ne jiná.

Za jednu ze slabin se čas od času může pokládat upřímnost (pokud zrovna doma nepadne otázka, co jsem ve škole dostala za známky). Dokážu druhému říct bez okolků, co si o něm myslím, poslat ho k "neumětelům" a zničit tak veškeré přátelství, které mezi námi bylo, a to vše během několika málo chvil.

Co na sobě chci změnit na 100 %, je moje fyzická kondice. Ne že by mi ta současná nějak vadila, ba přímo mi leze na nervy. Přála bych si zaběhnout vytrvalostní běh na 800 metrů za méně než 5 minut a nevypustit u toho duši.

Když jsem byla mladší a začínala jezdit do školy autobusem, musela jsem si každé ráno vyslechnout ne zrovna hezkou básničku o svých vlasech. Ve škole pro mě bylo nezřídka používáno oslovení "rezavá trubko". Chtěla jsem jakoukoli jinou barvu vlasů, jenom ne tu svoji. Zrzavou. Naštěstí jsem to přečkala a nyní jsem hrdá na to, že o sobě můžu říct: "Jsem zrzka."

Co se vzhledu týče, určitě by mi neuškodilo mít o pár centimetrů v pase méně. Alespoň bych si v obchodě nepřipadala jako zápasník sumo.

Mám-li sebe sama zhodnotit, jsem se sebou docela spokojená. Někteří si myslí, že být individualista je špatně, ale takovému názoru se vysměji a jdu dál. Já jsem já a ne Dolly Buster nebo třeba Helena Vondráčková. Snažím se na nikoho a na nic si nehrát, protože když na sobě změním cokoli, už to nebudu já, ale někdo úplně jiný. A pokud má někdo problém s tím, jaká jsem, má smůlu. Já se nezměním...