Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Babička patří mezi jednu z nejslavnějších postav české literatury. Je jen málo lidí, kteří by si tuhle ušlechtilou hrdinku neoblíbili. Snad každému čtenáři se při čtení tohoto díla musí vybavit vzpomínky na svou vlastní babičku, která je v jeho očích stejně hodná a laskavá jako ta Barunčina. Ona je ztělesněným ideálem babičky a právě takhle většina z nás vnímá i tu svou. Vybrala jsem si ji k napsání této práce, protože si myslím, že právě ona je jedna z mála literárních postav, která osloví každou generaci bez ohledu na věk a pohlaví.

Již od prvních dnů příjezdu babičky do Ratibořic na Staré bělidlo k Proškovým do domu své dcera a jejího muže si ji všichni - včetně lidí z vesnice - oblíbili. Děti ji už několik dní předem netrpělivě očekávaly a snily o tom, jak hodná jejich babička bude. Její příjezd splnil jejich sny bez výhrad. Byla to již na první pohled laskavá žena s velkým srdcem, které má dost lásky pro všechny lidi kolem. Její usměvavý obličej, v němž dominovaly upřímné a laskavé oči, lemovaly stářím prošedivělé vlasy vylézající z pečlivě uvázaného šátku. Na sobě měla staré, avšak zachovalé šaty s kapsářem, ve kterém se ukrývaly dárky pro všechny čtyři vnoučata, která ji radostně vítala. S láskou obdarovala každé z nich, avšak již na první pohled se jí nejvíce zalíbila Barunku, z jejichž očí se na ni - jak sama řekla - samo nebe dívalo. Lidé z vesnice si ji již po velmi krátkém čase oblíbili, protože uměla nejen vypravovat, ale také naslouchat. Často dětem vyprávěla příběhy ze svého života, které byly ne vždy veselé. Ráda si také vyslechla osudy druhých lidí, zvláště pak, když je vypravoval tamější myslivec. Snad nejvíce ji zaujal příběh bláznivé Viktorky, která přišla o rozum kvůli lásce. Její osud ji velice oslovil a snažila se jí pomoci, ale bláznivému člověku není pomoci ani při sebelepší vůli. A tak Viktorka zůstala v lese, kde za jedné noci při bouřce zahynula. I přes svůj věk byla velmi pracovitá a nikdy nezahálela. Snažila se lidem pomáhat a její snaha většinou došla k úspěchu. Po seznámení s paní kněžnou, která ji i s dětmi pozvala na svůj zámek a následně se stala její přítelkyní, se u ní babička přimluvila jak za její dceru, kterou trápila nešťastná láska, tak za Kristlu, jejíž milý musel odejít na vojnu. Díky vlivu paní kněžny její dcera odjela zpět ke své tetě do Florencie, kde na ni čekala i její láska a milý Kristly se vrátil z vojny domů. Své přátelství s ní využila také k tomu, aby sehnala otci jedné chudé rodiny trvalou práci. Nejen díky tomu ji bylo moc lidí vděčných a ona měla radost z toho, že mohla pomoct. Doslova si ji však zamilovaly především děti, o které se starala s velkou péčí a obětavostí sobě vlastní. Její srdce však nejvíce přilnulo k Barunce, po která se jí nesmírně stýskalo, když později odjela na studia.

Babička byla moudrá, stará žena, která neměla snadný život. Přesto jím prošla bez jakékoliv zášti či hořkosti. Nikdy na nikoho nezanevřela a pro všechny lidi kolem měla lásku a porozumění. Neznala zahálku ani rozmarnost. Měla ráda děti, zvířata a vůbec všechno živé. Byla to šťastná žena, která se na život dívala jen z té dobré stránky. Stala se literární hrdinkou, která si doposud získala snad každého čtenáře a jistě tomu tak bude i v budoucnu. Pro všechny z nás se stala symbolem ideální venkovské ženy a hlavně babičky.