Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Osobou, jíž jsem se rozhodla charakterizovat, je má novostrašecká babička, protože ji mám moc ráda a skutečně si jí vážím. Je jednou z nejdůležitějších osob v mém životě. Je to osůbka velmi hodná a vstřícná, vždy ochotná komukoli pomoci. Často se směje, je to snad ten nejveselejší člověk, kterého znám a skoro nic ji doopravdy nedokáže zkazit náladu. Zlobí se vždycky jen naoko a když nadává, většinou jen z legrace. Umí zachovat chladnou hlavu a vyřeší jakékoliv problémy. Není to taková ta zakřiknutá stařenka a zrovna moc se nedrží pravidel. Vždy se na ni mohu spolehnout. I když neměla v životě na růžích ustláno, dovedla se vždy radovat z každé hezké chvilky a její optimismus jí můžeme všichni jen závidět. Občas bývá trochu tvrdohlavá. I nyní v důchodovém věku je pilná a pracovitá. Je to moudrá žena, která neměla snadný život. Jako každý, tak ani ona není bez chyby, ale kdo říká, že nejlepší věci na světě musí být dokonalé, že?

Už v mládí byla statná holka, jak se říká "krev a mlíko". Má kulatý obličej, nyní s hlubšími vráskami, jež na ní zanechal těžký život. Obličej rýsují slámově žluté vlnité vlasy vždy vonící po heřmánku a sepnuté sponami. Vypadá jako barokní andělíček. Ani není prošedivělá. Oči má modravé a před nimi má obvykle nasazené brýle se zlatými obroučkami. V jejích očích vidím vždy porozumění, pochopení a důvěru. Protáhlý nos, výrazné obočí a malé uši jí dodávají na kráse. Už nemá žádné zuby, avšak na svět se vždy smějí její pěkně klenuté tmavé rty.

Je to mírně nahrbená stařenka střední výšky. Obléká se střídměji, ale dobře. Doma často nosí pohodlné tepláky a zástěru. Když jde ven, uváže si na hlavu svůj léty opotřebovaný barevný šátek, obleče si černou sukni s punčochami a halenku. V zimě nosívá dlouhý teplý tmavý kabát.

Je také velmi dobrá kuchařka a věnuje se vyšívání. Má upracovanou, mozolnatou ruku od práce na zahrádce - okopává záhony zeleniny, sbírá ovoce a z něj pak vyrábí různé džemy a marmelády, zalévá květiny a vytrhává plevel. Je už postarší, vždy ji začnou brzy bolet záda a klouby. A když nepracuje na zahrádce, peče výborné domácí buchty a koláče a zve na ně přátele a rodinu. Přirozeně, jako žena ze "staré" školy odmítá moderní techniku (např. mobily). Babička je křesťanka, avšak svou víru nikdy nikomu nevnucovala. Má mnoho přátel, kteří si k ní chodí poklábosit, to teprve u ní bývá rušno. Když vypráví, má příjemný hlas, jenž každého zaujme. S manželem, dokud žil, si moc dobře rozuměla. On vždy dodával jejímu vyprávění tu správnou "šťávu". Všichni se dobře bavili a smáli. S ním společně vychovala 2 neposedné rošťáky. Vzpomínám si, jak vyprávěla, že její maminka dala všechnu svou energii dětem, když zůstala v domácnosti, aby se mohla plně věnovat jejich výchově. Ona pokračovala pilně v jejích stopách.

Dovedu si představit, jak složité to bylo v době, kdy byla babička mladá. Žít v tak početné rodině, mít sedm dětí v domě, to si zaslouží obrovskou odvahu. Sestra Františka byla vyučena na střední chemické škole, pracovala v Neratovicích jako vzorkařka na Hořkovci a poté v Šamotce. Druhá sestra Marta měla pouze základní vzdělání, pracovala jako výpomoc v několika továrnách. Po narození dvou dcer zůstala jako žena v domácnosti. Třetí sestra Lidka, vyučená jako úřednice, se věnovala výuce jazyků, poté brigádám ve výkupně, nakonec také žena v domácnosti. Čtvrtá sestra Marie, vyučená jako úřednice, byla zaměstnána v zahradnické školce na Jirkově. Babiččin bratr Augustýn byl mistrem v chemické továrně v Nejdku, původně vyučen v textilní průmyslové škole, po svatbě se odstěhoval do Německa. Druhý bratr Karel byl vyučen zámečníkem, svému oboru se nevěnoval, pracoval ale v hnědouhelných dolech v Chomutově a na strašeckém nádraží. Sourozenci měli mezi sebou i vůči rodičům vždy výborný vztah.

Samotná babička je mým velkým vzorem. Vždy si najde pro každého čas, proto ji mám moc ráda a skutečně si jí vážím. Myslím, že toho máme hodně společného.